Reklama

Reklama

Smrtelně nemocný Frank je zároveň smrtelně unavený z americké konzumní kultury a rozhodne se zbavit společnost těch nejvíce otravných členů. K této misi si vybere neobvyklou spolupachatelku - šestnáctiletou Roxy. (JayZak)

Videa (2)

Trailer

Recenze (354)

bouncer 

všechny recenze uživatele

Guilty pleasure. Goldthwait nepřináší nic světoborného, ani nehledá řešení problému nebo objektivní pohled. Jen všechno zveličuje a dělá si z toho srandu. A to mu jde zatraceně dobře! Takže odpustíte filmu slabší momenty a když přistoupíte na tvůrcův záměr, tak si to neuvěřitelně užijete. ()

TheDarKnig 

všechny recenze uživatele

J*A*S*M - jsem normální :) Popravdě komentář kolegy vystihl veškeré moje pocity a dojmy z filmu, jen s tím hodnocením půjdu ještě o kousek výš.. Nejde neocenit něco tak aktuálního a přes veškerou nadsázku zatraceně blízkého - protože, co jiného vplývá na člověka více než masmédia, krmící populaci, rychle se měnící na stádo nemyslících zombie, odpadem nejtěžšího kalibru. Lidé si hrají na bohy, soukromí je přežitek a mravy jsou staromódní. Potom se nelze divit rozhořčení některých, ne dokonalých, ale aspon trochu přemýšlejících lidí.. A tato komedie tak ve velmi příjemném provedení vystihla, co se určitě každému z nich občas musí honit hlavou a co se jednou i může stát i realitou. Nekorektní, dobře zahrané, s dobrou hudební složkou a mrazivým obrazem.. Úvod s monologem v kanceláři určitě nejlepší část filmu, co se myšlenky týče, ale když se rozjede vybíjená, zadostiučinění nelze odehnat.. Roxy je úžasná a ještě trošičku více psycho než Frank :)) Škoda jen, že je to ve finále tak smutně realistické a výsledkem celého snažení je vlastně nic.. Jediná výtka by směřovala k malé pravděpodobnosti jejich tak dlouhého road tripu - ale to vlastně taky fungovalo jako jedna z výtek zdegenerované společnosti, a film rozhodně neměl sledovat osudy Bonnieho a Clydea, ale vyjádřit zhnusení a jak by řekli kamarádi z Iron Sky, nemoc... 5 ()

Reklama

JFL 

všechny recenze uživatele

Před takřka dvaceti lety vyšel hrdina filmu "Volný pád" se zbraní do ulic, aby publiku ukázal svět, který ve své sociální, konzumní a kapitalistické rovině dospěl až do absurdity, z níž zdánlivě nevede jiné východisko než radikální odmítnutí. Jeho hněv a násilí směřovaly proti každodenním paradoxům konzumně a konzumentsky orientované společnosti a vyjadřovaly frustraci důvěrně známou každému člověku, jenž je součástí soukolí společnosti západního světa. Husarským kouskem filmu, ale byl fakt, že publikum se s hrdinou maximálně identifikuje, ale ve výsledku se ukáže, že hrdinova cesta za osobní spravedlností byla v zásadě jen extrémním projevem přesně toho, proti čemu bojoval. Paradoxně či vlastně příznačně, bývá poslední zmíněná rovina filmu většinou diváků, kteří "Volný pád" adorují, přehlížena či přímo tvůrcům vyčítána. Důmyslná kritika se tak navzdory svým významům obrací proti sobě a bývá obdivována právě jako ventil frustrací publika, ačkoli právě tuto touhu vykročit z řady a stát se zvěstovatelem pravdy demytizuje. Nyní zde máme sžíravě nazvaný snímek "God Bless America", jenž působí jako by ho natočil právě fanoušek "Volného pádu" pro další konformní rebely vůči konformitě. Bobcat Goldthwait se ukazuje jako sofistikovanější a sebereflexivnější osobnost než jeho známá kreace velkohubého rádoby drsňáckého pošuka Zeda z "Policejní akademie", ale současně se z filmu nelze ubránit pocitu prvoplánovosti a nedotaženosti. Na jedné straně tu tak máme zcela přesné popsání americké každodenní popkultury a jejího vlivu na tamní společnost, jenže to se odbude v podobě několikaminutového úvodu filmu a občas se připomene zase skrze hrdinovo glosování. Ve výsledku se ale film stává přesně tím, co sám kritizuje - povrchní adorací povrchních ikon přinášených popkulturou a masovými médii (jako náznak sebereflexe pak lze vnímat finále, kde postavy stvrdí svou nevyhraněnost tím, že se stanou tím, co kritizovali – on starým úředníkem s lolita komplexem a ona zpovykanou holkou toužící stanout na pódiu před televizními kamerami). Počínaje samotným vyčpělým kultem násilné revolty, který je dnes tolik zprofanovaný v popových hudebních videoklipech, a konče směšnou potřebou stvrzovat artificiální hodnoty svého cílového publika (viz sekvence dialogů o Star Treku a Alice Cooperovi, aneb hlavně, že hrdina o pár desítek minut stopáže dříve tesknil nad tím, jak si dnes už lidé nepovídají o opravdových věcech, ale jen o něčem, co viděli v bedně nebo na netu), ocitá se snímek v začarovaném kruhu. Jako had, který se kouše do ocasu, i "God Bless America" křičí proti něčemu, čím samo je: produktem povrchní kultury, kde lidé utíkají k virtuálním idolům a snům převzatým z audiovize. Zatímco u "Volného pádu" je řeč o nepochopení na straně diváků, v případě "God Bless America" se jedná o nepochopení svého protivníka a vlastní nevyhraněnost. Snímek pak vyznívá jako prvoplánová exploatace (ve smyslu filmu stvrzujícího předsudky svého cílového publika) pro elitářské publikum, jež je samozvaným arbitrem dobrého vkusu – prostě zaručený hit pro ČSFD. Jednoznačný přínos "God Bless America" nicméně spočívá v tom, že nepřímo ukazuje, jak se proměnily hodnoty oproti časům "Volného pádu". Zatímco tehdy frustrace lidí vycházela z reálných konfliktů a tlaků společnosti, dnes se vše váže na virtuální svět popkultury a multimédií. Co lidem zbývá, když i prostor eskapismu se stal nepřítelem? () (méně) (více)

