MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Jako celek musím Mindhuntera hodnotit jako precizní filmařinu. Ještě aby ne, když v tvůrčím týmu sedí samotný mistr puntičkář David Fincher. Seriál přišel do předetektivkované doby, ale osvěžil ji tak dokonalým způsobem, že určitě stojí za svůj čas. Už jen kvůli své psychologii, rozvykládanému a logickému vyšetřování vražd, ať už dávných nebo současných, vtahující kameře a vynikajícím hercům. Sekvenční vrah? Ne, líp odpovídá označení sériový. Vítejte v myšlenkovém pekle Davida Finchera, Olshaka, Douglase a Groffa. Podrobněji u každé série. 85% (20.01.2021)

úžasné, originální, pobuřující, zajímavé, chytlavé, místy vtipné, přirozené a hlavně výborné...opravdu takové téma tu dlouho nebylo, chytlo mě to hned....sakra, nejhorší je, že tohle se opravdu děje, kdo ví, koho máte vedle sebe, zda nemá nějaká osobní traumata, která ho promění v psychopata a nakonec skončíte s uřízlou znasálněnou hlavou v lednici (03.03.2018)

Zatímco u House of Cards jsem až příliš bolestivě vnímal rozdíly mezi díly, které natáčel David Fincher, a těmi ostatními, u Mindhuntera jsem podobným problémem netrpěl. Do značné míry je to způsobeno skvěle vymyšleným příběhem, ve kterém jsou jednotlivé díly natolik provázané, že je od sebe nejde moc oddělovat, zároveň je ale třeba ocenit, nakolik se zbylá trojice režisérů adaptovala na Fincherův chirurgicky pečlivý styl a důraz na nenápadné vyvolávání hutného napětí. David jim bezpochyby stál za zády. Jinak obrovská radost ze seriálu, který je v podstatě Zodiacem na ploše osmi hodin. Je fajn, že tvůrčí tým rezignoval na detektivku v klasickém slova smyslu, protože na pátrání se tu hraje až ve druhém, možná i třetím plánu. Vše startuje se studií myslí vrahů, studie se následně aplikuje v praxi, aby pak dále měla vliv i na osobní životy jednotlivých protagonistů. Vše je do sebe přitom takřka neoddělitelně zaklesnuto, takže je pro diváka velmi složité tvořit si předpoklady o tom, co uvidí v následující části. Plus výborně vystavěný vývoj ústřední postavy, Jonathan Groff je možná vzhledově kombinací Henryho Cavilla a Taylora Kitsche, ale oba je o třídu přehrává. Jediná výtka? Čekal jsem uzavřenou minisérii, ale opět je třeba očekávat druhou sérii. Tak uvidíme, kam se projekt podaří příště posunout. 95 % (30.01.2018)

Obidve série Mindhuntera majú viacero dejových vedľajších odbočiek, ktoré sa v konečnom dôsledku ukážu byť zbytočnými, šumia do prázdna a seriál by sa bez nich zaobišiel. Napriek tomu je to ťažká tonáž, bavíme sa ostatne o diele perfekcionistu Finchera. Výborný kasting, skvelá dobová atmosféra a uhrančivé dialógy, z ktorých neviete spustiť uši. Kým prvá séria pôsobí epizódnejšie (rozhovory so sériovými vrahmi), druhá okrem týchto (divácky atraktívnych a obľúbených) rozhovorov ponúka zápletku, ktorá sa rieši celú sériu a tak pôsobí konzistentnejšie (dodnes uspokojivo nevyriešené vraždy detí v Atlante). (15.09.2020)

1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i pocitově nepříjemné rozhovory končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI. 2. série - 60% - Jako kdyby se všemi sliby, co nás čeká v dlouho dopředu plánovaných sezónách, odešel i zápal pro věc. Forma se nemá kam dál posouvat, osobní linky Billa a Wendy se objevují poněkud náhodně a v prvním případě i podezřele příhodně a Jonathan Groff nemá snad kromě samotného úvodu co hrát. Navíc se seriál v posledních epizodách dobrovolně vzdává největší devízy, tedy cestování po věznicích, ve kterých se skrývají nepředvídatelné objekty. Odklon k dopodrobna zkoumané sérii událostí v Atlantě bere z Mindhuntera onu hypnotickou originalitu a činí z něj zaměnitelný příspěvek do nyní tolik oblíbeného subžánru "true crime". Nižší hodnocení bych si neobhájil ani sám před sebou, ale natahovaný závěr má na svědomí, že (dočasné?) uložení seriálu k ledu mi udělalo téměř radost. (07.12.2017)