Na dřeň

Námet by tu bol slušný. Máme tu otca s ťažkou povahou a v ťažkej životnej situácii, sympatické chlapča, ženu, ktorej sa život v jednej sekunde rapídne zmení a tiež osvedčenú schému zbližovania týchto troch ľudí. Nezaškodilo by však v niektorých momentoch viac zatlačiť po dramatickej stránke, chýbal tomu ešte nejaký nápad a tiež aspoň pár scénok, ktoré by dokázali zdvihnúť len priemernú vlnu emócií na vyššiu úroveň. 70/100 (31.08.2015)

Když už se na něco musím soustředit dvě hodiny, tak chci, aby mně to bylo málo, těchto francouzských 120 minut však nemohu nazvat jinak, než trápením bez poznámek pod čarou s vysvětlivkami, proč jen několik jasných chvil připomínalo, že Marion Cotillard není imaginární a Matthias Schoenaerts možná dochodil i základku, ale kdo si potrpí na spojení nekomunikativních typů s primitivními a vystačí si s monotónní pozorovačkou (neplést si s prožitkem) pohledů do slunce, pěstních soubojů a rychlého sexu, je to celé jeho, já už nebudu... (26.04.2013)

Ali a Stephanie a jejich náhodné setkání. Na dřeň je přehlídka zajímavých charakterů v překvapivě hodně osobním dramatu se špetkou romantiky, která trpí především svojí délkou a až příliš velkými ústupky vstříc žánrovým konvencím a potřebě to nějak důstojně zakončit. Atmosféra vydařeného dramatu bez obalu se tak mírně rozpadá pod tíhou těchto tvůrčích rozhodnutí, ovšem i přesto se jedná o více než solidní filmařský počin, jehož shlédnutí vás mrzet nebude. [70%] (22.03.2013)

Francouzská kinematografie je zajímavý jev - přefinancování filmařů vedlo k naprostému úpadku branže, o to víc mě pak těší, kdy se z celé té filmové žumpy sem tam vynoří unikátní, malý zázrak. Na rovinu, natočit milostný příběh o ženské bez nohou a socce, která si vydělává na chleba bušením do jiných neandrtálců, to chce opravdu koule. Chtěl (NECHTĚL) bych vidět, jak se takové lovestory chopí Amíci. Má to šťávu, má to atmosféru, až na trošku zbytečně přepjatý konec jsem si to skrz naskrz užil a doporučuju. (Note to self: Marion Cotillard je - nohy, nenohy - nadpozemská überženská.) (05.04.2013)

Francouzští filmaři mají docela zajímavou úchylku - točí filmy o neuvěřitelně nesympatických lidech. A dokážou je natočit tak, že se na výsledek dá v pohodě koukat a hridnům dokonce i fandit. Rust and Bone není zdaleka první film, kde jsem si toho všimnul, stává se mi to u french filmů pravidelně. Možná je to prostě tím, že Francouzi jsou nesympatičtí. Audiard bezchybně zvládá řemeslo, jeho nový film má hrozně pěknej vtahující vizuál. Marion Cotillard hraje perfektně. Emoce se ale nedostavily a na konci mi chyběla nějaká katarze, na kterou jsem tak trochu čekal. 70 % (14.12.2012)