Jordan 

všechny recenze uživatele

vyšinutý sociopat bobcat natočil svoju vysnívanú guilty pleasure, kde si naplno a bez servítok rieši svoje frustrácie a postmodernisticky poučene cituje a vyratúva, koho všetkého by zabil a koho nie. film má deravý scenár, chýba mu trochu viac humoru.. Ale popri línii amerických nezávislých filmov, je príjemné nasraté dielko ()

Terva 

všechny recenze uživatele

Co nebo kdo je Darko Intertaiment? CITÁT - Já nenávidím své sousedy............ Začátek je brutus. Brek, střelba, klapka a Bůh žehnej Americe. Zajímavé je číslování dveří, kde žije hlavní hrdina tohoto příběhu Frank (Joel Murray). Ty vlevo nesou označení 5773 a ty na napravo maj číslo 5773 1/2. Ty krávo, z televize i z toho rádia by jeblo i mě. Naštěstí se tomuto vyhýbám a televize u nás je puštěšná jen jako doplněk k DVD. Rádio, to už vůbec neposlouchám. Neustále tam cpou reklamy, kdo to má poslouchat v době, kdy existují MP3 přehravače. Jenže Frank je na tento druh médii zcela odkázán a tím začíná trpět komplexem nasranosti. CITÁT - Mám toho dost. Je to kruté. Chci aby to skončilo........... Ve filmu zazní spousta zajímavých názorů, ale jeden je opravdu k zamyšlení. CITÁT - Proč máme "civilizaci", když už se civilizovaně nechováme?............. Poslat ženě kytici je romantika. V Americe to může být i sexuální obtěžování. Vyloženě jsem se klepal na to, aby už konečně vytáhnul nějakou tu bouchačku a začal jednat. Prvních půl hodiny to bylo psycho a tak byl divák přímo nažhavenej na nějakou tu akci.Například scéna okolo 31 minuty je úžasná. A to nepíšu o hudbě. Na světě běhá tolik lidí, který by měli být potrestáni a Frank nemá moc času. Film obsahuje scénu "střílení v kině", tak na ně, na šmejdy. CITÁT - Díky, že jste během filmu nemluvila a vypnula jste si svůj mobil......... Tak jsem si říkal, že komentář ukončím předcházejícím citátem, ale ještě to nejde. Nevím čím to je, ale já se z Frankem celkem schoduju. Jeho názory jsou prostě boží. Málokdy fandím zápornému hlavnímu hrdinovi. Povedená je i debata na téma "Co dal Alice Cooper světu". Nebo dialog mezi Frankem a Roxy (Tara Lynne Barr). DIALOG: ROXY - To je lidí, co? FRANK - Jo. Chtěl bych mít AK-47............ Někde okolo 80 minuty zjistil Frank - bacha SPOILER, že má víc času, než si myslel. KONEC SPOILERU. Ovšem vrcholem filmu jsou scény z Amerikan Stars. CITÁT - Jmenuju se Frank, ale to není důležité........... Ve filmu mimo jiné zazní Alice Cooper a to hned třikrát. 1 - School's Out. 2 - I Never Cry. 3 - Hello Hooray. Konec mohl být trošku jinak zpracovaný. Pěkný příběh, povedená hudba a spousta dobrých názorů. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (5)

  • Kniha, kterou Frank (Joel Murray) půjčuje recepční, je "Pride and Prejudice and Zombies" od Jane Austenové a Setha Grahama-Smitha. (DJDVD)
  • Masový vrah, o ktorom sa Frank (Joel Murray) dopočuje v televízii, je Charles Whitman, ktorý v roku 1966 vystúpil na vežu v priestoroch Texaskej univerzity v Austine a zastrelil 16 ľudí, a ďalších 32 zranil. Po čine spáchal samovraždu a v liste na rozlúčku žiadal lekárov o pitvu svojho mozgu. Lekársky tím skutočne našiel zhubný nádor v hlave, ktorý mu tlačil na mozog. Tú istú diagnózu si vypočuje od lekára vo filme aj hlavný hrdina. O Whitmanovom besnení pojednáva film Smrtící věž (1975) s Kurtom Russellom v role vraha. (BlackTom)

Reklama

Reklama