MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Obdobně jako u Zodiaca sází i zde Fincher (režíruje dvě první a dvě poslední epizody) na chladný perfekcionismus, jehož cílem rozhodně nemá být strhující emocionální podívaná, ale co nejvíce autentická rekonstrukce konkrétních událostí. Z pohledu uvěřitelnosti a zasazení příběhu do mnohoznačných sedmdesátých let v USA je Mindhunter po všech stránkách naprosto profesionální prací. Prakticky v něm nejsou skoro žádné emoce, ale skutečně mám za to, že právě ten chlad a odtažitost jsou v tomto případě opět cílené (což není u Finchera nic nového). Závěrečný pocit jakési "emocionální vyprahlosti" pak zjevně působivě koresponduje s tvůrčím záměrem. Rozhovory s Edem totální špíca. (01.01.2018)

Zatímco u House of Cards jsem až příliš bolestivě vnímal rozdíly mezi díly, které natáčel David Fincher, a těmi ostatními, u Mindhuntera jsem podobným problémem netrpěl. Do značné míry je to způsobeno skvěle vymyšleným příběhem, ve kterém jsou jednotlivé díly natolik provázané, že je od sebe nejde moc oddělovat, zároveň je ale třeba ocenit, nakolik se zbylá trojice režisérů adaptovala na Fincherův chirurgicky pečlivý styl a důraz na nenápadné vyvolávání hutného napětí. David jim bezpochyby stál za zády. Jinak obrovská radost ze seriálu, který je v podstatě Zodiacem na ploše osmi hodin. Je fajn, že tvůrčí tým rezignoval na detektivku v klasickém slova smyslu, protože na pátrání se tu hraje až ve druhém, možná i třetím plánu. Vše startuje se studií myslí vrahů, studie se následně aplikuje v praxi, aby pak dále měla vliv i na osobní životy jednotlivých protagonistů. Vše je do sebe přitom takřka neoddělitelně zaklesnuto, takže je pro diváka velmi složité tvořit si předpoklady o tom, co uvidí v následující části. Plus výborně vystavěný vývoj ústřední postavy, Jonathan Groff je možná vzhledově kombinací Henryho Cavilla a Taylora Kitsche, ale oba je o třídu přehrává. Jediná výtka? Čekal jsem uzavřenou minisérii, ale opět je třeba očekávat druhou sérii. Tak uvidíme, kam se projekt podaří příště posunout. 95 % (30.01.2018)

Náročná konzumácia. Musíte strašne veľa kúsať a nemáte to čím zapiť. Prebrodíte sa bažinou slov. Odborné úvahy, terminológie, diskutovanie o zložitosti ľudskej mysle, medziľudských vzťahoch a tak ďalej. Zábleskami nádeje, že Vám konečne naservírujú pohár plný osviežujúceho moku, sú stretnutia s vrahmi užívajúcimi si výhody daňového poplatníka. Agent Holden a jeho mladá Vás budú štvať. Agent Tench na Vás bude pôsobiť ako ranař v dôchode. Potešila účasť mojej obľúbenkyne Anny Torv ako Dr. Wendy Carr. Hlavnými pozitívami sú však spomínaní vrahovia na čele s chybou v systéme menom Edmund Kemper. Práve priame konfrontácie udržia chuť skúsiť ďalší diel. Čo sa týka príbehu, tak ten pôsobí ako vyučovacia hodina v škole. Tretinu času zaberie príprava, tretinu výklad a až v tom zbytku sa odohraje diskuzia do ktorej sa Vaša myseľ viac zapojí. Na mňa priveľmi dospelácke, priveľmi pripomínajúce Krimi Discovery. (30.07.2019)

Je v zásade zvláštne, že toto funguje. Strašne mi to pripomína Zodiaca, čo je asi jediný film of Finchera, ktorý naozaj nemusím. Nie sú tu žiadne násilné ani vypäté scény. Nie je tu žiadna akcia, vzťahy majú realistický podtón a tým, že sa jedná o inteligentných ľudí, tak aj vzájomná interakcia a komunikácia je podávaná sofistikovane a nedramaticky. Celé je to založené na konverzačkách, na riešení prípadov, neťahajú nás k tomu ani slávne mená hercov, ani scény, ktoré by v televízií nikto nikdy nevidel. Čo je ale to, vďaka čomu je seriál taký perfektný je odkrývanie ľudskej psyché v tom najlepšom scénaristickom móde.Nefunkčnosť spoločnosti produkuje vrahov. A tím z FBI sa snaží týchto vrahov klasifikovať. Objaviť príčinu toho, prečo sa správajú tak, ako sa správajú. Niektoré výpovede sú silné. Iné divácky uspokojivé. A hlavne je ponorenie sa do tohto sveta neuveriteľne pútavé. Kašľať teraz na Freuda. Fincher vytvoril seriál, ktorý je civilný, atmosférický, skutočný a nepríjemný. Celú sériu som zhltol na jedno pozretie a chcem viac a viac. Pretože som si hlavných hrdinov zamiloval. A tiež preto, lebo sofistikovaných seriálov, ktoré rezonujú máme naozaj strašne málo. 1.séria - 100% Vysoko návykové. V zásade sa tvorcom podaril podarený kúsok. Dôvod prečo pozeráme seriál je jednoduchý. Chceme vedieť viac o sériových vrahoch. O tom ako uvažujú, ako veľmi sú zvrátení. Seriál nám ale nemá potrebu nikdy nič explicitne znázorňovať. Prečo aj. Dôležité je, že funguje naša myseľ. Že si dopĺňame potrebné informácie z rozhovorov a dávame im subjektívne silnejšie nuansy než by tomu bolo v prípade vizuálnych podnetov. Pretože uvažujeme tým jednoduchým spôsobom - hovorte nám o hrôzách čo sa dejú. A vždy keď hlavné duo Ford a Tench prídu do spoločnosti - všetci tí papaláši sa stávajú nami. Povedzte nám viacej o Kemperovi. Povedzte nám viacej o Mansonovi. Ako zabíjali? Prečo to robili? Druhá séria je dôležitejšia. Je silnejšia v medziľudských aspektoch a snaží sa o také množstvo presahov - či už morálnych, ľudských alebo partnerských, že sa vám to dostane pod kožu. Nepríjemne a takým spôsobom, že tá atmosféra a ten pocit, čo vám po tom zostane sa nebude dať len tak ľahko zabudnúť. A o tom to je. Z mindhuntera si berieme vždy niečo negatívne. Nie je to idealizovaný seriál. Je tu veľa papierovačiek. Nevyriešených vecí. Zlí sú väčšinou v obrovskej výhode. Dobrí tápajú. Ničia sa im životy. Strácajú podporu a priateľov. A ľudia stále zomierajú. Chcem čo najrýchlejšie tretiu sériu. Toto by som dokázal pozerať v kuse. 2. séria - 100% (04.11.2017)

Potenciál obrovský, ale když uvážím, že 1. sezóna měla přes 8 hodin, tak bych řekl, že potenciál nebyl plně využit. Protože skutečný obsah byl na úrovni dlouhého celovečerního filmu (3 hodiny), zbytek byla spíš vata, která nevadila, ale nijak neposunula děj či postavy dopředu. Bojím se, že takových pocitů u nových seriálů bude přibývat, když vyloženě filmoví režiséři a scénáristé přecházejí k formátu seriálu. Přesto se těším na druhou sezónu a věřím, že bude lepší než první. (18.02.2018)