Patrick

Málo známý 70.kový horror z australské produkce. Film pojednává o mladé ženě pečující jako zdravotní sestra o vraha své matky a jejího milence, který leží v nemocnici v těžkém komatu. Lékaři a personál tvrdí, že je prakticky mrtvý a jeho mozek nefunguje. Žena však po určité době objeví v Partickovi zvláštní a nelogické skutečnosti, až se dostane k přímé komunikaci s ním přes psací stroj apod. Patrick ovládá telekinezi a telepatii, někteří lidé z okolí hlavní hrdinky umírají ... Tento film je rozhodně zajímavým, nápaditým a atmosférickým horrorem. Celá atmosféra a první polovina je dosti nepříjemná, vleze divákovi pod kůži. Vytřeštěný pohled Patricka ležícího neustále na posteli a zdánlivě nereagujícího na žádný podnět se časem stává hrůzným sám o sobě. Film ale zabíjí zbytečně dlouhá stopáž, kdy se v druhé polovině již nic podstatného neděje a spousta scén by zde nemusela být. Vražd je málo, gore také (téměř mizivý počet několika scén ...). Časem jsem propadal nudě. Jinak ale musím zmínit docela slušnou a pěknou porci nahoty v počátku fimu a rozkuchání živé žáby skalpelem v přímém záběru ... Technicky je film precizně povedený, netvrdil bych o něm, že je to nějaký starý "b-flick" ... Spoustu lidí by možná zaujal, ale mne skutečně pak již dosti nudil. (22.11.2009)

V roce 1978, dva roky po hitové Carrie, vznikly hned dva filmy o mužských pacientech v kómatu, kteří ovládají telekinezi a terorizují tak okolí (plus sám de Palma se k telekinezi vrátil thrillerem Zuřivost). Australský Patrick je výrazně komornější než britský Dotek Medúsy, který několika scénami koketoval s katastrofickým filmem, a hrdina tu neovládá telekinezi od narození, ale rozvine se u něj až po upadnutí do kómatu, takže odpadá i flashbacková struktura Doteku - Patrick vlastně působí jako roztažení závěru Doteku na celovečerní stopáž. Pár scén skoro napínavých (třeba komunikace přes psací stroj), ucházející atmosféra, půvabná hrdinka a správně znepokojivý titulní komatózní podivín. A závěrečná lekačka a la Carrie. Druhý film thrillerového scenáristy Everetta De Roche a první z řady jeho spoluprací s režisérem Richardem Franklinem. (20.12.2022)

„Patrick“ je výborný film, který ukazuje, že béčko může být smysluplné, že to není jen akce, ale že to má hloubku a dobrou psychologii společně s dobrými postavami. Přesně to zde dostáváte se zápletkou, která je sice jednoduchá, ale velmi dobře podaná. O „Patrickovi“ jsem slyšel hodně před tím, než jsem ho zhlédnul, viděl jsem i remake, ale originální film mě rozhodně nezklamal a ani mi nepřišlo, že už za sebou má pěkný věk. (08.06.2015)

Film vzniká ve stejném roce jako o poznání lepší Dotek Medusy. I tak mne příjemně potěšil zvláštní atmosférou, zajímavým obsazením - nepříjemná vrchní sestra, doktor s žabím ksichtem (a se žábami bude mít jisté dočinění) a téměř démonický Patrick (jak dokázal bez mrknutí celou dobu třeštit oči?) - a velmi doborou kamerou, která snímá z neobvyklých úhlů a všímá si detailů. Hned úvodní sexuální scéna je zajímavě snímána v odrazu skleněné koule. Pomalejší tempo - běžné pro 70.léta - asi nebude vyhovovat dnešnímu akčnímu divákovi, mě však film ani chvíli nenudil. Filmů o psychokinezi je celá řada, blíže než ke Carrie má tenhle k zmiňovanému Doteku. Zřejmě omezený rozpočet nedovolil filmařům velkolepé destruktivní scény, dokonce i gore efekty se nekonají (snad kromě mučení a kuchání žáby, což ale není trikové). Kupodivu to ani příliš nevadí, film je pojat v ryze psychologické rovině. Výborná hudba připomene italskou školu a ani nemusíte vědět, kdo ji složil. Psát o nahotě v době internetu je nošením sov do Atén, ovšem ve své době to bylo pro diváky jistě příjemné. (17.11.2013)

Zaráží mě, že tu (ani na IMDB) není uveden žánr "komedie". Pokud tento film byl skutečně myšlen vážně, pak jde o EPIC FAIL astronomických rozměrů, ale já si fakt myslím, že jde o velice zdařilou hororovou komedii s mile absurdní zápletkou (spolu s Tuckerem & Dalem a Čtyřmi lvy nejvtipnější film 45. MFF KV) (11.07.2010)