Válečná generace

Hodnocení stále zvažuji, neb si s tímto dílem nějak nevím rady. Za jedno nemám ráda, když cítím, jak mě tvůrci táhnou, postrkují a podsouvají mi ty "správné myšlenky". Jsem dost stará na to, abych měla svoje vlastní. Za další nemohu přehlédnout či nevnímat, jakým způsobem jsou nám tu hlavní postavy prezentovány (všichni jsou takoví milí a hodní, přitom klidně kuchnou přímého nadřízeného, zastřelí kohokoli na raz, dva, tři). Nebudu se pouštět do žádné větší kritiky hloupých rozhodnutí zúčastněné pětice či do nebe volajících náhod (jak o sebe na frontě navzájem pořád zakopávají), protože to nemá smysl. K tomu, co oceňuji... moc pěkně natočené, herci to výrazně popotáhli, zejména mě zaujali bratři, jejich vývoj a proměna, plus hudební podmaz skvělý. Skutečnost, že je válka krutá pro všechny strany, smete vše, co jí stojí v cestě, vím už přece jen delší dobu, stejně tak jako fakt, že je to vždycky všechno jen a pouze o lidech, o jednotlivcích. P.S. Pod slůvkem sebereflexe si představuji něco jiného a zcela určitě to není z viníka oběť mrknutím oka. P.P.S. Volker Bruch se o tu třetí (a u mě ne příliš jistou) hvězdičku postaral. (18.11.2019)

Buď jak buď, tohle vyprávění německou optikou je dobře udělaný seriál a zdobí jej jen a jen dobrá filmařina. Lze dokonce říci, že skvěle ukazuje v neztenčeném rozsahu objektivně i věcně demagogickou politiku německé válčící strany. Zajisté lze připustit, že zde tvůrci mytizují obětavost vojáků, kteří zastupují agresi. Ale nechci to rozebírat, to by znamenalo ponořit se do toho hlouběji. Proto to hodnotím, jak už bylo výše napsáno. Ovšem nejdůležitější je to, že mě seriál bavil a zaujal zajímavým dějem, protože je pojat realisticky. (06.06.2014)

Tak jsem se k té sérii německého "Bratrstva neohrožených" konečně probojoval. :-) Sice by to ve výsledku stačilo smrsknout do 1 dlouhého filmu a "kladný" německý pohled mi dost vadil, ale je pravda, že Američané nejsou ve svých filmech o invazích o moc méně alibističtí... Zručně natočené válečné psychologické drama. 70% (01.11.2013)

Na německou televizní produkci překvapivě hodně kvalitně zpracované dílo. Pohled na válku z německé strany je hodně naturalistický a člověku až zamrazí, kolik se dokázalo sejít chladnokrevných sviní na jednom místě, díky čemuž trpěl nejen celý německý národ, ale defacto celý svět. Tenhle trojdílný film je příběhem pěti přátel, kteří si tím peklem museli projít. Oceňuji tedy, že se film nesnaží látku obsáhnout přehnaně rozmáchle, ale spíše se zaměřuje na užší skupinu lidí. Přesto se mu však daří zprostředkovat poměrně komplexní pohled na celé 4 roky. (14.02.2015)

Ve skutečnosti není zase takovou novinkou podobně postavený příběh z německé strany. Můžeme jmenovat klasika E. M. Remarquea a jeho Čas žít, čas umírat, či další podobně vynikající knihu od Dietera Nolla Dobrodružství Wernera Holta. A našly by se i další. Výše uvedené přece jen představují absolutní literární špičku, na kterou scénář Unsere Mütter, Unsere Väter nedosahuje. Na to je v něm místy až příliš prvoplánovosti, neuvěřitelných náhod, drobných, avšak nepřehlédnutelných chyb historického a technického charakteru. Ale přesto. I přesto jsem právě teď (a to právě znamená asi v půl čtvrté ráno) dokoukal po celovečerním zátahu poslední díl jedné z nejlepších a nejhodnotnějších televizních záležitostí poslední doby. Němci, musím jim to přiznat, zase zaváleli, po dílech jako Der Untergang, Baader Meinhof Komplex a dalších přišli opět s něčím ze špičky. Ano, výtky mám a s řadou toho, co napsal Zeck, souhlasím. Ale na druhou stranu jde o zachycení proměny člověka v šílené době a prakticky všichni z pěti hrdinů, vlastně paradoxně až na poručíka Wilhelma Wintera, spáchali něco, co se dá označit za sviňárnu. A zajímavý je, že většinou to postava spáchala ne v době bezbřehého nadšení, ale naopak deziluze. Z deziluze lidé dle mého konají jak to nejlepší, tak to nejhorší, záleží v tu chvíli jen na nich. Nejvíc patrné je to u Friedhelmovy postavy. Skvěle zahrané a přes zmíněné chyby tak působivě natočené, že mé počáteční rozpaky a představa, jak postupně začnu v komentáři vyjmenovávat, že tamhle nemůže bejt vrak T-34/85, že hodnosti SS se neoslovovaly "pane", ale pouze hodností a tak dále, nakonec naprosto ustoupily do pozadí. Scéna, kdy Viktor přijde po válce na úřad a najde tam pracovat bývalého nacistu pod vedením amerického důstojníka byla takovou třešničkou, velmi mi připomněla starý český vtip "to jste si spletla dobu babičko." - "Dobu možná, ale vás určitě ne." Jen jsem si nemohl nevšimnout, jak negativně z filmu vycházejí příslušníci Armije Krajowe. To bylo možná přece jen moc, a to nejsem zrovna fanoušek Poláků. Na druhou stranu nelze si zastírat, že válka není nikdy černobílá. Tak, že bychom konečně my taky něco...? (07.06.2014)