Vrásky z lásky

Vrásky z lásky jsou přesným opakem Magnuskových Pamětnic (či Školního výletu) .. nejde o laciný výprodej starších českých herců, kteří se kdysi objevovali na filmovém či televizním plátně ve vedlejších rolích, ale o připomenutí si těch nejlepších, na které se pořád dobře dívá. Právě Pamětnice mě dost odrazovali pustit si tenhle film, jenže zvědavost nad tím, jak že si vedli Jiřina Jirásková či Radoslav Brzobohatý ve své poslední roli, mě přemohla. A to bylo moc dobře, protože z Vrásek sálá jednoduchost a radost při tomhle filmu být (stačí si přečíst výčet jmen) a mihnout se po boku těch velkých hvězd českého filmového plátna. (03.03.2013)

Vrásky z lásky jsou filmem o stáří. A stáří je svině, o tom žádná. Nikdo mi to nevymluví. Netěším se na ten podzim života. Tělo pozvolna chřadne, polovinu času člověk stráví u doktora, za důchod si nic nekoupí a odchází jeden kamarád za druhým a není nic horšího než jak říká textař Horáček - škrtat jména přátel v notesu... Děsím se všech stařeckých demencí, alzheimerů, slepoty, inkontinence.... Stáří je nefér. ---- Film byl zajímavý, ale nijak výrazně nevybočoval. Nic na tom nemění ani účast nedávno zesnulých herců Jiráskové a Brzobohatého. Jen kvůli tomu sázet hvězdy nebudu. Paní Jiřinu jsem nikdy ve filmu moc nemusel vyjma skvělého hlasu pro večerníčky a tím spíše ji nemusím teď na stará kolena. (A o jejím posledním účinkování v hororru kámošky jezevce z Vysočiny ani nemluvě). Film mi přišel takový plochý. I přes vážnost tématu - Brzobohatého hledání dávné lásky a ,,great escape'' Bohdalové, mi to přišlo tak nějak málo uvěřitelné. Jakoby tvůrci vsadili na známé figury a nechali je si s tím nějak poradit jak kdo umí... Marně nás Strach oblažuje čarokrásnými průhledy do podzimních hor, podmaněnými nevtíravým klavírním doprovodem... Na komedii se u filmu moc nezasmějete a vyloženě dramatických okamžiků ve filmu také moc nehledejte. Resp. oni tam jsou, ale nefungují. - Zkrátka, přišlo mi to málo a ducha skvělého Brainstormu se už znovu vyvolat nepodařilo. Bohužel. * * * (31.01.2013)

Film pro velmi malou cilovou skupinu, v dnesni pretechnizovane, zbesile rychle podivane zamerene predevsim na mladsi publikum, je film Vrasky z lasky zase pro publikum z opacneho polu. Ale je to natocene tak dobre, ze si v tom kazdy najde to sve. Pan reziser proste nema strach a natocil tento film, ktery je v dnesni dobe tezko prodejni. Ale kdyz najdete tu odvahu a pustite si tento snimek, neprijdete o krasne obrazove kompozice seskladane z sumavskych hvozdu, vtipnou roadmovie i dramatickou emocionalni spršku. Najdete zde odkaz na filmy z dob minulych, kde do jakekoliv minirole byl obsazen hvezdne nablyskany herec (Preis, Taclik, Vilhelmova, Geislerova, Holub, Hadek, Navratil a jini) proste Strach ma potencial a ja mu fandim. (31.12.2013)

Jistě ne náhodou připomíná, a možná i záměrně v lecčems volně navazuje, nový Strachův film na Michálkovo úspěšné Babí léto s Vlastimilem Brodským a v některých momentech také na svěrákovské Vratné lahve; zároveň ale vytváří hmatatelný kontrast s filmy typu Pamětnice a tomu podobných, kterým chybí hloubka a smysluplný scénář. Překvapující vyzrálost mladého Marka Epsteina poskytuje v současném všeobecném úhoru této jistě ne lehké profese alespoň doutnající naději, podobně jako tomu nasvědčuje dnes již ucelená Strachova režie, byť není na poli domácí kinematografie nijak zvlášť frekventovanou osobností (od posledního celovečerního filmu jej dělí více jak sedm let). VRÁSKY jsou více než cokoli jiného melancholickou procházkou po životě dvou na první pohled nesourodých jedinců, které osud kdysi souhrou náhod na malou chvíli spojil, aby je v závěru jejich životů opět sezdal, ale činí tak formou ne právě obvyklou. Vítězící hodnotou se tu zdá být perlivý ironický humor, prostoupený především v hereckých výkonech Bohdalové i Brzobohatého. Fantastické a bezproblémové znovunavázání spolupráce po neuvěřitelných čtyřiceti letech se odehrává bez zbytečných senzací: od prvního okamžiku vzniká vyrovnaná, na stejnou strunu naladěná dvojice, jakoby mimochodem navazující tam, kde kdysi přestala, díky čemuž divák nemá téměř příležitost si uvědomit onu časovou propast mezi jejich uměleckými i osobními životy. Vedlejší role celek ničím nenarušují a vytvářejí zajímavě odstíněný kolorit (s mondénní výstředností titulní hrdinky bojující ředitelka pečovatelského ústavu vynikající Taťjany Medvecké, civilní portréty moderních rodičů Trojana a Vlasákové nebo účast věčné souputnice Bohdalové Jiřiny Jiráskové v mile osobité epizodce jedné z obyvatelek ústavu). Závěrem zbývá obligátní zjištění a zamyšlení nad tím, proč podobných filmů pro dožívající generaci našich předních umělců nevzniká více. Více důstojných a více opravdových. (21.04.2012)

Na první pohled mě zaujalo hvězdné herecké obsazení, kterému pochopitelně dominují bývalí manželé Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová. Nicméně Jiří Strach dovedl obsadit i do téměř nicotné epizodní roličky herce, jež by byli hvězdami jiných filmů. Film je sice plný klišé, humorné scénky a vtipy byly již téměř všechny viděny jinde, příběhy dvou hlavních hrdinů do sebe zapadají se skřípáním, ale herecké umění a laskavost postavy Radoslava Brzobohatého v kontrastu se (zbytečně příliš) nedobrou postavou Jiřiny Bohdalové v této moderní road movie dává zapomenout nedostatků scénáře. Na konci se zčistajasna útočí i na city a měl jsem co dělat, abych se nedojal příliš. Poslední scénou naštěstí tvůrci filmu poněkud vážnému vyznění příběhu dávají vale a já jako divák jsem byl spokojený. (22.01.2015)