Sinister

Horory nejsou právě mojí parketou, ovšem čas od času se na doporučení na některý podívám. Sinister mě potěšil svoji mysteriózní atmosférou, rozplétáním vražd a absencí laciných lekaček, což bývá doménou 95% produkce tohoto žánru. Ethan Hawke, kterého příliš nemusím, mi tu nevadil a spolu se zdařilou hudbou a solidním závěrem utvořil můj čtyř hvězdičkový dojem. (27.07.2015)

Kruh šmrncnutý 8mm. Po delší době zase zajímavý horor s pseudokriminální zápletkou. Přestože se Derrickson křečovitě drží známé hororové osnovy a vůbec ničím nepřekvapuje, daří se mu překvapivě slušně budovat atmosféru. Zde bych vyzdvihl um Christphera Younga, který se stává současnou jedničkou na poli áčkových hororových snímků. Škoda, že s blížícím se závěrem veškeré kouzlo, které tento snímek má vyprchává. Vyloženě trapných momentů je tam naštěstí jen pár, takže zase jednou koukatelná skoroduchařina. (25.01.2013)

No, řeknu vám, neměl jsem po téhle návštěvě strašidelného domu klidné spaní. Pořád mi v uších hučela ta dokonalá (i když jako soundtrack asi neposlouchatelná) kakofonie zvuků a odevšad vykukoval pan Bubák. Sinister je možná další z řady o obyčejných strašidelných domech, kterých je v hororovém filmovém žánru nepočítaně (nebo to snad někdo spočítal?), ovšem ty hrátky s temnotou a ponurou plíživou atmosférou z něj dělají klenot ve svém žánru. (22.12.2012)

Typicky slabý hororový příběh ve výborně atmosférickém podání. Scott Derrikson dokazuje, že má talent na atmosférické hororové pecky jako málokdo a dokáže vytvořit lekačky i tam, kde na zbytek hollywoodských rutinérů již kašle. Ethan Hawke výborný, jen škoda že linie okolo jeho rodiny nedostala více prostoru. Závěr by tak byl ještě více mrazivější. I tak zřejmě nejlepší čistokrevný horor tohoto roku. (16.11.2012)

Soundtrack válcuje všechny ostatní složky filmu a je to hlavně on, kdo se podepisuje na krásně tíživé atmosféře. Ta je neodiskutovatelně výborná ve chvílích, kdy Ellison studuje staré nahrávky a tvůrci udělali jen dobře, když tyhle momenty roztrousili po celé stopáži. Průšvih přijde zhruba v poslední třetině, kdy se na scéně objeví namaskovaná děcka a bubák přestane býti pouhou děsivou skvrnou na pozadí nahrávek. Tam, kde si přímočarý příběh říká o zvrat, na nás čekají pouze laciné lekačky (něco se objeví v pozadí/těsně před kamerou) a poněkud rychlý konec, jehož náhlost je v prudkém kontrastu s téměř dvouhodinovou stopáží a pomalu budovanou atmosférou i napětím. Bughuul, jak se nazývá ústřední původce všeho zla, v závěru díky zbytečným lekačkám téměř přichází o svou démonickou auru děsivého zla, což je škoda - dlouho držel šanci na jedno z nejlepších strašidel, co se za poslední léta na plátně objevila. Když se ještě vrátím k lekačkám, obvykle jsou stejně předvídatelné, jako celý příběh, nicméně ta se sekačkou mě málem prohodila stropem. Inteligenci jednání postav je lepší ignorovat, jelikož hlavní mužská postava je sobecký kariéristický fracek a předvádí zhruba následovné: "Víš miláčku, tady v tom baráku se nedávno oběsili čtyři lidi a já o tom chci napsat knížku. Vím že jsem ti to měl asi říct, ale bál jsem se, že se budeš zlobit a ne, opravdu mě nenapadlo, že se to stejně dozvíš od sousedů, policie či dětí, který ty naše ve škole nenechají na pokoji, jo a taky mě nenapadlo, že je to špatný i pro našeho synka, kterej trpí nočním děsem. No tak promiň, já už to neudělám... a taky slibuju, že až si začnu příště myslet, že mám v domě nebezpečnýho psychopata, případně dokonce prastarýho démona, kterej žere děti, nebudu sám lozit po půdě, dvorku a tak podobně... a taky nebudu na oko pořád kliďas, když se kolem mě budou odehrávat pěkně pošahaný a sakra děsivý věci.") Plusové body každopádně za hezkou mytologii a absenci příběhových logických lapsusů. Závěrečná scéna je špička ve svém oboru. 7/10 (25.11.2012)