Válečná generace

Co napsat na obranu národa, který ztratil své obranné mechanismy a nechal se zaslepit, zmanipulovat do té míry, že rozpoutal největší válečné zvěrstvo v lidských dějinách? A co je vlastně měřítkem pravdy? I německý agresor měl svoje mrtvé, raněné, zničené osudy, ztracenou generaci, i tak vypadala válka z německého pohledu. Je jistě mnoho pohledů jiných a pravd trpčích než optika současné německé veřejnoprávní televize, to ale nic neubírá na tom, že stojí za to seznámit se též s pravdou, kterou nenapsali vítězové, nýbrž viníci (příčí se mi říci oběti)...vlastně klobouk dolů před takovouhle sebereflexí...zvláště v komparaci se sebereflexí českou a všemi těmi ostalgií páchnoucími Vyprávěj... Po formální stránce standardní moderní televizní produkt, který má jednu výraznější slabinu, totiž že trpí (zvláště v závěrečném dílu) přehnanou překombinovaností, scénárista Stefan Kolditz si zřejmě předsevzal, že musí navýšit míru náhody na úroveň severské detektivky, tolik nepravděpodobných ,,náhodných" setkání a prolínání osudových drah hlavních (pěti) hrdinů by nevyprodukoval snad ani Jo Nesbø... (15.07.2014)

Pro zemi, která byla ve válce agresorem a nota bene tu válku i prohrála, je choulostivější se s podobným tématem vypořádat, zvlášť když je na krku obvinění z genecidy a slušná várka válečných zločinů. Německá televize se pokusila s kostlivci ve skříni vypořádat ambiciózní minisérií. Nejlepší a v podstatě jediná rozumná cesta, jak se s bolestnou minulostí vypořádat, je prezentovat vítězství Spojenců nikoliv jako porážku Německa, nýbrž jako porážku fašismu a osvobození země od nacistické diktatury. Viděl jsem už dost německých filmů, kde se to jen hemžilo antifašisty, kteří neměli na práci nic jiného než zachraňovat Židy před transporty a pomáhat odbojářům, kde si člověk jen říkal, odkud se ten režim vzal a jak mohl fungovat, když evidentně neměl žádné stoupence. Nemyslím si ale, že jde o tento případ. Můžu sice Našim matkám, našim otcům vytknout řadu drobností, ale když si spočítám všechna pro a proti, jde podle mého soudu o zatím nejlepší německou práci na dané téma, minimálně v seriálu pro široké vrstvy diváků. Samozřejmě indoktrinace nacismem byla díky dlouhodobému působení Hitlerjugend na mladé vojáky větší než seriál předjímá, ale to podstatné sděluje přesvědčivě. Kdyby se každý národ vyrovnával s běsy minulosti aspoň takhle, můžeme si v mnoha ohledech oddechnout. Příběhy pětice seriálových kamarádů pomáhaly v Německu těm, kteří 2. světovou válku osobně nezažili - a těch je v dnešním Německu konec konců drtivá většina - vytvořit si názor na nejtemnější období svých moderních dějin a z postav podobným těm ze seriálů učinit vzor a součást poválečné demokratické a antinacistické identity. Na čistých 5* to sice nevidím např. proto, že tam absentuje německá herecká extraliga (tím ale rozhodně neříkám, že by herecké výkony byly špatné), nebo proto, že scénárista, jak už to u podobných rozsáhlejších děl bývá, někdy ujede. Např. to, jakým způsobem se scénárista vypořádal s koncem Friedhelmovy válečné databáze, vypadá určitě strašně hezky a pateticky ve scénáři, ale v praxi to odporuje duchu postavy a realitě posledních válečných dní říše. Daleko praktičtější a pravděpodobnější by byla kulka do zad při pokusu o přechod do zajetí. Na druhou stranu, ten nedokonalý seriál je mi tak sympatický, že asi zamhouřím oko. Každopádně podle mého soudu jeho kvality výrazně převyšují populární německý snímek Stalingrad. Celkový dojem: 85 %. (06.06.2014)

