Unaveni sluncem 3: Citadela

Ona je Naďa vážně milá, ale vyjma produkcí svého otce zřejmě nebude mít moc šancí to divákům dokázat. A ten, unaven mocí, egem a leštěním vlastního mediální obrazu, "Odporem" a "Citadelou" pouze znásilnil kdysi tak dokonalý oscarový úspěch. Rozumím jeho touze vyjádřit se k dějinám své vlasti, chápu, proč nenatočil jiný příběh jinou formou, ale hořkosti z těchto přemrštěně dlouhých, drahých a vlastně zbytečných filmů se dlouho nezbavím. Několik hezkých momentů a ani ta jedna krásná, michalkovsky emotivní scéna (да, Никита еще молодец), kterou mne "Citadela" opravdu dojala, na tom nic nezmění. (08.10.2011)

Jak jsem již psal, není tento příběh příběhem třetím, ale je to druhá část příběhu druhého. Správně by se to tedy mělo jmenovat "Unaveni sluncem 2 část druhá Citadela". Zajímavý je hned začátek. Zrození a průlet komára bojovou linií. CITÁT - Kupředu, zpátky ni krok......... Příběh Kotova jako člena zlodějské válečné brigády v 17 minutě je velice dojemný. Vlastně celá tato část příběhu je dojemná a smutná. CITÁT - Musíme přežít do konce války. Přinejhorším alespoň do dnešního večera.......... Také už chápu, kam se poděl ten rozpočet. Teprve tady v tomto příběhu je to znát. Je totiž kvalitnější. V šestihodinovém příběhu je ta kvalita poznat až ve druhé polovině. Zatím co byl první příběh komorně laděný v jednom dni, byl příběh druhý spíš parodie, tak ten třetí příběh je opravdu už válečné drama. Například porod na válečném poli je fakt síla (38 minuta). CITÁT - Pojmenuj to dítě Josef Visarionovič, ať kluk ví, kdo je tady blbec............ Chcaní a porod prostě nepočkají.......... Opravdu je tohle válečné psychologické drama a možná je to lepší než první film (Unaveni sluncem 1). CITÁT - Akorát na Mochovou nezbude náboj. Budeš ji muset zabít sekerou............ 127 minuta mi nesmazatelně utkví v paměti. Nebudu tu scénu prozrazovat, ale vidět ten film v kině rozhodně bych v tomto momentě začal tleskat. Kotov je tu prostě Bůh. Následné události to jen dokazují. Citadela je v plamenech a následuje nejromantičtější a možná i nejkrutější scéna ve filmu. Já se zde opravdu rozbrečel. Síla a jeden z nejlepších ruských filmů, co jsem kdy viděl. Příslib dalšího filmu je tu naservírován celkem nekompromisně, ale to už je jiný příběh.......... (23.08.2012)

Zvršení jedné rodinné ságy. Oceňuju úvodní sekvenci s průletem komára. Bylo to celkem originální. Na moment jsem zaváhala, jestli jsem špatně nepřepla na přírodovědný kanál. Pak ten komár ale proletěl zákopem, takže jsem sledovala správný film.Válka je hnusná a absurdní sama o sobě a Rusové tomu opět nasadili korunu. To je snad v jejich mentalitě nebo v čem. Jít s klackem proti kulometnému hnízdu, to se hned tak nevidí. Tady se vždy něco stane a pak se to na hlavu posadí. Ukončila bych to scénou, kdy mladá žena šlápne na minu a následuje odpočítávání kroků Kotovem. Michalkov s Menšikovem jsou nezapomenutelní. Celá série je opravdovým filmovým zážitkem. (21.11.2017)

Ruská duša v sebe obsahuje: patetickosť až na pôdu, vlastenectvo non plus ultra, absurditu, poetiku, surrealizmus (nadšenie z experimentu v ruskom umení po nástupe komunizmu pretrváva), ignoráciu jedinca a ľudského života vôbec (vlasť na prvom mieste). Toto všetko miesi Michalkov v tretej časti zmätenej trilógie Unavení Slnkom celkom zručným spôsobom. Ak však divák akceptuje ruskú dušu a jej prečudesné zákruty a protirečenia, celkom užije si aj túto jazdu. Pretože v porovnaní s druhým dielom trilógie mala Citadela hlavu aj pätu. (03.07.2020)

Nemůžu si pomoct, ale i třetí pokračování mi sedlo, a vlastně mi sedlo hodně. I když jeto jiné než první film, hodně jiné, tak třeba hned úvodní scéna v zákopech je tak krásně rusky bizarní, že mě prostě dostala. A stejně tak i závěr celého filmu a vlastně i celé trilogie, která se mi celkově velmi líbila. (10.09.2017)