Vrásky z lásky

Pravda, že příliš sentimentu ve mě film nezanechal. Záchrana od jedné hvězdy mu byl hlavně celkem pěkný konec, který nebyl ukončen smrtí Bohdalové nebo Brzobohatého...Docela paradoxní, že si zahráli spolu takhle před smrtí Radoslava Brzobohatého - bývalí manželé. No přesto nevím co si o tom mám myslet, protože je to už druhý film, který se dá označit jako "rozhovory před smrtí" konkrétně Školní výlet. Lenka Vlasáková byla skvělá a o zbytku řekněme, že ušel. Škoda, protože to mohlo být trochu vtipnější. (11.12.2012)

Část humoru je strašně laciná, ale docela zabírá - tahle věta, nejen co do humoru, to asi vystihuje nejlíp. Jak moc je to realistické... těžko říct... spíš moc ne. Jenže se to snad ani netváří, že by to chtělo mít výpovědní hodnotu (čest pár dramatickým výjimkám, které naznačují neproměněný potenciál). (10.04.2012)

Film absolutně nevhodný pro filmová plátna. Sice neurazí, ale přesto zanechá hořkou pachuť. Jde především o naprostý nedostatek originality v námětu, v postavách a příběhových situacích. Marek Epstein se asi zhlédl v scenáristickém mistrovství Jiřího Hubače a chtěl napodobit jeho filmy/televizní hry o podzimu života. Jenže, kde Hubač oslňuje přirozeností, vyváženou tragikomikou, úctou a autentickými situacemi, Epstein vytváří umělý konstrukt vznášející se kdesi ve vzduchoprázdnu. Postavy jsou vycuclé až z paty a tím pádem neoslovují, nedojímají a ani dostatečně nebaví (a to ani neberu v potaz "životní historii" postavy ztvárněné Bohdalovou, která spíše sází na nevědomost mladé generace ohledně moderních dějin naší země a kultury). Epstein opět prokazuje sílu v dialozích a situačním humoru, což má občas své kouzlo, ale celek se mu opět rozpadá pod rukama a vyznívá do ztracena, téměř jako bakalářská historka z let sedmdesátých. Jediným skutečně zajímavým momentem je psychologické obnažení postavy herečky při konkurzu, kdy se snímek konečně dotkne něčeho autentického a hořkého, ale to je záhy zabito dalšími scenáristickými eskapádami. Jiří Strach svoji režií snímek ničím zvlášť neobohatil a trochu jde proti svému rčení, že "na plátno se má jít jako do kostela" - televizní rutina se zde projevila více než v jeho posledních dílech pro ČT (Santiniho jazyk, Ztracená brána). Vrásky z lásky tak jsou ryzím průměrem, který člověka lehce zabaví, trochu dojme, ale nepřinese trvalý pocit či účinek. Když budu zlej a porovnám snímek s nepřekonatelným Babím létem, jen vynikne, jak je ve výsledku další epsteinovský opus v daném tématu mimo. (28.12.2012)

Jejda, to .bylo špatné. Film tohoto typu by měl mít především příběh, ještě lépe silný příběh, což zde téměř chybí. Herci se můžou strhat, ale když není, co hrát, emoce neprobudí a napětí ani zábavu nevyvolají. Nejsvětlejším momentem celého filmu pro mne byla skvělá Jiřina Jirásková v epizodní, okrajové, a pro stavbu děje praticky zbytečné roli. (07.12.2012)

Jiří Strach přinesl na česká stříbrná plátna opět další výborný příběh - opět v jeho stylu a přece jen snímek opět příjemně pobaví, potěší, zaujme... Osudy dvou starých lidí tolik připomínající životy, zážitky a pocity mnohých starších lidí všude kolem - v podání dokonalé Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého s obrovským a neskutečně milým nadhledem Jiřího Stracha ovšem ztrácí na stereotypu a své depresivnosti.. Že snímek nepřináší nic nového, objevného, originálního? Ale není právě ten náhled do reality a opravdového života s kapkou autorského pohledu režiséra to nejcennější, co může jakýkoliv film divákům přinést...? (03.08.2012)