Kuře na švestkách

Jestli chcete zažít mixáž rúzných žánrů, krásných barev, různě se prolínajícího snění, reality, vzpomínek a vynikajícího Mathieua Amatrice v roli umírajícího houslisty Nassera Aliho, tak je pro vás Kuře na švestkách tím pravým filmem. I když se píše, že je to rodinný film, nejsem si zcela jistá, jestli takhle poeticky pojatý film by byl pro děti pochopitelný. Ale co na mě celou dobu dýchalo zcela jasně, byl fakt, že tvůrci se do tohoto náročného projektu položili celým srdcem a co já osobně chválím je i skvělé zakončení. 75% (09.11.2012)

Sympatie k hlavnímu hrdinovi sice občas pokulhávají, ale dechberoucí režijní nápady, nenápadný humor, absurdní vsuvky i dojemný finiš dávají dohromady film, jaký tu asi ještě nebyl. Jako příznivec houpavých francouzských příběhů i kouzelných vyprávěnek jsem u téhle perské pohádky zvědavě sledoval zklamaného Nassera Aliho i zkormoucenou Faranguisse s blaženým pocitem, že netuším, co mi přinese další minuta. (26.11.2012)

Golshifteh Farahani má neskutečněj úsměv. To je ale asi tak všechno, co si z Kuřete na švestkách do budoucna zapamatuju, jinak bylo vesměs o ničem a všechno podstatné by se s klidem vešlo do půlhodinové metráže. První třetina filmu nudila komplet. Švestky se prostě hoděj spíš ke zvěřině, říkám to furt. (08.02.2014)

,,ŽIVOT JE POVZDECH A TEN POVZDECH MUSÍME ZACHYTIT....“ /// Inteligentní, bystrý, duchaplný a zoufale melancholický houslový virtuos zjistí, že nemá šanci sehnat nové dobré housle a rozhodne se umřít. Naštěstí se mu to po osmi dnech podaří ..... vypravěčská poetika, nešťastná láska, originální výtvarná stránka a spousta melancholie. Moc mě to nebere. Rozumím tomu, líbí se mi i ta poetika s černohumorným podkladem, ale (podle mě) to má včetně toho tempa příběhu blíž k Artu než ke mě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej grafickej román od Marjane Satrapi číst nebudu. 2.) Věřím, že skrze umění dokážu porozumět životu. 3.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.06.2012)

Já bych málem sežral plátno, nebo si k němu přilepil nadobro oči, jak to bylo skvělý! Marjane Satrapi, miluju tě, bez keců! Je vidět, že film natáčela výtvarnice. Jako kdybyste přenesli kresbu Satrapi na plátno, ale úplně jinak, než tomu bylo v Persepoli. Kuře na švestkách předčilo debutovou Persepolis! Vzhledem k tomu, že mě knižní předloha Kuřete moc nebrala, film mě dostal. Dokonalá barevnost, bohatější příběh, větší zdůraznění důležitých momentů, větší emocionální zážitek. Jestli jsem v knize cítil k Násirovi Alimu odpor, jelikož si žil jen pro hudbu a ignoroval reálný svět, ve filmu jsem s ním spíš (sou)cítil. Cigaretový kouř, který asi pluje kolem Satrapi pořád, dosáhl v hraném filmu dokonalosti. Kvůli kuřákům z tohohle filmu bych snad začal kouřit. Satrapi je osobnost, o tom se nedá pochybovat, navíc dokáže točit filmy, které se dotýkají i lidí, kteří pocházejí z jiného kulturního prostředí než ona sama (možná je to díky jejímu pařížskému životu), ale koneckonců láska je univerzální pojem (a o ni jde ve snímku především), takže ten film musí pochopit Íránec i Evropan. Jen mě trochu mrzelo, že perský tar se zaměnil za housle. Ztratilo to trochu na orientálním kouzlu, i když před islámskou revolucí byl Írán prakticky evropský. Nad snímkem jsem přemýšlel i cestou tramvají domů, není to film na jedno zhlédnutí a adios. Film mi byl asi i sympatický tím, že já jsem taky nikdy nemohl vystát žádnou matikářku....podobně jako Násir Ali. (29.11.2012)