Na dřeň

Co všechno se musí stát, abyste si uvědomili, na čem ve skutečnosti záleží a začali konečně vnímat lidi kolem sebe? Nenechte se zmást označením "romantický", protože romantického na tomto filmu není zhola nic. Filmařsky precizní francouzský film o ženě, která přišla o nohy a kdoví proč se rozhodne trávit čas s někým, kdo se o druhé příliš nestará a neumí nic jiného, než si s někým rozbít hubu. Rozhodně to není snímek pro každého. Mně zabral celé odpoledne, ale i tak příběh zaujal, přestože se v něm nenajde jediná sympatická postava. Souhlasím tedy s tím, co tu bylo řečeno; Francouzi prostě většinou nepůsobí jako někdo, s kým byste zašli na pivo. Ale Marion Cotillard obdivuji, že do toho šla;jedná se o zvláštní melancholický film. Jen mě úplně nepřesvědčil ten konec, kdy se SPOILER dvojice najednou dala dohromady, přestože Ali celou dobu působil, jakože ho Stéphanie vůbec nezajímá.... (20.02.2013)

Vizuálně nesmírně působivý snímek, který více než na evropskou jinakost sází na provařené hollywoodské finty (vedení příběhu, absence "artových" scén, morální ponaučení na konec apod.). Až na několik emocionálně působivých scén je však výsledek patřičně nevyrovnaný a tápající ve sdělení, čemuž hlavně neprospívá uspěchaný závěr. Přesto je Audiardův důraz na syrovou realitu kombinovanou zesílenými audiovizuálními prvky velmi osvěžující. P.S. Na Marion Cotillard bych se vydržel dívat i další hodinu. (15.03.2013)

Marion Cotillard už mě kolikrát přesvědčila o tom, že je skvělá herečka. Tady to opět dokazuje a opět nemá problém ukázat všechno. Myslím tím doslova všechno. Samotný příběh nemá chybu, kupí na životem vošlehanýho Belgičana jeden průser za druhým. Ale není na to sám. Kontra mu dělá právě Marion Cotillard, která dokonce přijde o nohy. V tomhle filmu se na tyhle postavy celkově kupí jedna sračka za druhou a mě fascinuje, jak tím životem i tak procházejí. Možná i proto mě ten film tak zaujal a s napětím jsem ho dojel až do konce, protože co průser, to intenzivní scéna… a to je ve filmovém světě pro diváka slušná výhra. (10.09.2013)

Film - krutě realistický. Herectví - ani na vteřinu jsem nepřestal věřit, že to, co vidím, je opravdové. Sympatie s postavou - na to, jaký byl hlavní představitel (ne zlý, ale neuvažující nebo místy nezodpovědně se chovající), to skončilo nezaslouženě dobře. Ale možná bych toho od něj chtěl moc. Recenze, pod kterou se mohu podepsat: http://avmania.e15.cz/na-dren-recenze-filmu (13.01.2014)

Francouzští filmaři mají docela zajímavou úchylku - točí filmy o neuvěřitelně nesympatických lidech. A dokážou je natočit tak, že se na výsledek dá v pohodě koukat a hridnům dokonce i fandit. Rust and Bone není zdaleka první film, kde jsem si toho všimnul, stává se mi to u french filmů pravidelně. Možná je to prostě tím, že Francouzi jsou nesympatičtí. Audiard bezchybně zvládá řemeslo, jeho nový film má hrozně pěknej vtahující vizuál. Marion Cotillard hraje perfektně. Emoce se ale nedostavily a na konci mi chyběla nějaká katarze, na kterou jsem tak trochu čekal. 70 % (14.12.2012)