Bůh žehnej Americe

Klasická kritika moderního způsobu života ve vtipném a šťavnatém provedení. Některé scénky lepší než jiné, ale pociťoval jsem téměř vždy pocit zadostiučinění. Vznikají však nepříjemné otázky. Měníme se v američany? Je na tom i náš národ opravdu tak špatně? Natočí někdy někdo, Bůh žehnej ČR? Poselství je rozhodně na plné hodnocení. (27.03.2013)

Konzumnost je pojem, který není zažitý jenom v Americe, přestože v Americe je asi nejvíc a nejhůř rozvinut. O tom se snaží bavit i samotný režisér a Zet z Policejní akademie, který mě se svými filmy už dříve zaujal. Tenhle se ale nesnaží zalíbit nejspíš nikomu. Jde si svojí cestou. Není to ale jenom o tom, je to také o zásadovosti samotného filmu a tak má tenhle film daleko větší záběr, než by se mohlo zdát. Joel Murray a Tara Lynne Barr jsou opravdu skvělá dvojka pro tenhle film, jenom mi příjde, že jim to všecko, co se ve filmu děje, neuvěřitelně snadno prochází. Nevím, jak to v Americe funguje, ale pokud by to tam takhle opravdu bylo, tak by to Mexičani museli mít přes hranice daleko snažší, než se o tom v novinách píše. I když co si budeme povídat, noviny jsou jenom snůška lží a polopravd. Každopádně musím říct, že nápad k tomuhle filmu není špatnej. A když už nic jinýho, tak na první pohled dost zaujme. (16.01.2013)

Všední a nenápadný chlápek jménem Frank je osamělý a zatrpklý misanthrop, trpící neúnosným množstvím vulgarity, primitivismu a omezenosti kolem sebe. A po večerech v televizi masochisticky sleduje dementní talk shows, reality shows, soutěže, reklamy a podobné zhovadilosti určené tupému diváckému stádu, což jeho znechucení lidmi i americkou společností ještě prohlubuje. A když dostane v práci výpověď a vzápětí mu lékař objeví mozkový nádor (klišé jako prase), hladina jeho trpělivosti přeteče a on vezme do ruky bouchačku... Blaženě jsem si pochrochtával, jak nemilosrdně trefnou a břitkou satiru se v té Americe podařilo natočit, a jak radikální ale pravdivé názory v ní prezentovat (třeba dialog Franka a jeho kolegy v práci). Ale s příchodem afektované Roxy se bohužel do té doby slibně se rozvíjející příběh rozmělní, zkarikuje a jeho energie se změní. Ze satiry se stává fraška a myšlenkové poselství vyznívá pomalu do ztracena. Ale konec dobrý - všechno dobré; film končí povedenou tragikomickou scénou střeleckého i slovního vystoupení na American Superstar a zanechává ve mně pozitivní dojem. Boj s blbci a blbostí je sice marný a já sám jsem ho už vzdal, ale Franka přesto považuju za svou spřízněnou duši. A zaznamenal jsem i jednu lahůdkovou perličku - když dealer zbraní nabízí Frankovi AK-47, pronese nachlup stejnou větu, jako Samuel L. Jackson v Tarantinově Jackie Brown. (07.09.2013)

God Bless America toho má trošku z Volného pádu, malinko z Kick-Ass a trochu z Takových normálních zabijáků, což z něj dělá příjemnou podívanou pro otrkanější publikum, kterým nevadí pohled na muže střílejícího na mimino. Celá recenze zde. (27.05.2012)

Já a můj přítel Postal Dude dobře víme, že není úsměvnějšího pohledu, než na rozmazlenou hvězdu zasrané reality show s dírou v hlavě. S nadšením kvitujeme, že v poněkud nerudném úředníku Frankovi nacházíme spřízněnou duši, protože americkému Světovému policajtovi zmutoval penis do nestvůrné, neustále se rozpínající anakundy a na léčbu bylo již včera pozdě. Sice jsou mi pouliční kazatelé a burzovní spekulanti vcelku u prdele, ale kdyby se Frankovi při jeho civilizační očistě a laškování s katastrofou mohl ještě připlést do cesty takový Sámer Pissa, Ray Oranguteng nebo ta tlustá paní, co mě dneska hrubě osočila, že trpím nedostatkem empatie, předl bych jako malé kotě. (19.06.2012)