Režie:
Richard LinklaterScénář:
Richard LinklaterHrají:
Patricia Arquette, Ellar Coltrane, Lorelei Linklater, Ethan Hawke, Steven Chester Prince, Zoe Graham, Nick Krause, Evie Thompson, Tamara Jolaine (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Chlapectví je výjimečný film. Příběh o dospívání jednoho obyčejného kluka chtěl režisér Richard Linklater (Před soumrakem, Před půlnocí) natočit co nejpoctivěji, i proto na něm pracoval dvanáct let. Každý rok, na tři až čtyři natáčecí dny, se sešla tatáž sestava herců a tvůrců, aby natočila další střípek do jedné životní mozaiky. Výsledkem je snímek, který je neobyčejný svou obyčejností a také tím, jak neuvěřitelně pestrou škálu emocí dokáže ze svých diváků vydolovat. Mason (Ellar Coltrane) je sympatický šestiletý kluk, který po rozvodu rodičů žije se starší sestrou Sam (Lorelei Linklater) a mámou (Patricia Arquette). S tátou (Ethan Hawke) se ale obě děti pravidelně vídají a mají s ním kamarádský vztah. Taková je Masonova výchozí životní situace, z níž se vydává vstříc pubertě, dospívání a dospělosti. Po cestě míjí spousty známých a přátel, prvních a druhých lásek, konfliktů a usmiřování se sestrou a matkou a dalších životních křižovatek, které všichni tak důvěrně známe. (Cinemart)
(více)Videa (10)
Recenze (868)
mnoho slov o ničem, stylově bezvýrazné, příliš předstírané hlubokomyslnosti, usilovná snaha vypovědět... o čem vlastně?... tematické tápání bez konce = typický Linklater. jednou jedinkrát jsem tomu podlehl při sledování Sním či bdím, ale nikdy předtím a nikdy potom a bohužel ani tentokrát. už samotný koncept je problematický a to ve více směrech. (1.) tematicky: redukce celé jedné etapy hrdinova života zcela nevyhnutelně vede k banalizaci. co by se mohlo jevit při zcela jiném uchopení látky přirozené, zde vyznívá jako schematismus. při výkladu se nelze vyhnout zjednodušujícím závěrům a simplifikacím. na tematickém povrchu filmu jsou totiž zdaleka nejzřetelnější. příklad? dospívání v dysfunkční rodině a příliš násilná represivní výchova v rodině i ve vzdělávacích institucích mají za následek behaviorální změny v dospělosti, konkrétně problémy ve vztahu k autoritám a anti-sociální tendence. jako kdyby snad bylo možné s přesností vypočítat, jak libovolný z miliard náhodných faktorů, z nichž některé jsou naprosto nepostřehnutelné, ovlivní formování osobnosti dítěte! jako kdyby snad bylo možné ten život redukovaný na řetězec příčin a následků rozplést a zanalyzovat a lidský život vystihnout jedním matematickým vzorečkem. a i kdyby to snad možné bylo, Linklater se tomu ani nepřiblížil. (2.) koncept je nesmírně problematický i z hlediska emocí. ta odvážná snaha obsáhnout a zprostředkovat všechny myslitelné emoce spojené s prožitky dospívání je předem odsouzena k nezdaru. už kvůli navyklým způsobům sledování filmů, které máme všichni diváci společné, nelze v jediném filmu vystřídat celé spektrum citů a doufat, že všechny zapůsobí stejnou měrou, či alespoň některé. kde kruté rodinné drama končí, tendenční romantika začíná a záhy se opět přelévá ve chcípáckou melancholii často viděnou u špatných amerických nezávisláků (ironicky adorovanou filmovými kritiky, jelikož "chcípáctví" jim výrazně usnadňuje identifikaci s hrdinou). ze všeho nejvíce ale snímek sází na nostalgii - upomínání onoho přese všechny bolesti nejoceňovanějšího období v životě člověka. ale ani tyto emoce ke mě nedolehly. ještě před koncem dětství jsem si uvědomil, o co přicházím, a po všech těch letech se nad tím a hlavně nad sebou už dojímat nedokážu. díkybohu. a tak jediné, co na filmu zbývá přes závažné nedostatky celku ocenit, jsou dílčí maličkosti. pár se jich povedlo. v těch už si každý něco povědomého najít dokáže a mě nevyjímaje. hlavně jedna věc na mě zapůsobila. a nikdo nikdy neuhodne která. ()
