Kuře na švestkách

Ponaučenie: nikdy neodpisujte herca, ktorý svoju prvú veľkú hollywoodsku úlohu pokašle a na dôvažok dostane od Bonda na čuňu. Môže sa totiž stať, že po návrate na svoju rodnú hrudu si vás svojím výkonom o pár rokov absolútne získa vo výborne natočenom filme, ktorý je dojímavý, vtipný, mnohovrstevnatý a poetický, a zároveň sa nedá v žiadnom prípade označiť za vomitózny artfilm. Záverečná montáž berie dych. Takto to mám rád. (04.03.2013)

Kapitoly z Teheránu z let 1925-1958 mapují životní vzlety a pády jednoho virtuóza. Příběh není důležitý, ale láska k filmovému médiu, která se tu zrcadlí v mnoha formálních systémech ať už různorodé animace, stylizace hraného filmu, práce s časovými rovinami a v neposlední řadě s prostřihy na proslaveného Fantoma opery s božským Lonem... dává tušit snový realismus. Nadto jednorukého Jamela Debbouze si nikdy neokoukám a Golshifteh Farahani má nebezpečně dokonalý úsměv. Jedinou chybičkou je, že Mathieu Amalricovi jsem uvěřila ledasco, jen ne jeho sedmnáctileté já. (30.11.2012)

Matně si vzpomínám, že komixová předloha mě moc neoslovila (navzdory tomu, že Persepolis se mi líbilo hodně), ale musím říct, že jako film je Kuře docela povedeným kouskem. S hlavním hrdinou můžete sympatizovat, ale od určitého momentu to prostě nejde. Lehká pohádkovost celého příběhu filmu hodně pomáhá, protože jinak by tragičnost příběhu přebila tu trošku komedie, která v něm je, a to by byla škoda. Takže ač je to trochu rozvzdychané a utahané, nemám s tím problém. (16.06.2014)

Příběh, kde originální a orientální jsou synonyma. Hezky se na to koukalo, na ty drobnůstky a detaily v záběrech, potěšila hudba, animace i celkově snový svět (anděl smrti Azrael měl famózně nízkorozpočtový a přitom efektní kostým :-)), ale bylo utrpení sledovat houslového virtuosa, který si ani nedovede dát nástroj pod bradu, antož aby správně tahal pravačkou. Šmitec. :-) (05.09.2016)

Obrazovo veľmi pôsobivé, príbehovo slabšie, nazabralo ani rozprávanie napreskáčku. Slabý film to ale nie je, tri hviezdy si zaslúži, a keby som sa vopred naladil na správnu vlnu, snáď by to boli aj silné tri, možno inokedy o pár rokov. Jedlo môže byť kľúčom k mužskému srdcu, ale aj nemusí, a láska sa objaví niekde inde. Prečo ho ale na konci zaprela, mi zostane záhadou. Násir-Ali bol taká Amélia z Montmartru v mužskej podobe a viac melancholickej. –––– Niet návratu. Keď sa odchádza, je to navždy. (23.10.2015)