Devítiocasá kočka

Ač je sice pravda že Argenta mám rád tak bohužel tohle nemám příliš v lásce, film mi přijde pomalý, nekrvavý a celkem předvídatelný, jediný co to zachraňuje je posledních 30 minut které jsou opravdu našlapané. Atmosféra se dá krájet, vyšetřování je krapet přehnané, ale film je zábava. Jen škoda že film je tak dlouhý. (24.04.2011)

Argentovo druhé giallo, které přes skoro dvouhodinovou stopáž nenudí. O vraždy tu sice nejde, a už vůbec nehýří brutálností a nápaditostí, ale právě detektivní část mě tentokrát mile potěšila, což je u mě spíš raritou. Ústřední skupinka hrdinů ve složení zarputilý novinář, chytrý slepec a malá osiřelá dívka se tak často nevidí, a zde tato kombinace docela fungovala. K dobru lze přičíst i to, že jsem hledal skrytého vraha v úplně jiné postavě, což mě mile překvapilo. Použití kapky humoru je pak třešničkou na tomto pěkně propečeném "žlutém" dortu. Příjemných 60%. (01.07.2010)

Klasický Argento, který mě kdysi bavil o něco více, ale nakonec jsem se nechal stejně pohltit. Zajímavý nápad s nevidomým a jeho malou neteří. Vrah kromě řezných a bodných zbraní upřednostňuje tentokrát utažení smyčky kolem krku. A aby bylo jasné, které barvy má Argento rád, stojí v laboratoři tři baňky vedle sebe s roztoky žlutým, červeným a modrým. Morriconeho hudba přechází zejména v napínavých scénách v nepříjemnou kakofonii zvuků, která až drásá uši. Nechybí hřbitovní scéna, i když já bych přidal bouři nebo mlhu. Giordaniho chování je občas hovadské, a tak je div, že nezařval už minimálně v půlce filmu. Přese všechno jsem byl opět spokojen a původní hodnocení ponechávám. (17.05.2020)

Dario Argento je už dlho pevnou súčasťou mojej top desiny najobľúbenejších režisérov. Mám rád jeho surovú atmosferickú tvorbu. Páči sa mi jeho jedinečný, charakteristický rukopis. Milujem fenomenálnu "Phenomenu", pekelné "Inferno" či suspiriálnu "Suspiriu". To sú päťhviezdičkové klenoty. No i ostatné jeho filmy sú geniálne. S každým ďalším jeho snímkom, ktorý som mal možnosť vidieť rástol môj obdiv a rešpekt ku tomuto talianskemu režisérovi. Dnes som si pozrel niečo zo začiatku jeho kariery. Pustil som si "Il Gatto a nove code". No a opäť to bol skvelý filmový zážitok. Dario Argento je maestro giallo. **** (28.01.2016)

Argentův teprve druhý zářez na poli giallo-thrillerů a opět jde o trefu do "žlutého". Dario tentokrát staví příběh okolo genetického střediska, jehož členy likviduje maniakální vrah. Do cesty se vrahovi, na tento žánr nezvykle, staví tři hlavní hrdinové, kteří se ho snaží zastavit. Pravé a nefalšované giallo tak může začít...... Na "Kočce" jako i na jiných režisérových filmech je velmi dobře vidět jeho rukopis. Přičemž scéna z nádraží může bez problému konkurovat tomu nejlepšímu z Profondo Rosso. Hudební doprovod nebyl tentokrát svěřený legendárním Goblinům, jak je tomu v Dáriových pozdějších giallech, ale samotnému mistrovi Morriconemu. Bohužel, jinak vždy skvělý Enio tentokrát šáhnul do své bezedné studnice až někam na dno a vytáhnul odtamtud velice podprůměrným hudbou. Hned ústřední melodie je hluboko, ale opravdu hluboko pod jeho standardem. "Kočka" tak neplní audio-vizuální orgie, jako u jiných režisérových kousků, na druhou stranu se vytasí se skvělým koncem, u kterého jsem si vzpomněl na Fulciho Non si sevizia un paperino. A docela by mě zajímalo, kdo se u koho inspiroval. Argento tak i touto "druhotinou" potvrdil status mistra v tomto žánru, jehož pozici nemůže nikdo a nikdy ohrozit. (07.07.2009)