Kuře na švestkách

Příběh, kde originální a orientální jsou synonyma. Hezky se na to koukalo, na ty drobnůstky a detaily v záběrech, potěšila hudba, animace i celkově snový svět (anděl smrti Azrael měl famózně nízkorozpočtový a přitom efektní kostým :-)), ale bylo utrpení sledovat houslového virtuosa, který si ani nedovede dát nástroj pod bradu, antož aby správně tahal pravačkou. Šmitec. :-) (05.09.2016)

Jako chlapi pozor, až vás budou vaše milé samičky lákat na tenhle biják, tak vám tímto dávám na vědomí, že je to především sladký jako cukrová vata s trojitou porcí cukru, ale pozor jí se to dobře. Hlavně závěrečná cca desetiminutovka, které je totálně beze slov jen za zvuku hudby, tady musím uznat i já, starej žižkovskej romantik, že to byla jedna z nezamilovanějších scén co jsem za posledních několik let viděl. Nechyběl ani starý dobrý francouzský humor z dávných časů, hlavně francouzský parodický pohled na americký styl života, byl dokonalej, to jsem nasmál, hezky jste amíky štiply franaticí to teda bravo. Originální, hravý, ale především velmi zamilovaný film, který po celou dobu své existence na stříbrném plátně nenudí. (24.11.2012)

Jestli chcete zažít mixáž rúzných žánrů, krásných barev, různě se prolínajícího snění, reality, vzpomínek a vynikajícího Mathieua Amatrice v roli umírajícího houslisty Nassera Aliho, tak je pro vás Kuře na švestkách tím pravým filmem. I když se píše, že je to rodinný film, nejsem si zcela jistá, jestli takhle poeticky pojatý film by byl pro děti pochopitelný. Ale co na mě celou dobu dýchalo zcela jasně, byl fakt, že tvůrci se do tohoto náročného projektu položili celým srdcem a co já osobně chválím je i skvělé zakončení. 75% (09.11.2012)

Možná je to chvílemi až na samé hranici kýče, ale to nemění nic na tom, že jde hlavně po vizuální stránce o skvělý film, který mě příjemně překvapil, protože jsem něco takového nečekal. Příběh velké lásky jednoho houslisty s rozbitými houslemi funguje jak po stránce dramatické, tak té komediální, přičemž je vše dobře vyvážené a nadávkované. (30.12.2013)

Podobne ako v Persepolise tvorcovia nakláňajú tragický príbeh pomocou umeleckého spracovania do roviny, kde z hry svetiel , tieňov a štylizácie rôznych odbočiek vzniká film napriek svojmu smutnému obsahu veľmi zábavný, éterický a odtieňovo (náladovo) bohatší. Práca s náladovými skupenstvami je neodolateľná. V Persepolise hrala prvú gitaru komiksovo-punková drzosť, v Poulet aux prunes hrá prvé husle artová rozprávkovosť s patetickosťou, miernou zasnenosťou. Hudba je život. (18.02.2013)