Válečná generace

Předem se omlouvám, že nesdílím hromadné nadšení. Tato minisérie mi byla několikráte doporučována, současná německá tvorba mě zajímá, ohlasy pozitivní, nebyl tedy důvod neusednout k obrazovce. O druhé světoé válce se natočilo už tolik filmů, že je velice obtížné vyhnout se jakémukoli klišé, napsat nějaký originální scénář, který by nepřipomínal žádný z dříve natočených filmů. I když se nesnažím vyvolat si filmy předchozí, naskakují sami. Použití tří kamarádů, kde každý z nich stojí na jiné straně bylo už ve filmu Mladí lvi. Zde se k tomu připojila děvčata, jedna se stane ošetřovatelkou (Náhrdelník) druhá spí s oficírem, aby sehnala doklady pro svého přítele a pomohla si ke kariéře (Černá kniha). Závěrečné probírání papíry mi vybaví Ivanovo dětství. Jednu chvíli jsem se obávala idylického závěru, kdy všech pět přežije vojnu s nějakými těmi šrámy. Jsme svědky řady těžko uvěřitelných příběhů, které by v reálném životě skončili mnohem dříve zastřelením. Nechci příběh bagatelizovat, je určený současnému divákovi a je napsán tak, aby vzbudil emoce a zasáhl. Trilogii vnímám jako poctivou snahu současných tvůrců vyrovnat se pravdivě s minulostí svých dědečků a otců.                                                                 Zajímavé komentáře: fragre, flanker.27, Ivoshek (28.02.2015)

Hodnocení stále zvažuji, neb si s tímto dílem nějak nevím rady. Za jedno nemám ráda, když cítím, jak mě tvůrci táhnou, postrkují a podsouvají mi ty "správné myšlenky". Jsem dost stará na to, abych měla svoje vlastní. Za další nemohu přehlédnout či nevnímat, jakým způsobem jsou nám tu hlavní postavy prezentovány (všichni jsou takoví milí a hodní, přitom klidně kuchnou přímého nadřízeného, zastřelí kohokoli na raz, dva, tři). Nebudu se pouštět do žádné větší kritiky hloupých rozhodnutí zúčastněné pětice či do nebe volajících náhod (jak o sebe na frontě navzájem pořád zakopávají), protože to nemá smysl. K tomu, co oceňuji... moc pěkně natočené, herci to výrazně popotáhli, zejména mě zaujali bratři, jejich vývoj a proměna, plus hudební podmaz skvělý. Skutečnost, že je válka krutá pro všechny strany, smete vše, co jí stojí v cestě, vím už přece jen delší dobu, stejně tak jako fakt, že je to vždycky všechno jen a pouze o lidech, o jednotlivcích. P.S. Pod slůvkem sebereflexe si představuji něco jiného a zcela určitě to není z viníka oběť mrknutím oka. P.P.S. Volker Bruch se o tu třetí (a u mě ne příliš jistou) hvězdičku postaral. (18.11.2019)

Na TV film to nie je zle natočené, aj keď s Band of Brothers sa to porovnávať nedá, no miestami mi ten dej pripomínal telenovelu a celé mi to prišlo hrozne umelé. Áno, určite sa aj medzi Nemcami našli správni ľudia, no z tohto filmu to vyznieva takmer tak, že veď aj všetci ostatní (Ukrajinci, Rusi, Poliaci) boli rovnaké svine, ktoré nenávideli Židov a vlastne Nemci neboli tí najhorší, len medzi sebou mali niekoľko asshols. Síce aj hlavné postavy občas robili nesprávne veci, ale to len tak, aby nevyzerali ako svätí. No nevytvoril som si k nim počas celých 270 minút žiadny vzťah, takže sa nedostavili ani žiadne emócie v momentoch, kedy by sa mali. Navyše celé to vzájomné stretávanie hlavných postáv počas celého priebehu bolo veľmi zvláštne, vrátane toho posledného, keď prídu behom minúty všetci preživší do ich obľúbeného baru. Točené na efekt a veľa nám to o Nemcoch, ktorí bojovali za svoju vlasť nepovie, takže miesto názvu Unsere Mütter, Unsere Väter, by sa skôr hodilo Fünf Freunde, lebo to je to, o čom to je. (08.11.2015)

Ja osobne vôbec nemienim riešiť, čo týmto Nemci chceli povedať, povedali a nepovedali, nemienim riešiť ako vykreslili Poliakov, ja som pri tom nebola a ani to nemám naštudované, na oboch stranách barikády by sa našli rôzni ľudia, rôzne príbehy ... pre mňa je toto film, ktorý si zaslúži odo mňa plný počet hviezd, výborne natočené, výborná hudba a herci (predovšetkým Schilling), príbeh výborne prepletený, ani na minútu som sa nenudila ( a to bolo tých minút požehnane), koniec nepokazili ... ohromná preohromná vec. (25.04.2014)

Válečné panoptikum, ke kterému nebylo nic přidáno a kterému také nic nechybí. Na první pohled mistrovský válečný film, ale skoro v každé sekvenci se ozývají jakési falešné tóny. Nechme je ale zatím znít, a podívejme se, jak si 2. válku zobrazují Němci v 21. století, tedy skoro po 70. letech – a proč... Nejdříve proč: Německo se stalo v rámci a díky EU největší evropskou mocností, ekonomickou cestou dosáhli v podstatě (až na to nejžádoucnější: Ukrajinu) toho, co chtěli dosáhnout válkou, i když získat něco hospodářskými prostředky má menší hodnotu, než když je to získáno vojensky - při nejmenším nelze tak snadno děli lidi na pod- a nad-. A tak je třeba tuto válku konečně dějinně zakotvit, vklínit do učebních osnov a paměti lidí, protože žádní pamětníci už nežijí... A nyní jak: Především každý měl své chyby - Židy nenáviděli nejvíc Poláci, Rusové stříleli nemocné a znásilňovali ošetřovatelky, a Němci samozřejmě (i přes četné snahy o soucit s druhými) také občas šlápli vedle (ty největší šlápoty - např. SS-Einsatzgruppen - film pomíjí) Ovšem podobně jako v 1. válce (viz Remarque) je tu proslulé německé kamarádství, které mnohé omlouvá, a které jiné národy v tak vyhraněné formě (Kameradenschaft) zřejmě vůbec neznají.... Gudaulin mluví o tom, že je na tuto válku třeba hledět jako nikoli na porážku Německa, ale na "osvobození země od fašistické diktatury". Toto tvrzení film akcentuje především, ovšem je to sporné tvrzení, které evokuje otázku, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce. Zda si Hitler vymyslel Německo nebo Německo Hitlera. Mně vedou veškeré indicie k druhé variantě. (21.03.2015)