Assassin's Creed: Embers

"When I was a young man, I had liberty, but I did not see it. I had time, but I did not know it. And I had love, but I did not feel it. Many decades would pass before I understood the meaning of all three ... And for the vast and wonderful world that gave us life, and keeps us guessing. Endless affection, mia Sofia. Forever yours, Ezio Auditore." Florencia, 1524. Aj ma zaskočili posledné slová Ezia. Ani neviem prečo. Ale som rada, že nezomrel niekde pri boji s templármi, či s niekým iným a posledné roky svojho života strávil s rodinou. Kopa hodín strávená s hraním a prejdená trilógia s jednou postavou už niečo v sebe má, a proste ... keď to urobíte, a pozriete si tento film do konca, je to také ako keby ste stratili najlepšieho kamaráta. 5* za vďaku vývojárom za skvelo strávený voľný čas, za hudbu, a za to, že vo filme ponechali hlasy z hry. Zaslúžené 5* (08.03.2014)

Krátký film o Hidden Blade Made in Italy potřetí a poprvé příjemně. Lineage i Ascendance většinu času nudily, v Embers se ale hraje na emoce a z nezanedbatelné části i na nostalgii a to zrovna sem konečně pasuje. Vždyť jsem v Eziově kůži bojoval, běhal a skákal celé tři díly herní série a dát mu sbohem proto není nic lehkého. Scenáristicky to sice není žádná velká výhra, protože navázání na Asii moc smysl nedává, ale jsem rád, že jsem na rozdíl od herního Revelations dostal pro mistra Auditoreho alespoň nějaký konec. Smíření s vlastním osudem proto opatrně chválím, ale od loučení s dlouhodobě nejoblíbenější postavou celého Assassin's Creed bych zkrátka čekal víc. (27.07.2014)

Pohled na starého Ezia mě drtí, když si vzpomenu na ty hodiny strávené hraním této úchvatné série. Je ovšem skvělé znovu vidět tu krásu malebné, renesanční Itálie, navštívit stará, známá místa, která jsem tolikrát lezecky zdolal nebo kolem nich jen prošel a vžít se do mého oblíbeného virtuálního světa. I samotné ukončení bylo mírumilovné, dojemné a můj prvotní strach, že zemře čepelí templáře, se ukázal mylným. Ale to vědomí, že jsme opravdu dospěli k cílové rovince, je pro mě neúnosné... 100%. (17.12.2011)

Velmi emotivní rozloučení s postavou Ezia Auditoreho. Dostala mě zejména závěrečná scéna, a Eziův poslední dopis. Shao Jun jako zpestření funguje moc dobře, možná mě to dokonce i donutí zahrát si nepříliš dobře hodnocené AC Chronicles. Opěvovanému AC II jsem nikdy moc na chuť nepřišel, tudíž mi ani Ezio tehdá nepřišel kdovíjak super, ale postupem času, zejména v Revelations, mi už celkem přirostl k srdci a proto mě tento krátký, ale emočně silný snímek tak odrovnal. 90% (11.05.2020)

Krátkometrážní snímek, který má na mě nezměrný vliv z důvodu mé účasti u předchozích osudů Ezia Auditore da Firenze, kde stařík přemítá nad životem, který z jeho pohledu neproběhl podle jeho představ, tak že uživá současného života ve prospěch rodiny, která se z jeho přítomnosti nebude těšit dlouho. Na jeho věk až přehnané akční scény, které jsou vyváženy poselstvím a uzavřením jedné ságy. Upustil jsem slzu. (04.04.2013)