Pravidla mlčení

Kvalitní žánrovka se skvělým Redfordem, jak před kamerou, tak i za ní, dokazujícím, že vyprávět příběh stále umí a v přílišném poklidu odkryvá jednu pravdu za druhou. Avšak bez většího překvapení, a návalu emocí směrem k divákovi. Dobré dialogy a výborní herci. Nesympatický LaBeouf jako neodbytný pisálek, o kterých si já vždy budu myslet svoje, ať píší o čemkoliv. (06.10.2013)

Nemám rád kebyzovanie, no pre teraz si ho neodpustím. Film sa radšej mal volať "Pravidlá premlčania" a venovať sa otázke, či čin spáchány v dávnej minulosti je potrebné stále po rokoch trestať väzením. Najmä v protiklade s preukázateľne sporiadaným životom páchateľa. Aký je po takto strávených rokoch vlastne výchovný motív trestu? U ľudí, ktorí zločin spáchali v puberte a neskôr žili čosi celkom iné? Redford namiesto toho ponúka príbeh pobehujúceho starca. Prekvapuje pritom iných dôchodcov. Všetko exkumpáni z protivojnovej grupy, neváhajúcej v mene mieru kedysi dávno aj prepadávať banky a klásť bomby. Za pätami má otravne drzého pisálka a všetko monitorujúcu FBI. Všetko v mene zistenia, či starček kedysi kdesi bol alebo nebol. V hre je pokračovanie jeho hrania sa s dcérou. Plusom je pár výpovedí bývalých členiek radikálnej grupy o neúnosnej mocenskej politike kapitalizmu, neštítiacej sa vrážd a zločinov. Čiže dôvodov, prečo rovnaké prekračovanie zákonov zo strany odporcov moci je z ich pohľadu oprávnené. (09.12.2013)

Hraje se modelově nalinkovaná historka uprchlíka v kožené bundě, vzor důchodce, což by nevadilo, kdyby se držela žánru postaveného na rafinovaném napětí. Jenže Redford v duchu svých osobních postojů nechává zaznít hlavně agitační stránku příběhu. Redfordův hrdina sice prchá, ale čím blíže se žánr přimyká k lyrice, tím víc zpomaluje, navíc i ta pozdní romance se zvrtne ve schůzi a hercův dýchavičný běh v chůzi. Škoda tak jalové přehlídky hvězdných jmen. Na druhé straně však Pravidla mlčení neútočí, neruší, dokonce by se dala předepisovat jako lék proti nespavosti. Oči se totiž v kině klíží naprosto spolehlivě. (01.05.2020)

Everyone has ghosts of past. ~ //Spoilery// Pokud bych si měl vybrat mezi starými bardy Eastwoodem a Redfordem, volil bych bez přemýšlení Redforda. Velmi pomalu a pozvolna rozplétaný příběh radikalizovaných mírových bojovníků za svobodu a změnu myšlení hybatelů světem, kterým se jednou podělanou nedomyšlenou akcí obrátí vše naruby a po 30 let se skrývají před světem kryti cizími životy. Domino začíná ve chvíli, kdy jeden článek řetězu nechce načínat 31. rok stejného "svobodného" života a strhává malou lavinu, postupně stravující i ty, kteří by rádi prožili život v systému, proti kterému bojovaly, ale který je pohltil. Jenže kdo vám uvěří, že vy, ač člen hnutí, jste v oné osudné chvíli nefigurovali? Ten, kdo figuroval. ~ Nevím, kdy konkrétně bylo scénářem zamýšleno prokecnutí pointy, mě pomalu docvakávala až od chvíle setkání reportéra s dcerkou v baru a informace o jejím adoptování. Jasné, čí je, bylo z následného rozhovoru při doprovodu do školy a potom už jen následovalo dovysvětlení v chajdě. Překvapují mě některé komentáře, já se vůbec nenudil a nepřišlo mi, že by zde bylo pro nudu i místo. Samozřejmě pokud někdo čekal akční thriller v čele se 76 letým Redfordem mohl být pomalým tempem vyprávění spánkově překvapen. Nic to ale nemění na faktu, že jsem odcházel z kina mile překvapen, čekajíc mnohem horší zážitek, vzhledem k aktuálním 58%. Samozřejmě hlavním překvapením budiž fakt, že herci před kamerou nemládnou, Robert nám znatelně zestárl, Susan taky, ale Nick mě až šokoval. Stanley překvapil, Anny tu bylo málo :), Terrence naštěstí taky a také byl tohle snad první film, ve kterém mě nevadila přítomnost Shia. Jednoduše spokojenost. (22.04.2013)

Podpriemerny priserne nudny film tak trochu so spionaznou zapletkou od rezisera CervenehoForda /Tece tudy Reka, Ordinary People/. Pribeh miestami priserne nudi a divak stale caka kym sa film rozbehne - no a naraz koniec. Nuda k posrani, alebo odborne- zase nieco pre vystudovane filmove teoretiky- elitare. 35 % (11.11.2014)