Kuře na švestkách

Pitoreskní orientální pohádka o podivínském houslistovi postupně se měnící v regulérní melodrama. Právě zástupný symbol houslí a umné převedění animační zkratky do hraného filmu však vytváří zcela originální pohled na velký příběh lásky, který sice nešetří sentimentem, ale právě řadou zcizujících prvků, výraznou nedoslovností a uměním evokace vytváří pocit, že na straně diváka vzniká upřímná emoce. Stylově snímek pak vytváří silně kolážovitou formu poměrně blízkou dílu Jaca von Dormaela, naštěstí bez vnější efektnosti a s minimem nekoherentních výstřelků (agresivní humor v pádu amerického sitcomu), atmosféra a emoce si tak udržuje jistou homogennost. Pro předvánoční melancholickou náladu je Kuře na švestkách jako stvořené, stačí jen přijmout fakt, že se nesnaží o nic víc než okouzlit a dojmout. V tomto ohledu mu je skutečně málo co vytknout. (30.11.2012)

Už to začína byť vážne. Dva dni po sebe dva filmy, pri sledovaní ktorých začínam pochybovať nielen o ich tvorcoch, o ich nadšených obdivovateľoch, ale pomaly aj o sebe. Napriek mimoriadnemu duševnému úsiliu sa mi nepodarilo objaviť nič, čo by stálo za usídlenie sa v mojej pamäti. Dúfam, že filmy, ktoré uvidím v ďalšom období neprehĺbia túto moju divácku depresiu. (18.05.2024)

Možné spoilery! Francouzské filmy mají vždycky něco do sebe. Tento zaujal už svým úvodem. Líbilo se mi, že hned na začátku jsme věděli, že hlavní postava zemře. Kdyby to začalo bez toho pohřbu, hrozí, že si to v průběhu umírání rozmyslí a nakonec to bude mít happyend, ale ne, na začátku máme pohřeb a tam ten film musí dojít. Ač hlavní hrdina umírá po dobu 8 dnů, zdá se to být jako hodně smutný námět, tak je zde řada veselých scének jako parodie americké rodinky, Sókrates při své závěrečné řeči, kdy si ten klučina prdne "La vie...prd" - citát, co by se jistě zapsal do dějin. Anděl Araziel byl vcelku milý a vtipný chlápek na to, že byl poslem smrti. A hlavně jak mu zářily jen ty oči a zuby. A příběh, co vyprávěl o Ashourim se mi líbil aneb "Dnes jsem vás měl v Indii předat do spárů smrti a včera jsem vás náhodou potkal na tržnici v Jeruzalémě. Říkal jsem si, jak asi stihnete za jeden den tak dlouhou cestu. - Tak je to." Nejen samotný příběh, ale i to jak byl do filmu zakomponován co se týče estetické stránky a provedení. Vůbec jako většina příběhů, které byly úplně jinak prezentovány i co se kamery a barevnosti týče. A vůbec posledních 5 minut byl asi jeden z nejzajímavějších, dojímavých závěrů, co jsem viděla ačkoliv byl úplně němý. Měla jsem vcelku dilema, zda dát jen 3* nebo 4*, nakonec jsem se rozhodla pro zajímavost snímku a jeho estetické provedení pro 4*. (03.03.2013)

Jestli chcete zažít mixáž rúzných žánrů, krásných barev, různě se prolínajícího snění, reality, vzpomínek a vynikajícího Mathieua Amatrice v roli umírajícího houslisty Nassera Aliho, tak je pro vás Kuře na švestkách tím pravým filmem. I když se píše, že je to rodinný film, nejsem si zcela jistá, jestli takhle poeticky pojatý film by byl pro děti pochopitelný. Ale co na mě celou dobu dýchalo zcela jasně, byl fakt, že tvůrci se do tohoto náročného projektu položili celým srdcem a co já osobně chválím je i skvělé zakončení. 75% (09.11.2012)

Golshifteh Farahani má neskutečněj úsměv. To je ale asi tak všechno, co si z Kuřete na švestkách do budoucna zapamatuju, jinak bylo vesměs o ničem a všechno podstatné by se s klidem vešlo do půlhodinové metráže. První třetina filmu nudila komplet. Švestky se prostě hoděj spíš ke zvěřině, říkám to furt. (08.02.2014)