Kuře na švestkách

Jako chlapi pozor, až vás budou vaše milé samičky lákat na tenhle biják, tak vám tímto dávám na vědomí, že je to především sladký jako cukrová vata s trojitou porcí cukru, ale pozor jí se to dobře. Hlavně závěrečná cca desetiminutovka, které je totálně beze slov jen za zvuku hudby, tady musím uznat i já, starej žižkovskej romantik, že to byla jedna z nezamilovanějších scén co jsem za posledních několik let viděl. Nechyběl ani starý dobrý francouzský humor z dávných časů, hlavně francouzský parodický pohled na americký styl života, byl dokonalej, to jsem nasmál, hezky jste amíky štiply franaticí to teda bravo. Originální, hravý, ale především velmi zamilovaný film, který po celou dobu své existence na stříbrném plátně nenudí. (24.11.2012)

Podobne ako v Persepolise tvorcovia nakláňajú tragický príbeh pomocou umeleckého spracovania do roviny, kde z hry svetiel , tieňov a štylizácie rôznych odbočiek vzniká film napriek svojmu smutnému obsahu veľmi zábavný, éterický a odtieňovo (náladovo) bohatší. Práca s náladovými skupenstvami je neodolateľná. V Persepolise hrala prvú gitaru komiksovo-punková drzosť, v Poulet aux prunes hrá prvé husle artová rozprávkovosť s patetickosťou, miernou zasnenosťou. Hudba je život. (18.02.2013)

Příběh, kde originální a orientální jsou synonyma. Hezky se na to koukalo, na ty drobnůstky a detaily v záběrech, potěšila hudba, animace i celkově snový svět (anděl smrti Azrael měl famózně nízkorozpočtový a přitom efektní kostým :-)), ale bylo utrpení sledovat houslového virtuosa, který si ani nedovede dát nástroj pod bradu, antož aby správně tahal pravačkou. Šmitec. :-) (05.09.2016)

Moc pěkná perská pohádka. O lásce, smutku, zklamání, beznaději a tom, koho by si chtěl člověk vzít a koho si nakonec vezme... V čele se šarmantním a někdy i takřka okouzlujícím Mathieu, v hlavní roli umělce, kterému se ale vůbec nechce žít a jen čeká den ze dne ve své posteli, odhodlaný zemřít. Výtvarně velmi nápadité a i celkově velmi povedené dílko, které mi občas připomnělo možná trošku podobný francouzský film, Víla. (20.11.2014)

,,ŽIVOT JE POVZDECH A TEN POVZDECH MUSÍME ZACHYTIT....“ /// Inteligentní, bystrý, duchaplný a zoufale melancholický houslový virtuos zjistí, že nemá šanci sehnat nové dobré housle a rozhodne se umřít. Naštěstí se mu to po osmi dnech podaří ..... vypravěčská poetika, nešťastná láska, originální výtvarná stránka a spousta melancholie. Moc mě to nebere. Rozumím tomu, líbí se mi i ta poetika s černohumorným podkladem, ale (podle mě) to má včetně toho tempa příběhu blíž k Artu než ke mě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej grafickej román od Marjane Satrapi číst nebudu. 2.) Věřím, že skrze umění dokážu porozumět životu. 3.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.06.2012)