Sinister

Ano, Sinister bezpochyby je jedním z nejlepších hororů roku 2012. U hororů téměř vše již bylo viděno, nicméně ne všechno již bylo slyšeno. A polovina Sinisteru spočívá v tom maglajzu, co splodil geniální Young a čím byl film ozvučen. Protože tyhle zvuky samy o sobě jsou děsivý, ale ve spojení s hororovýma scénama je to teda vrchol. Vadily mi tak maximálně ty přemaskovaný děti, ty už mě teda moc neberou, zato boogie man byl krutej jak sviňa. Plus k tomu samy nahrávky zločinů jsou hrůzný. Táhne to nahoru i Hawke, Rylance a hodně se mi líbil James Ransone v menší roli "deputyho". Sinister patří k tomu typu nervních, skutečně děsivých hororů, co postupně gradujou a přesně to se mi líbí. Takže proto neváhám se 5* ani chvíli. O chlup lepší, než Mama. (12.07.2013)

Na Sinister jsem se docela těšil, protože mí oblíbení většinou nasázeli 4* a připojovali pochvalné komentáře, kde se většinou skloňovalo slovo "atmosféra". Po zhlédnutí ve mě převládají rozpaky a nemastný, neslaný dojem. Jediné, co můžu beze zbytku ocenit, je práce se zvukem. Pokud bych v přiměřené náladě viděl snímek v kině, je docela možné, že bych se přiklonil ke třetí hvězdičce. Zbytek je tak nějak rutinní, předvídatelný, v rámci žánru neinovativní, byť řemeslně slušně zvládnutý. Nezaujal. K emocím, které ve mě, dejme tomu, kdysi vyvolalo sledování Kruhu, se to nepřiblížilo ani vzdáleně. Horor, který nevyvolává tíseň zkrátka nefunguje, jak má. Celkový dojem: 45 %. (14.10.2018)

Pan bubák a jeho sbírka domácích fimů jako, "sekání zahrady" nebo "grilování", v akci. Ujetý soundtrack, především pak vynikající atmosféra a taková ta zápletka, která potěší fanouška tajemných příběhů. Pár odkazů na Stephena Kinga je taky hodně fajn stejně jako herci. Ethan Hawke hraje přesně na tom pomezí sympaťák/blázen co si nedá pokoj a jeho žena i děcka jsou taky hodně fajn. Vrcholem snímku jsou samozřejmě sledování filmů natočených na Super 8. P.S: Prodloužené verze jsou vážně někdy lepší ne ty původní. (11.11.2012)

Babylonský stěhovák, amatérský filmař a požírač dětí v jednom vs. po slávě toužící spisovatel ve schizofrenii rodinných hodnot, aneb zatímco se rodina pana Oswalta ocitá v moci ďábla, u mě nastal den, kdy se mi (téměř) zastavilo srdce. Bravo, Mr.Derrickson! Originalitou sice nic nového pod větví s oběšenci, ale hutná atmosféra je skvěle podbarvena Youngovou psychedelickou hudbou kolem super 8 nahrávek, napínavým zkoumáním detailů ala Zvětšenina, se svěrači laškující hrou tmy a stínů a samozřejmě vám z úst vyžene nějakou tu vulgaritu i pár skvostných lekaček, které však lze díky náhlému ztišení hudby, či ruchů docela dobře předvídat. Snad jedinou pihou na kráse je rozbředlý konec s dětičkovým klišé (popření očekávané nevinnosti), vleklá to žánrová bolístka. Kdyby v něm pan Bubák dostál názvu Sinister, měl bych na posledních 15 minut na hlavě naraženou krabici od popcornu a dva jeho kousky vecpány v uších, nicméně do kin chodí hororů zoufale málo a těch kvalitních ještě míň, takže si tohoto osmimilimetrového osvícení važme.. (08.11.2012)

Stydlivej ožralej kissák se na konci moh klidně trochu víc odvázat, scénář ale velel jinak. Nevadí - dlouho jsem se takhle v kině nebál. Nebál, ne nelekal. Takže vzhůru na vystrašenýho sympaťáka Hawkeho a nacvičte si před odchodem hlasivky. Budete je v sále potřebovat k umravnění všech hovad, co se smějou při lekačkách nebo si šeptají v tichých scénách a myslí, že je nikdo neslyší. (01.11.2012)