Slova

Slova jsou film z rodiny naivity pro pokročilé, jako bylo Pokání nebo Zeptej se prachu. Každý malý intelektuál má radost, protože se tu cituje John Fante. Z hereckého výkonu Bradleye Coopera mi bylo fyzicky nevolno a nezachránil to ani Jeremy Irons hrající na jistotu. V momentě, když už jsem si začala rvát vlasy, trochu jsem se nechala ukonejšit vloženým příběhem s Benem Barnesem a Norou Arnezederovou z Paříže poloviny 40. let, ale ani to nebo pouhá přítomnost Johna Hannaha nedokázala povznést výsledný tvar nad běžný blábol (čti: ambiciózní drama s trojí narativní linkou a pokusem o myšlenkový přesah). #čsfdprojekce (19.09.2012)

Původní myšlenka - příběh v příběhu v dalším příběhu se mi moc líbí, ale provedení už pokulhává. Vždycky mě naštve, když tak skvělý potenciál zabije rutinní režie, herci jedoucí na manuál (s výjimkou Jeremyho Ironse, ten je tu coby kouzelný smutný dědeček k sežrání) a rychle utrnutý konec - jako by najednou splaskl balonek. A jsem jediná, komu ten francouzský příběh přišel plný neskutečných klišé? I přes všechny výtky ale palec nahoru za snahu a nutnost diváků zapojit mozkové závity. PS: Prosím, řekněte už někdo Zoe Saldaně, že nedostatek chemie mezi herci se nenahradí věčným osaháváním hereckého partnera. To, jak se věčně věšela na Coopera, bylo ke konci už otravné. (14.10.2013)

Snímek rozvíjí tři perspektivy, kterým přes jednu rádoby reálnou úroveň vdechuje život a nechává je dál žít svým příběhem až do samotného konce, kde s otevřeným koncem metaforuje dvě roviny a spojuje všechno v jednu. Romantický silný příběhm, co atmosférou přenáší diváka do spisovatelského prostředí. (07.02.2016)

"Má chyba byla, že jsem miloval slova víc, než ženu která mě k nim inspirovala". Zajímavá a v každém případě originální podívaná. Rozhodně nic průměrného, je to něco, do čeho se buď ponoříte a nebo vás to úplně mine. Příběh napsaný, jako příběh v příběhu a mě opravdu ten ponor chvilku trval, než se objevil Clay v podání vynikajícího Jeremyho Ironse a pak už jsem jen sledovala jak se ty tři příběhové linie různě proplétají a mně vyvstávalo na mysli spousta otázek týkajících se hlavně Roryho a Claye s jejich motivy, skutky až po jejich sebedestruktivní chování. Nejintenzivněji na mě zapůsobil životní příběh Claye s např. i jeho slovy "oui - yes, byl to perfektní vztah", kdo viděl, tak ví. V žádném případě se nejedná o vysloveně odpočinkový, nebo dokonce romantický snímek. Jen mi tam scházelo víc emocí a možná ten konec mně taky dvakrát nesednul. Film, na který se ještě jednou chci určitě podívat. Jinak Brian a Lee mají docela slušně našlápnuto na kariéru výborných režisérů. (19.12.2012)

Jednoduché a divácky vřelé převedení sofistikované vyprávěcí struktury do filmu a zároveň velké překvapení, které se nescvrkává jen na uslzené americké melodrama, ale nabízí také témata a otázky spojené s autorstvím a hranicí mezi fikcí a realitou. Nedořečenost závěru vlastně ani nezavání tím, že by debutující režiséři nevěděli, jak svůj snímek zakončit - i tady opět odkazují k podstatě sebe samého a ukončují příběh naprosto stejně jako všechny tři vrstvy vyprávění tím, že vlastně žádný konec nemají. Ten totiž následuje až po posledních slovech knihy a vlastně i po závěrečných titulcích filmu, který symbolicky načrtává čtvrtou strukturu celého příběhu. Perfektní herecké výkony a vysoká technická kvalita navíc Slovům přidávají na diváckém zážitku, který tentokrát zůstává těsně pod maximem. (20.11.2012)