Vpravdě rodinný film. Povinnost pro všechna děcka, aby viděla, co je čeká a nemine a že s dospělými to lehké nemá nikdo, stejně jako to dospělí nemají lehké s nimi. Povinnost ovšem i pro veškeré dospělé jako připomínka, že nebyli jiní a že to s nimi děcka nemají lehké, stejně jako to oni nemají lehké s nimi. Prostě po dvanáct let trvající zachycení jedné rodiny "jak jde čas"; žádné velké drama, žádné tlačení na pilu. Naopak to stojí na práci s atmosférou civilní každodennosti bez důrazu na dramatičnost, aniž by to bylo byť jen na moment během bezmála tří hodin fádní, nudné či rutinní. Jde o radosti a strasti běžného kluka; nic více a nic méně. Pravdou ovšem je, že závěrečná středoškolská fáze je možná až příliš standardní, stejně jako že kvůli šíři záběru nejsou některá témata/linie dotažena a ano, Mason nemusel být v pubertě až takový Dušín, ale... Ale i tak upřímně doufám, že stejně jako v případě „Před tím a oním" se Linklater k Masonovým osudům bude s železnou dvanáctiletou pravidelností vracet. ()
Raz do roka chodím na povinnú zubnú prehliadku. Občas sa mi na pár zuboch objaví povlak. Je neškodný, ale ak by som ho neodstránil, časom by z neho mohla byť paradentóza. Nie je to bolestivé... ale ani príjemné. Ako Chlapčenstvo. Od Linklatera zbožňujem Pred súmrakom a Školu ro(c)ku, ale toto bola strašná nuda. Prvých 30 minút je príjemne „autenticky poetických“ a posledných 30 silných (obaja rodičia majú pôsobivé preslovy o živote). Ale medzi tým je hodina a pol, ktorá sa nedá vydržať. Nesympatickí herci, nezaujímavý scenár (ak vôbec za tých 12 rokov nejaký mali) a všetko, čo na Američanoch nemáte radi (posadnutosť zbraňami, Ježišom a futbalom). Istý typ zábavnosti film získa len v momentoch, keď na scénu napochoduje žoviálny Ethan Hawke (a to už je čo povedať, pretože ho pokladám za jedného z najnesympatickejších hercov Hollywoodu). Fajn je tiež Zoe Graham ako Sheena; ak by raz vznikol jej porno-spin-off, dal by som mu určite 80 %. Nejde o to, že sa vo filme „nič moc“ nedeje. Nevyžadujem od každého filmu koniec sveta. Ale toto bola ozaj nuda. Škody napáchala aj neprehľadnosť (vo filme chýbajú titulky „o rok neskôr“ a podobne) a chaos v postavách. Nevedel som, že keď sa na konci objavila postaršia žena, či to bola niektorá z postáv z predchádzajúcich rokov, len zostarnutá a pribrala, alebo šlo o doteraz v deji sa nevyskytujúcu postavu. Napriek sklamaniu by som na Linklaterovom mieste pokračoval v Masonovom sledovaní aj v nasledujúcich desaťročiach. Možno sa na to časom bude dať pozerať. ()
Super, bavilo ma to, do plneho poctu mi tu chybalo len o trosku viac dramatickych scen. Vobec by som nebol proti, ak by reziser natocil dalsich 12 rokov, teda od Masonovej 18-tky az do 30-tky. Bolo by to mile prekvapenie a jedinecne, nikdy nikto predtym nic take nenatocil. Skoda len, ze v tomto filme nevpisoval reziser aspon datumy, o kolko mesiacov alebo rokov sa ta ktora scena odohravala, bolo to vidiet len na jeho zmene ucesu, zmeny prostredia a tak, ale datumy by som vzdy privital, bolo by to o to zaujimavejsie, ale inac super napad. 160 minut mi ubehlo velmi rychlo. ()
Klobouk dolů, že někdo vydržel 12 let vytvářet film. Jenže nebýt toho, myslím si, že by jinak měl film velmi, až kriticky nízké hodnocení, protože příběh je téměř o ničem. Lidé v dnešní době mají rádi příběhy plné zvratů a kde se něco děje. Na to, že film trvá skoro tři hodiny se film točí stále okolo toho, že se rodinka stěhuje, nebo že se každý rok sejdou děti na pokec s tátou, kde vedou velmi nudné dialogy o ničem. To mě na tom štvalo nejvíc, protože když už si dal někdo práci s vytvářením filmu po tak dlouhou dobu, mohl si dát i krapet větší práci na příjemném, klidně i dramatickém příběhu s rozumnými dialogy. Jinak růst dětí bylo super sledovat, za to bych dal plný počet, jenže příběh stál za starou belu. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (23)
- Celosvětová premiéra filmu proběhla 19. ledna 2014 na filmovém festivalu v Sundance. (ČSFD)
- Vo filme sa vystriedajú všetky ročné obdobia okrem zimy. (Johnny.ARN)
- Pontiac GTO 1968 jímž jezdil Masonův otec, kterého ztvárnil Ethan Hawke, je ve skutečnosti osobní sběratelský kousek režiséra filmu Richarda Linklatera. (ppospisil)
Reklama