Tak som ten miniseriál poctivo dopozeral a vytvoril som si k nemu inertný vzťah. Očakával som, ako v poslednej dobe od viacerých nemeckých filmov, sebareflexiu a úprimné vyrovnávanie sa s minulosťou. U diela ktoré časovo pokrýva druhú svetovú vojnu som predpokladal, že bude mať mozaikovitú skladbu. Sebareflexie som sa nedočkal a nemecký pohľad na vojnové udalosti mi pripadal príliš úhybný. Zvýrazňovanie ukrajinského fašizmu a poľského antisemitizmu Nemcami mi pripadá absurdné a zbabelé. Mozaikovitej skladby príbehu som sa síce dočkal, ale správne zložené čriepky vytvoria presný obraz. Čriepky v tomto miniseriáli vyzerali ako náhodne rozsypané. Nie je to síce dielo na odsúdenie, ale stotožnenie sa s 90% hodnotením nemôže odo mňa čakať nikto. (24.09.2016)

Excelentní válečná podívaná. Unsere Mütter, Unsere Väter nabízí náhled na hrůzy Druhé světové války očima pěti německých kamarádů, kteří se po vypuknutí války dostávají do všech myslitelných sfér konfliktu, takže zde dostaneme syrový náhled ze všech stran, který neobsahuje obvyklá hollywoodská dogmata. Minisérie je natočena s notnou dávkou emocí, historických faktů, vyhrocených okamžiků, skvělých hereckých výkonů a s perfektně napsanou a skvěle plynoucí dějovou linkou. Nestává se totiž moc často, že bych se u nějaké podobně laděné série tolik sžil s hlavními postavami a prožíval s nimi jejich osudy. A přesto, že se v podstatě jednalo o Němce a příslušníky Wehrmachtu, jim přál i to, aby se znovu shledali. Takže co dodat na závěr? Unsere Mütter, Unsere Väter je bravurní válečná podívaná, která oplývá lepším spádem a dějovou linií než některé velkofilmy stejného žánru. A je veliká, veliká škoda, že tato výborná minisérie z nejtemnějších let novodobé historie má pouhé tři díly. (01.12.2015)

KONEČNE. Konečne som objavil vojnovú drámu s obdobia druhej svetovej vojny ktorá sleduje aj tú spoločnosťou odsúdenú "zlú" stranu a nie je nejako ponížená trápnou Nemeckou angličtinou, hraním sa s kontextami alebo čisto iba negatívnymi zobrazeniami a tak. Ide o krutú a chladnú realitu ktorá je nakrútená tak nesmierne autenticky, že sa mi ani nechce veriť, že ide o televíznu produkciu. Epizóda 1 Hneď na začiatku sme vtiahnutý do náročných bojov, autenticky zobrazených minimálne tak dobre ako v snímke Zachráňte vojaka Ryana. Beriem to ako také predstavenie, privravte sa , táto cesta do Moskvy nebude jednoduchá. Hneď na to je boj uťatý a dostávame sa do Berlína v roku 1941. Tam sledujeme päť priateľov, dvaja vojaci, žid, speváčka a sestrička, ktorých rozdelí vojna. Každého príbeh je jedinečný a niekedy sa prelínajú v zaujímavých sledoch. Opakujem sa ale niečo tak autentického som nevidel hádam nikdy.. Prvá epizóda mi vypálila svojou kvalitou mozog s hlavy.***** Epizóda 2 Príbeh, hlavne pri konci, sa už ťahal do trocha nereálneho poetického gulášu pri stretnutí zostávajúcich priateľov. Ale zase naopak scény s frontu boli ešte epickejšie ako v prvej časti. Nemcom došli sily a na zostávajúcich vojakoch bola frustrácia jasne badateľná. V poslednom dobíjaní zostali v jednotke už iba dvaja vojaci, potom nastal ústup... Je to sila 4,5* Epizóda 3 Od bojov sa už viac menej upustilo a skôr sa tu zakončujú psychologické pochody ľudí zničených vojnou. Malo to svoje neskutočne silné momenty ale aj tak mi prekážali mnohé nelogické činy postáv. To mi tu strácalo tú správnu realistickosť. Škoda, že boje v Berlíne neboli absolútne vyobrazené.. Dokonca ani príchod Rusov a Američanov. Zase ale na druhú stranu tu celkom delikátne vyobrazli Rusov ako bandu nevychovaných haj*lov ktorými, ako inak, boli. Koniec bol takisto skôr v tom symbolickom ponímaní ale nezdráham sa názoru, že to bola jedna s najlepších vojnových drám aké som kedy videl 4* za poslednú časť. (13.01.2015)