Válečná generace

Ono není nikdy nikdy na škodu vidět druhou stranu barikády při jakékoliv válce. Ono se totiž často ukáže, že i ta špatná strana jsou většinou úplně stejní lidé jako my všichni ostatní. Lidé se svými dobrými stránkami, ale i se svými špatnými stránkami. A já jsem rád, že Němci konečně našli sebevědomí takové, aby nám i svůj příběh dokázali odvyprávět. A i když to udělali skrz televizní peníze, pořád nemůžu říct, že by tenhle mini seriál nestál za to. Pojem TV film na něm totiž není vůbec znát. Obsahuje naprosto skvělý příběh party kamarádů, kteří se kvůli válce rozdělí a kameraman prostřednictvím své kamery vypráví příběhy každého z nich. Mělo to hodně do sebe. Němci zde na sebe byli tvrdí, ale nejenom na sebe, ale i na různé národy po celé Evropě. Pojem sebereflexe se tak odráží i na další tábory, což si myslím, že ne každý dokáže zkousnout. Objevili se zde jak dobří lidé, tak špatní lidé. Což je vlastně válečný standard. Objevili se tak díky tomu jak emotivní scény, tak scény u kterých Vám bude zle. Technicky vzato já téhle sérii nemám vůbec co vytknout. Takhle vydařený příběh z války jsem hodně dlouho neviděl a byla čest ho vidět na dlouhém takřka 300 minutovém formátu. A přiznám se, že bych vydržel klidně i víc. Němci tak opět potvrdili post filmové země, která se nejlépe umí poprat se svojí minulostí. Nejlépe a dost razantně. (18.05.2014)

,,BYLO NÁS PĚT. PĚT PŘÁTEL. VYROSTLI JSME V JEDNÝ ČTVRTI, ZNALI SE OD MALIČKA A NEMOHLI SE VÍC LIŠIT.“...... /// …a měla jim patřit budoucnost (aspoň některejm…). Červen 1941 – je radost útočit! Dva na frontě, jedna v polním lazaretu a páreček doma. Střih sem, střih tam, všude se něco děje. Židovskej přítel má svoje starosti, kluci na východní frontě taky….. Jako bych četl knihu (jen řečnickej výraz vole…). Děj běží a čovek sedí a vstřebává (nenásilně) informace. Bližší vztah k postavám si buduju vcelku dost z pozvolna. Seriál se vyhejbá scénám, na který nemá prachy. Nečekejte davový scény, bitvu u Kurska, atp. Tvůrci nedělali pokračování ,,Ryana“, ale jde o projekt pro televizi, proto je třeba vocenit, že těch pár válečnejch okamžiků je natočenejch (hlavně díky kameře) zajímavě. Spíš vypráví vo tom, že vojna dělá z kluků chlapy a z holek …. vlastně taky. Za pochodu (a po upuštění od naivních idejí) se učej, co je či není správný a náš pohled na věc se může lišit. Ale kdo z vás musel někdy konat tak, aby přežil? Asi hlavně vo tom je tahle minisérie. Proběhne všeobecný okamžiky těch let a zaměřuje se na 5 osudů, který se (samozřejmě) taky křížej. Mladejm Němcům ukazuje, že fašismus byl totalitní režim a že to, co tenkrát bylo, bylo špatný. Vo to víc člověk lituje, že nebylo víc prachů na kompars, pyrotechniku nebo červenou barvu. Možná, že pak by i ty charaktery lezli líp pod kůži. Rozhodně je zde míň romantiky a víc myšlenek než přinesl Birdsong. Možná, že je to i větší drama, páč vlastně furt čekáte, kdo že to vlastně nepřežije. 3* by byly málo. Dávám 4 a budu přemejšlet, jestli si The Promise nezaslouží hvězd pět! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem pacifista a mám jít do války. 2.) Tenkrát jsme si s chlapama v Rusku řekli: ,,UVIDÍME SE V BERLÍNĚ“ (že nás kurva hnali….). 3.) Thx za titule ,,wolf225“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (25.04.2013)

Hodnocení stále zvažuji, neb si s tímto dílem nějak nevím rady. Za jedno nemám ráda, když cítím, jak mě tvůrci táhnou, postrkují a podsouvají mi ty "správné myšlenky". Jsem dost stará na to, abych měla svoje vlastní. Za další nemohu přehlédnout či nevnímat, jakým způsobem jsou nám tu hlavní postavy prezentovány (všichni jsou takoví milí a hodní, přitom klidně kuchnou přímého nadřízeného, zastřelí kohokoli na raz, dva, tři). Nebudu se pouštět do žádné větší kritiky hloupých rozhodnutí zúčastněné pětice či do nebe volajících náhod (jak o sebe na frontě navzájem pořád zakopávají), protože to nemá smysl. K tomu, co oceňuji... moc pěkně natočené, herci to výrazně popotáhli, zejména mě zaujali bratři, jejich vývoj a proměna, plus hudební podmaz skvělý. Skutečnost, že je válka krutá pro všechny strany, smete vše, co jí stojí v cestě, vím už přece jen delší dobu, stejně tak jako fakt, že je to vždycky všechno jen a pouze o lidech, o jednotlivcích. P.S. Pod slůvkem sebereflexe si představuji něco jiného a zcela určitě to není z viníka oběť mrknutím oka. P.P.S. Volker Bruch se o tu třetí (a u mě ne příliš jistou) hvězdičku postaral. (18.11.2019)

Tak som ten miniseriál poctivo dopozeral a vytvoril som si k nemu inertný vzťah. Očakával som, ako v poslednej dobe od viacerých nemeckých filmov, sebareflexiu a úprimné vyrovnávanie sa s minulosťou. U diela ktoré časovo pokrýva druhú svetovú vojnu som predpokladal, že bude mať mozaikovitú skladbu. Sebareflexie som sa nedočkal a nemecký pohľad na vojnové udalosti mi pripadal príliš úhybný. Zvýrazňovanie ukrajinského fašizmu a poľského antisemitizmu Nemcami mi pripadá absurdné a zbabelé. Mozaikovitej skladby príbehu som sa síce dočkal, ale správne zložené čriepky vytvoria presný obraz. Čriepky v tomto miniseriáli vyzerali ako náhodne rozsypané. Nie je to síce dielo na odsúdenie, ale stotožnenie sa s 90% hodnotením nemôže odo mňa čakať nikto. (24.09.2016)

Hodně dlouhých a emotivně významných pohledů v co možná nejvypjatějších situacích nebo pravidelná setkání pěti hlavních hrdinů, jako kdyby se válčilo jenom na sto metrech čtverečných. Někoho tohle bude štvát, mě to víceméně bavilo. Méně proto, neb je celková stopáž přece jenom dost předimenzovaná (viz hodně dlouhé a emotivně významné pohledy). 70 - 80% (12.08.2013)