Kronika

Tenhle film neukazuje na hlavní postavě Andrewa nic menšího než to, že největší škůdci a nepřátelé lidstva jsou loseři. Hlavní problém je v tom, že kdykoliv se takový loser dostane k moci a uspěje, provádí přesný opak toho, než jakým doopravdy je. Těch příkladů je spousta: asociální Zuckerberg, který dal dohromady sociální síť; Hugh Grant, co o sobě v rozhovorech mluví jako o introvertovi, jenž se straní lidí a utíká před nimi do přívěsu, současně ale podňeuje v mužích falešný obraz romantika, jež by měli následovat; dva chudí židovští nerdi stojící za vznikem Supermana; anebo Johny Depp, který kolem sebe utváří obraz rockové hvězdy, ačkoliv je v reálu podle okolí zcela nekomunikativní. Tihle lidé vyvolávají v ostatních jakýsi pocit viny, protože ideál, který stvořili, se s každodenní realitou dost rozchází. Možná největší vinu pak vyvolávají filmaři, mezi něž se počítá i Andrew. Tvůrci Konriky tak provádějí drtivou sebereflexi sama sebe a vůbec celé kinematografie, neboť nám prostřednictvím Andrewa říkají cosi v tom smyslu, že z krátkodobé perspektivy jsou filmy možná fajn odreagování, ovšem z dlouhodobého hlediska vyvolávají v lidech jakousi kolektivní variantu „komplexu méněcennosti“, protože ty ideální filmový obrazy nemohou následovat. Už Keynes kritizoval ležérní odstup ekonomů od krátkodobých oprav ekonomiky známým bonmotem, že v dlouhodobé perspektivě jsme všichni mrtví, jenže ta dlouhodobá perspektiva je právě dost určující – koneckonců i Andrew začíná jako hodný chlapec a sobecká svině porušující pravidla se z něj stane až mnohem později. Filmaři jsou prostě svině, tvrdí Kronika. Jsem první, kdo by to podepsal. Kronika toho říká celkem dost ale také o práci kamery: ____ (i) Za prvé celkem názorně demonstruje to, čím se liší profesionální film od amatérského. Když pomineme zlehčující soudy jako dobrý/špatný, lze konstatovat, že v amatérském filmu bývá většinou s každou scénou spojena převážně jen jedna emoce, jedna nálada, která dominuje nad ostatními. Tady, kde je spoustu scén točeno na jeden záběr, to je třeba velmi zjevný. Oproti tomu profík je schopen naskládat do scény spousty emocí a nálad jako lasagne a nepotřebuje kvůli každé nové začínat další scénu. Nejlépe se těchto změn emocí či nálad dosahuje změnou tempa a rytmu v rámci jedné scény, například střídáním kratších a delších dialogových pasáží, akcentovaných a neakcentovaných fází, nebo výraznou změnou nejrůznějších prvků obrazu, jako je kompozice, střídání světla a stínu, barev, pohybu ap. Profesionálním filmařům je podobný způsob uvažování vlastní, čímž se liší od amatérů, kteří často akorát srazí dohromady různý izolovaný scény. Celý ten spor mezi amatérskými a profesionální filmaři trochu připomíná rozdíl mezi tím, jak se točily akční scény v minulosti a jak dnes: když si vezmeme třeba bojové scény Bruce Leeho, tak on vždycky chvíli bojuje a chvíli stojí a měří se s protivníkem, dívají se na sebe jen ap., zatímco v takovým Reloaded máme kontinuální boj, který je rytmizován třeba jen jemným zpomalením. ____ (ii) Celkem příznačné je z hlediska kamer i rozdělení filmu na jakési tři části. V první se operuje jen s jednou kamerou Andrewa, ve druhé se přidává kamera blondýny Ashley a ve třetí nastupuje spousty různých záznamových zařízení. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdina rovněž prochází vývojem o třech částech od hodného chlapce přes lavírování mezi světlou a temnou stranou síly až po zlého chlapce, je možné tam vidět paralelu mezi málo kamerami a dobrem, respektive hodně kamerami a zlem. To lze chápat bezprostředně jako nějaký orwellovský lament nad tisícem monitorovacích zařízení špicujících kolem nás, ale také jako takový historický průřez filmovými kamerami od konvenčních zařízení přes ultimátní gyroskopy panorámující v plným rozsahu 360 stupňů až po všudypřítomné pokrytí prostoru kolem nás. ____ (iii) Odpoutanou kamerou, kterou ovládá Andrew za pomocí telekineze, koketuje film s počítačovými hrami a videohrami, kde je kamera umístěna buď za ramenem hlavního hrdiny, nebo ji lze ovládat pravým analogovým tlačítkem. Dnes už celkem obligatorní koketování filmů s hrami se tak nevyhnulo ani Kronice. (05.06.2012) (méně) (více)