Pravidla mlčení

Nemám rád kebyzovanie, no pre teraz si ho neodpustím. Film sa radšej mal volať "Pravidlá premlčania" a venovať sa otázke, či čin spáchány v dávnej minulosti je potrebné stále po rokoch trestať väzením. Najmä v protiklade s preukázateľne sporiadaným životom páchateľa. Aký je po takto strávených rokoch vlastne výchovný motív trestu? U ľudí, ktorí zločin spáchali v puberte a neskôr žili čosi celkom iné? Redford namiesto toho ponúka príbeh pobehujúceho starca. Prekvapuje pritom iných dôchodcov. Všetko exkumpáni z protivojnovej grupy, neváhajúcej v mene mieru kedysi dávno aj prepadávať banky a klásť bomby. Za pätami má otravne drzého pisálka a všetko monitorujúcu FBI. Všetko v mene zistenia, či starček kedysi kdesi bol alebo nebol. V hre je pokračovanie jeho hrania sa s dcérou. Plusom je pár výpovedí bývalých členiek radikálnej grupy o neúnosnej mocenskej politike kapitalizmu, neštítiacej sa vrážd a zločinov. Čiže dôvodov, prečo rovnaké prekračovanie zákonov zo strany odporcov moci je z ich pohľadu oprávnené. (09.12.2013)

Na Pravidlách mlčania by sa celkom úspešne dalo zanalyzovať to, čo je na americkej kinematografii vo všeobecnosti to dobré aj to horšie. Takže páči sa mi určite spôsob kopania do vlastných osích hniezd, z USA sme už viedli snáď filmy o všetkých tamojších problémoch a aférach. Navyše sa tak Redford a ostatní na základe histórie dokážu kriticky vyjadriť k súčasnej situácii. Odmietanie zámorskej kinematografie je len lacná póza kvázi intelektuálov bez zakotvenia v objektivite. Problémom ale potom je, keď sa zaujímavá téma zaobalí do klasických schém, keď tu potom čakáme na pointy, ktoré nám tak nejak v priebehu deja došli a keď sa všetko musí uzavrieť aj vtedy, kedy by práve otvorenosť dodala veci na angažovanosti a nejakej tej vyššej nadstavbe. Ale nechcem príliš kategorizovať, keď tu máme americké filmy ako Spotlight, ktoré sa nesnažia držať schém na úkor obsahu, myšlienky, posolstva, atď. (17.07.2016)

Na můj vkus až příliš dlouhý a předvídatelný film. Během úvodní čtvrthodiny je vlastně naprosto jasno, kam film bude dál směřovat, on pak také další hodinu a půl tím směrem jde, a nakonec to skončí, jak se dalo čekat. Chápu, co chtěl RR říci, například o dnešních mladých, kteří nejen, že nemají ideály, ale jde jim jen o senzaci, ale ani by za takové ideály nebojovali. Že navzdory teroristickým aktům oni aspoň drželi tehdy před 30 lety při sobě. Jenže žádná scéna nepřekvapí, vše je jak z brožurky Jak natočit politický thriller snadno a rychle, chybějí nějaké napínavé a nepředvídatelné pasáže, prostě jen sledujeme, jak se film šine tempem motoráku ke svému závěru, užíváme si starých herců, někdo si užívá Shiy, mně se líbila kamera a výprava filmu, ale to je asi tak vše. Znovu to rozhodně vidět nemusím. Jo, a taková úvaha na závěr - stát se to v ČR, všechny trestné činy jsou již několikrát promlčeny, takže by staříky nikdo nehonil. (04.10.2013)

Spracovanie prepojenia bývalých aj stále aktívnych členov SDS a Weather Underground má niečo do seba, mohlo byť ale značne viac času venované ich politike a zdôvodňovaniu ich činov, miesto psychického vydierania okolo vzťahu s dcéruškou. Praktiky FBI a hlavne novinára sú realisticky nepríjemné – otravovať životy ľudí, ktorí o ničom nevedia, alebo ktorí po takom čase dávno zabudli a majú vlastné rodiny a iné starosti. Celý čas som čakal, že sa z toho vykluje nejaká primeraná konšpirácia, alebo aspoň niečo nečakané, no vlastne ide iba o ďalší americký gýč – puto otca s dcéruškou prerazí aj cez tie najzarytejšie revolucionárske srdiečka zlých teroristov a spravodlivosť zvíťazí. (08.10.2013)

Výčet známých hereckých tváří je impozantní a ani ten námět nebyl vyloženě špatný, bohužel tomu vůbec neodpovídá divácký zážitek. Jestliže jako herce jsem na Roberta Redforda nikdy nedal dopustit (věk se bohužel zastavit nedá), tak k jeho režijním počinům zatím hledám cestu mnohem obtížněji. Pravidla mlčení mohl být slušný thriller, kdyby se do toho podařilo dostat i nějaké emoce, zrychlilo tempo, přidala nějaká ta napínavá nebo i akční scéna a ubralo pár desítek zbytečných minut. Ještě bych přepsal a možná i jinak obsadil roli novináře, Shia LaBeouf mi tam moc neseděl, ale ta role celkově stála za starou bačkoru. Zklamáním byla pro mne i hudba Cliffa Martineze, kdy ústřední hudební motiv byl sice zajímavý, ale už jsem ho v obdobném provedení slyšel jinde. Průměrný snímek, který nijak zvlášť nezaujme. (20.05.2013)