Nejhledanější muž

John le Carré by se mohl kolegům spisovatelům chlubit - málokterý má takové štěstí na adaptace jako právě on. Nejhledanější muž je opět převod knihy do filmy se vším všudy - především se tedy podařilo zachovat tu chladnou a tichou atmosféru moderního/nemoderního špionského příběhu, který se obejde bez akčních nebo alespoň trochu rychlejších scén, ale jakýmsi záhadným způsobem má přímo senzační spád. Výborné postavy jsou fantasticky přesně obsazeny a celé to krásně vypadá. Anton Corbijn mě před několika lety nadchl Američanem a teď vidím, že to nebyla žádná náhoda. (05.02.2017)

Pochopitelně byl pro mě velkým tahounem pro zhlédnutí Nejhledanějšího muže Philip Seymour Hoffman a podle očekávání jsem byla maximálně spokojená. Ne, že bych byla v politice zběhlá a vysloveně by mě bavilo sledovat světový průběh a kam to všechno spěje, protože si myslím, že je na to jen jediná odpověď. Nicméně vím, že existuje spoustu složek a výzvědných služeb, kde se některé jejich praktiky promítly i v tomto případě. Otázka, která tam ne jednou zazněla, jestli dělají tento svět skutečně bezpečnějším, nebyla až tak bezpředmětná, ba právě naopak. Bylo to sólo a v tomto případě poslední sólo Philipa, který se toho ujal tak, že jsem chvílemi přestávala dýchat a ta pomalost, o které se tady už někdo zmiňuje, měla také svůj význam a místo. Například jak sedí Philip ve věznici zcela nehybně s cigaretou v ústech a přemýšlí o dalším postupu při výslechu, tak to byl přesně ten moment, kdy jsem znehybněla s ním a stupňovalo to mou zvědavost téměř k nepříčetnosti (mírně přeháním:D). O tom, jak byl po kamerové stránce tento film přímo vymazlený asi není třeba vůbec diskutovat. A o famózním závěru, kde ani sám Philip nemohl předvídat, že bude mít jednou dvojí význam, byl vysloveně unikátní. Záběr jak jede v autě a kolem něj je všechno jakoby v mlze, pak najednou zastaví, vystoupí a zmízí......... zůstává jen část volantu a prázdné auto. Díky za takový konec, nemám více slov. (09.11.2014)

Předchozí le Carrého adaptace Tinker Taylor Soldier Spy nasadila laťku příliš vysoko, Corbijn se o její přeskočení každopádně ale vůbec ani nesnaží. Noří se do špionského žánru úplně jiným způsobem, místo horoucího pekla emocí ohlodávajícího slupky psychiky postav až na dřeň jako Alfredson, tu naopak chladně a nezúčastněně pozoruje, místo detektivního odhalování co se stalo nechá postavy bojovat o to, co se stát má. Na moderní vlnu protiteroristických špionážních filmů film velmi atypický, statický a pomalý, ale daří se mu to hlavní - přenést na diváka pocit, že ty větrné mlýny na které se žene, jsou k idealistickým rytířům kolem až příliš netečné. Tak jako je k divákovi netečný celý film, když ho frustruje nikoli nechtěně, ale naopak zcela záměrně. 7/10 (03.01.2015)

Evropská metropole mostů, velká zoologická zahrada, obrovský přístav, nejstarší německé letiště, čtvrť červených luceren Sankt Pauli. Hamburk je kromě toho také městem otevřeným imigrantům, nelítostných intrik, podlých špionů se svými jasně nalajnovanými zájmy a nevyzpytatelných teroristů. Vyprávění to pro diváky není zrovna vstřícné. Zádumčivé pohledy zúčastněných poodkrývají činnost různých tajných služeb, které přináší poměrně nekoordinovanou činnost. Někoho může otrávit nečitelnost postav, jiného potěšit poslední role chameleona Philipa Seymoura Hoffmana, který působí umaštěně, otekle, nasraně, nezdravě, a to nejen proto, že mu chutná whisky a cigareta na každém kroku. Loučení ve velkém stylu. I když o něj nikdo z divácké obce takhle brzy nestál. Lecčemu pomáhá Corbijnova osobitá režie, která se nikomu nepodbízí, ignoruje oslí můstky, je minimalistická, je nedořečená. Kouká z ní záměr vymezit se vůči Hollywoodu a všem špionážním kouskům posledních let. Snímek vychází ze stejnojmenného románu britského spisovatele Johna le Carrého, který pracoval v tajných službách, s čímž praštil a začal se věnovat psaní, nicméně systému, kde není dobré hledat si přátele, pochopitelně rozumí. Když na to tvůrci příště půjdou přívětivěji, budu kapánek radši. (06.11.2014)

Protipól atraktivnímu dynamickému Hollywoodu. Film tak věcný a nedořečený, že se od poloviny jeví jako téměř bezdějový, i když se tu hraje o hodně. Zřejmě nejpřekvapivější a nejdrtivější pointa za poslední roky, která přesně odpovídá i struktuře knihy, kde se vše rozetne na posledních dvou stranách. (04.09.2014)