Slova

Slova, co vlastně jsou slova? Používáme je každý den, vypouštíme s z úst, píšeme s nimi, aniž bychom si jejich význam nějak blíže uvědomovali. Když je člověk spisovatel, měl by jejich význam znát určitě lépe, obratněji s nimi manipulovat a používat je jinak, než kterýkoliv jiný smrtelník. Ale co se stane, když tak slova, co spisovatel použije ve své knize nejsou jeho? A přesně o tom vypráví tento sympatický film, který začíná čtením ukázky z knihy známého spisovatel v podání Deniise Quaida a postupně nám rozplétá, ne jeden, ale hned tři příběhy, které mají spolu hodně společného. Herecky zahráno velmi solidně, byl jsem překvapen hlavně z Bradleyho, kterého jsem znal povětšinou úplně z jiných filmů a v Jeremyho případě nebudu nosit dříví do lesa. Není to asi úplně čistá čtyřka, objektivně tak asi 3 a půl, ale nebudu krkna a zaokrouhlím to směle nahoru. Kromě již zmiňovaných herců také za sympatické ženské herecké obsazení a poté hlavně za hudbu, která se filmem proplétá velmi nenápadně, ale mile, skoro po celou dobu jeho trvání. (26.01.2015)

The Words nabízí vytříbený vizuál v podobě dokonale zabaleného, luxusního dárku, na jehož výzdobě se podílí především krásné tváře hlavního partnerského dua, Bradleyho Coopera a Zoe Saldany. K nim by se mohla směle přidat i "Thirteen" Olivia Wilde, která svým kočičím pohledem dokáže svést téměř kohokoliv:) Po herecké stránce to u mě vyhráli Jeremy Irons a J.K. Simmons (sakra, proč tomu chlapovi někdo konečně nedá nějakou pořádnou hlavní roli?:) I když The Words obsahují všechny ty podnětné filozofické rozhovory a moudra o životě, psaní a samotné existenci člověka, měla jsem pocit, že je zde i tak větší důraz kladen na onen vymazlený vizuál. Bradley je krásný chlap, ale když přišlo na scénu s pláčem, či nějaké jiné scény směřující k dramatičnosti, měla jsem často dojem, že působil lehce křečovitě a strojeně. Ale co, hereckou kariéru má v podstatě teprve před sebou a možná do určitých rolí a výkonů musí pouze dospět. Hudba Marcela Zarvose je nádherná. The Words jsou kvalitním snímkem, který kdyby trochu ubral vší té dokonalosti a prvoplánovosti a přidal o trochu více přirozenosti, byl by možná ještě lepší. (22.09.2013)

„Ten příběh mu nešel z hlavy. Odkud se vzal? Kdo ho napsal? A ta slova, kterým čelil, byla ztělesněním všeho, o co kdy v životě usiloval. A realitou toho, čím se nikdy nestane.“ Co dělat, když v hloubi duše cítíte, že vlak s vaším životem skončil na slepé koleji, nic se nedaří, jak byste si přáli, a najednou úplnou náhodou objevíte něco, co může změnit naprosto všechno? Odoláte pokušení, zachováte se morálně, nebo prostě popadnete nabídnutou příležitost za pačesy? Protože chlubení se cizím peřím je jedna věc, založit si na tom prakticky celou svou novou existenci pak druhá…Líbilo se mi to. Nejde o nic komplikovaného ani dějově překvapivého, přesto jsem se bavil a těšil se, až dojde na konfrontaci, jakkoliv zdánlivě zbytečnou vzhledem ke starcově motivaci. Přišlo mi spíš naivní to, jak se zachovalo Dora, ale budiž. Film mi rychle utekl a já má mu rád přiklepnu slušné 4*. „Jsi velmi talentovaná, Daniello. Ale v určitou chvíli se musíš rozhodnout mezi životem a fikcí. Jsou si velmi blízké, ale nikdy se neprotnou. Jsou to 2 velmi rozdílné věci.“ (06.09.2020)

Jak by řekl Homer Simpson: „Kecy, kecy, samé kecy a kydy..“ Je ironií osudu, jak se premise „když průměrnost ovinou ambice, přicházejí ke slovu klam i sebeklam“ dokonale obtiskla do profilu Klugman-Sternthalovy narativní matrjošky. Konec s odmítnutím náruživé fanynky Olivie si lze vysvětlit i tak, že se protkla fikce s realitou a úlisného spisovatele Quaida dostihla i jiná než tvůrčí impotence.. (07.04.2017)

Dvěstěpatnáct příběhů narvaných do stominutové stopáže tak neefektivně, že nezbude čas ani na podprůměrnou zápletku a v podstatě se film nelineárně přesune z bodu A do bodu B, aniž by se cokoliv závažnějšího událo. Což o to, technické zpracování a temná atmosféra na úrovni hadrových pérodaktylů z Cesty do Pravěku není úplně nejhorší a při sledování příběhu z poválečné Francie jsem měl pocit, jako bych skutečně byl na židli před notebookem a koukal na film, ale ten nedodělaný scénář bez pointy a bez ničeho to celé zesyflil. (18.03.2014)