Vrásky z lásky

Bylo vskutku příjemné a milé sledovat shledání Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého na obrazovce, jelikož je přece jenom v minulosti spojoval jak profesní tak i osobní život, který nebyl úplně růžový. Osobně jsem s nimi viděl jen Ucho, což je film úplně z jiné kategorie, nicméně i ve Vráskách z lásky je cítit ta chemie mezi hlavními aktéry. Film obsahuje nejeden humorný moment, moudrou a vtipnou hlášku či krapet peprnější slovo (zejména od Bohdalové) a celkově se na něj opravdu moc pěkně dívalo. Zkrátka snímek, kterému mohou mnozí vytknout jeho jednoduchost a jistou šablonovitost, avšak na mě zapůsobil nadprůměrným dojmem zejména skrze civilní herecké výkony a svou přímočarost. (12.10.2016)

Pro jednou jsem si chtěl odpustit ty moje věčné blbé kecy, abych se nedotkl zdejších herců a stáří, k čemuž obojímu chovám respekt. Jenže jsem zjistil, že bez těch keců najednou nemám co bych napsal. Důchodcovská road movie na jednu stranu není zrovna to, co bych si teď přál sledovat, na stranu druhou mě ale docela příjemně pobavila. K dobru má tenhle film i to, že se nepotvrdil můj Strach z Epsteina. (22.01.2015)

Poctivej, na nic si nehrající snímek, který by ovšem bez Jiřího Stracha nebyl tím čím je. Každá scéna má něco do sebe a ve filmu pro mě nebylo jediné hluché místo. V poslední době mi přijdou všechny české filmy jak přes kopírák, tenhle byl jiný... Film údajně propadl, nevyrovnává se kvalitám Babího léta atd. V kině film působil velice příjemně a v televizi se na něj taky rád podívám. Podle mě film časem zraje a své nové diváky si vždycky najde a bude jich přibývat. Herecké obsazení a výkony jsou bez debat. Jako kdyby u toho dnes už posledního společného setkání J. Bohdalové a R. Brzobohatého před kamerou nikdo nechtěl chybět. Stále to tam je, stále ta chemie mezi nimi funguje. Jiřina se předvedla opět jako živel, ale zase se jí podařilo vložit do své role něco nového - v 80 letech neuvěřitelné a R. Brzobohatý měl sice usedlejší roli, ale k dokonalosti ji dovádí svou celkovou vyrovnaností a upřímným výrazem. Všechna čest těmto dvou jedninečným hercům, kteří mají dle mého, nominaci na Českého lva jistou. A nesmím zapomenout na závěrečné titulky, kde zazpívala Szidi Tobias tak podmanivou písničku "A staré rány nebolí", že nešlo odejít z kina dřív než nezazněl její poslední tón... (25.09.2012)

Vedle lostomilouckého filmového snílka, plnící si své pubertální tvůrčí sny za pomoci všemožných sponzorů a celonárodně filmového demagoga, který nám ukazuje důchodce jako pitomá, sebe sama degradující stvoření, pitvořící se podle toho, jak jim pánové Magnusek nebo Troška přikáží, tu máme naštěstí dost jiných. Jiří Strach je jedním z nich. Naprosto skvělé propojení daných žánrů, v jehož výsledku tu máme velice odvážný humor a silné, citové drámo - kombinace, která v české kinematografii jednadvacátého století může dopadnout i katastrofálně. Vrásky nejsou ani v nejmenším tento případ. Vynikající herectví, perfektní humor i důstojné drama. Bohdalka se tímto stává nesmrtelnou a režisér potvrzuje svou roli velmi žhavého želízka v ohni naší novodobé kinematografie. (07.02.2015)

Já nemůžu uvěřit tomu, že pan Radoslav Brzobohatý už prostě mezi námi není. Mě to hlava nějak nebere. Totéž bych mohla říct i o Jiřině Jiráskové, ale ta tady vypadala už velmi nemocně a sešle. Jiří Strach nám naservíroval hořkosladký příběh, kde i v malých rolích jsou herci a herečkly zvučných jmen a přestože mají pouze omezený prostor, tak jsou jejich postavy nezastupitelné. Ivan trojan zahrál svůj klasický standard. Aňa Geislerová mi tady přišla taková mladší než ve skutečnosti je. Asi to bylo těmi delšími sepnutými vlasy. Omladily ji. Jiný učes dokáže udělat hodně a člověka pořádně změnit. To platí i o paruce, kterou měla Bohdalová. Něktará místa natáčení mi přišla strašně známá a mám pocit, že jsem se tam také pohybovala, takže předpokládám správně, že pan Strach točil na jeho oblíbené Šumavě, na Klatovsku apod. (14.03.2013)