Sinister

Sinister není originální. Rozhodně ne námětem. Je tu ale několik věcí, které jeho tvůrci nezanedbali a já jim za to děkuju: na to, že směle zapadá do mainstreamu současného mysteriózního hororu, netrpí většinou dementních a nepochopitelně se znova a znova opakujících lapsů většiny jeho kolegů. V prvé řadě je přímočarý, (překvapivě) docela syrový a příjemně originální alespoň co se využívání zaběhnutých klišé týče. Chování postav je poměrně pečlivě vyargumentováno a dává většinou smysl (ani nevíte, jak dlouho jsem toto o hororu nenapsal!). Zkrátka, hloupost postavy vychází z jejího charakteru, (nejen) afektové jednání uvěřitelně reflektuje tu kterou situaci, ze které vychází a vůbec ve scénáři rozehrané dějové pochody nevytváří dojem od reality odtrženého divadla s loutkami, kde každá žije ve svém soukromém vesmíru bez kontaktu s těmi ostatními a lidským naturelem vůbec. Někdy si říkám, že scénář píšou mimozemské bytosti nebo geekové, kteří celý život marně tápou, co to ten člověk, který se vyskytuje v jejich veledílech, vlastně je (filosofové mají zakázáno tuto větu napadat, ještě lépe vůbec vnímat). ___ Není to terno. Kdybych se nesetkal v poslední době s tolika braky, asi bych šel na tři hvězdičky, protože, znovu opakuji, o nic objevného tu nejde. Na druhou stranu, když všechno šlape, znamená to často víc, než když jde o nálož alternativy. (02.04.2013)

Horory nejsou právě mojí parketou, ovšem čas od času se na doporučení na některý podívám. Sinister mě potěšil svoji mysteriózní atmosférou, rozplétáním vražd a absencí laciných lekaček, což bývá doménou 95% produkce tohoto žánru. Ethan Hawke, kterého příliš nemusím, mi tu nevadil a spolu se zdařilou hudbou a solidním závěrem utvořil můj čtyř hvězdičkový dojem. (27.07.2015)

Soundtrack válcuje všechny ostatní složky filmu a je to hlavně on, kdo se podepisuje na krásně tíživé atmosféře. Ta je neodiskutovatelně výborná ve chvílích, kdy Ellison studuje staré nahrávky a tvůrci udělali jen dobře, když tyhle momenty roztrousili po celé stopáži. Průšvih přijde zhruba v poslední třetině, kdy se na scéně objeví namaskovaná děcka a bubák přestane býti pouhou děsivou skvrnou na pozadí nahrávek. Tam, kde si přímočarý příběh říká o zvrat, na nás čekají pouze laciné lekačky (něco se objeví v pozadí/těsně před kamerou) a poněkud rychlý konec, jehož náhlost je v prudkém kontrastu s téměř dvouhodinovou stopáží a pomalu budovanou atmosférou i napětím. Bughuul, jak se nazývá ústřední původce všeho zla, v závěru díky zbytečným lekačkám téměř přichází o svou démonickou auru děsivého zla, což je škoda - dlouho držel šanci na jedno z nejlepších strašidel, co se za poslední léta na plátně objevila. Když se ještě vrátím k lekačkám, obvykle jsou stejně předvídatelné, jako celý příběh, nicméně ta se sekačkou mě málem prohodila stropem. Inteligenci jednání postav je lepší ignorovat, jelikož hlavní mužská postava je sobecký kariéristický fracek a předvádí zhruba následovné: "Víš miláčku, tady v tom baráku se nedávno oběsili čtyři lidi a já o tom chci napsat knížku. Vím že jsem ti to měl asi říct, ale bál jsem se, že se budeš zlobit a ne, opravdu mě nenapadlo, že se to stejně dozvíš od sousedů, policie či dětí, který ty naše ve škole nenechají na pokoji, jo a taky mě nenapadlo, že je to špatný i pro našeho synka, kterej trpí nočním děsem. No tak promiň, já už to neudělám... a taky slibuju, že až si začnu příště myslet, že mám v domě nebezpečnýho psychopata, případně dokonce prastarýho démona, kterej žere děti, nebudu sám lozit po půdě, dvorku a tak podobně... a taky nebudu na oko pořád kliďas, když se kolem mě budou odehrávat pěkně pošahaný a sakra děsivý věci.") Plusové body každopádně za hezkou mytologii a absenci příběhových logických lapsusů. Závěrečná scéna je špička ve svém oboru. 7/10 (25.11.2012)

Super 8 v roli mocného kultického artefaktu a brány mezi světy, zbloudilý člen kapely MAYHEM v roli Pana bubáka... I když je to opět recyklace všech známých ingrediencí, jejich spojení není vůbec tuctové a hloupé. Motiv spisovatele posedlého zašlou slávou, který zaprodá duši a zpronevěří se principům (všichni víme, co pak následuje...), motiv filmu, který "pije z tvorů život", zvuková složka oscilující mezi industriálem a poruchou rozhlasu na tureckém minaretu... škoda, že si Derrickson neodpustí pár laciných momentů "teď si zařve celé kino" a nepracuje jen s tou táhlou nervní atmosférou, která tak krásně graduje. Vůbec marný není ani motiv sériové vraždy, který divákovi umožňuje sledovat film i jinak než jako "pure sinister adrenalin". Alespoň mě to "mystérium" (jakkoli ujeté) dokázalo solidně zaháčkovat. Jak US horory obecně nemusím, tak tenhle má hodně do sebe. (04.02.2013)

Známy autor kriminálnych románov Ellison Oswalt sa presťahuje so svojou ženou a dvoma deťmi do domu, kde došlo za podivných okolností ku vražde štyroch ľudí. Chce tam začať s písaním novej knihy. Onedlho však začne byť ohrozovaný on i celá jeho rodina desivou nadprirodzenou silou. Duchárske horrory zrovna moc nemusím. Odradili ma od nich Azijati s tými ich nudnými sračkami. Ale anglo-americký "Sinister" sa mi zdal hodne podarený. Scott Derrickson natočil pôsobivú démonickú duchárčinu. **** (03.03.2018)