Kuře na švestkách

Už to začína byť vážne. Dva dni po sebe dva filmy, pri sledovaní ktorých začínam pochybovať nielen o ich tvorcoch, o ich nadšených obdivovateľoch, ale pomaly aj o sebe. Napriek mimoriadnemu duševnému úsiliu sa mi nepodarilo objaviť nič, čo by stálo za usídlenie sa v mojej pamäti. Dúfam, že filmy, ktoré uvidím v ďalšom období neprehĺbia túto moju divácku depresiu. (18.05.2024)

Já bych málem sežral plátno, nebo si k němu přilepil nadobro oči, jak to bylo skvělý! Marjane Satrapi, miluju tě, bez keců! Je vidět, že film natáčela výtvarnice. Jako kdybyste přenesli kresbu Satrapi na plátno, ale úplně jinak, než tomu bylo v Persepoli. Kuře na švestkách předčilo debutovou Persepolis! Vzhledem k tomu, že mě knižní předloha Kuřete moc nebrala, film mě dostal. Dokonalá barevnost, bohatější příběh, větší zdůraznění důležitých momentů, větší emocionální zážitek. Jestli jsem v knize cítil k Násirovi Alimu odpor, jelikož si žil jen pro hudbu a ignoroval reálný svět, ve filmu jsem s ním spíš (sou)cítil. Cigaretový kouř, který asi pluje kolem Satrapi pořád, dosáhl v hraném filmu dokonalosti. Kvůli kuřákům z tohohle filmu bych snad začal kouřit. Satrapi je osobnost, o tom se nedá pochybovat, navíc dokáže točit filmy, které se dotýkají i lidí, kteří pocházejí z jiného kulturního prostředí než ona sama (možná je to díky jejímu pařížskému životu), ale koneckonců láska je univerzální pojem (a o ni jde ve snímku především), takže ten film musí pochopit Íránec i Evropan. Jen mě trochu mrzelo, že perský tar se zaměnil za housle. Ztratilo to trochu na orientálním kouzlu, i když před islámskou revolucí byl Írán prakticky evropský. Nad snímkem jsem přemýšlel i cestou tramvají domů, není to film na jedno zhlédnutí a adios. Film mi byl asi i sympatický tím, že já jsem taky nikdy nemohl vystát žádnou matikářku....podobně jako Násir Ali. (29.11.2012)

Chicken with Plums je útlá grafická novela od Marjane Satrapi - autorky slávneho autobiografického komiksu Persepolis, na ktorom sa podieľala aj ako spolurežisérka. O tomto filme sa dá hovoriť v mnohom len v superlatívoch. Priznám sa, že moje hodnotenie je trocha skreslené lebo som veľkým fanúšikom predlohy a emócie, ktoré vo mne film vyvolal boli veľmi silné. Film strieda rôzne žánrové aj formálne postupy - máme tu animovaný film, hraný film, komédiu, americký sitcom, drámu aj film romantický. Každá zložka je vyvážená. Nepôsobia rušivo, skôr ešte viacej umocňuje výpovednú hodnotu filmu. Retrospektívy, točenie pred zeleným plátnom, alebo pred maketami , využívanie druhých a tretích plánov, rozostrená kamera a mnohé ďalšie sú dôkazom zručných rozprávačov, ktorý na pozadí pekného príbehu, vytvorili formálnou stránkou emotívnejší druhý plán. Moja veľká poklona patrí hlavne Mathieu Amalricovi, ktorý podal nádherný výkon ako hlavná postava Nasser Ali. Film, ktorý rozhodne chcem vo svojej filmotéke a ku ktorému sa chcem vracať, pretože zmiesiť drobné životné pravdy, obaliť ich melanchóliou a nezabudnúť pri tom, že je svet farebný a veselý je veľkou raritou. A Azrael ako anjel smrti je potom len krásnym doplnením pôvodného aj toho filmového príbehu. Najlepší francúzsky film minulého roku. (22.04.2012)

Sympatie k hlavnímu hrdinovi sice občas pokulhávají, ale dechberoucí režijní nápady, nenápadný humor, absurdní vsuvky i dojemný finiš dávají dohromady film, jaký tu asi ještě nebyl. Jako příznivec houpavých francouzských příběhů i kouzelných vyprávěnek jsem u téhle perské pohádky zvědavě sledoval zklamaného Nassera Aliho i zkormoucenou Faranguisse s blaženým pocitem, že netuším, co mi přinese další minuta. (26.11.2012)

Možné spoilery! Francouzské filmy mají vždycky něco do sebe. Tento zaujal už svým úvodem. Líbilo se mi, že hned na začátku jsme věděli, že hlavní postava zemře. Kdyby to začalo bez toho pohřbu, hrozí, že si to v průběhu umírání rozmyslí a nakonec to bude mít happyend, ale ne, na začátku máme pohřeb a tam ten film musí dojít. Ač hlavní hrdina umírá po dobu 8 dnů, zdá se to být jako hodně smutný námět, tak je zde řada veselých scének jako parodie americké rodinky, Sókrates při své závěrečné řeči, kdy si ten klučina prdne "La vie...prd" - citát, co by se jistě zapsal do dějin. Anděl Araziel byl vcelku milý a vtipný chlápek na to, že byl poslem smrti. A hlavně jak mu zářily jen ty oči a zuby. A příběh, co vyprávěl o Ashourim se mi líbil aneb "Dnes jsem vás měl v Indii předat do spárů smrti a včera jsem vás náhodou potkal na tržnici v Jeruzalémě. Říkal jsem si, jak asi stihnete za jeden den tak dlouhou cestu. - Tak je to." Nejen samotný příběh, ale i to jak byl do filmu zakomponován co se týče estetické stránky a provedení. Vůbec jako většina příběhů, které byly úplně jinak prezentovány i co se kamery a barevnosti týče. A vůbec posledních 5 minut byl asi jeden z nejzajímavějších, dojímavých závěrů, co jsem viděla ačkoliv byl úplně němý. Měla jsem vcelku dilema, zda dát jen 3* nebo 4*, nakonec jsem se rozhodla pro zajímavost snímku a jeho estetické provedení pro 4*. (03.03.2013)