Patrick
Patrick
Režie:
Richard FranklinScénář:
Everett De RocheKamera:
Donald McAlpineHudba:
Brian MayHrají:
Susan Penhaligon, Robert Thompson, Robert Helpmann, Rod Mullinar, Julia Blake, Frank Wilson, Ray Chubb, Martin Copping, Everett De RocheObsahy(1)
Je v komatu... Přesto může zabíjet! Cynické zavraždění své matky a jejího milence bylo teprve počátkem Patrickovy „hvězdné kariéry“. Nyní sice leží v komatu na nemocničním lůžku, ale ani to mu nebrání pokračovat ve svých hrůzných činech. Jako své médium si vybral mladou sestru, se kterou dokáže komunikovat. A to není všechno. Mladík s vytřeštěnýma očima ovládá telekinezi natolik bravurně, že si nikdo v jeho okolí nemůže být jistý vlastním životem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (33)
V roce 1978, dva roky po hitové Carrie, vznikly hned dva filmy o mužských pacientech v kómatu, kteří ovládají telekinezi a terorizují tak okolí (plus sám de Palma se k telekinezi vrátil thrillerem Zuřivost). Australský Patrick je výrazně komornější než britský Dotek Medúsy, který několika scénami koketoval s katastrofickým filmem, a hrdina tu neovládá telekinezi od narození, ale rozvine se u něj až po upadnutí do kómatu, takže odpadá i flashbacková struktura Doteku - Patrick vlastně působí jako roztažení závěru Doteku na celovečerní stopáž. Pár scén skoro napínavých (třeba komunikace přes psací stroj), ucházející atmosféra, půvabná hrdinka a správně znepokojivý titulní komatózní podivín. A závěrečná lekačka a la Carrie. Druhý film thrillerového scenáristy Everetta De Roche a první z řady jeho spoluprací s režisérem Richardem Franklinem. ()
„Patrick“ je výborný film, který ukazuje, že béčko může být smysluplné, že to není jen akce, ale že to má hloubku a dobrou psychologii společně s dobrými postavami. Přesně to zde dostáváte se zápletkou, která je sice jednoduchá, ale velmi dobře podaná. O „Patrickovi“ jsem slyšel hodně před tím, než jsem ho zhlédnul, viděl jsem i remake, ale originální film mě rozhodně nezklamal a ani mi nepřišlo, že už za sebou má pěkný věk. ()
Najlepsi film co sa tyka telekinezy je genialna The Medusa Touch s Burtonom. Toto nebolo vyslovene spatne, len rezisersky nic moc - Richard Franklin natocil perfektny film Road Games 1981, este aj to Psycho 2 sa celkom dalo. Tu uz ale sa reziser dostal do vod siveho, sediveho priemeru - a z tychto vod je najtazsie vystupit. Skoda toho spackaneho zaveru, hlavne ked film divaka navnadi na fajnovu podivanu : 65 % ()
Nejprve jsem viděl předělávku (ne remake) z roku 2013, která mě (právem) nadchla, a tak měl u mě "starý" Patrick hodně ztíženou startovací pozici. Ale pochybuju, že bych hodnotil jinak a můj zážitek z něj byl intenzivnější, kdybych novou verzi neviděl. O horroru ani sci-fi samozřejmě nemůže být řeč, dejme tomu mysteriózní thriller... no, slabší odvar mysteriózního thrilleru. A místy i slušná komedie, třeba Patrickův závěrečný posmrtný reflex je fakt hlína. Atmosférou mi film místy připomínal (stejně jako darkrobykovi) Medusa Touch, ale záživností za ním daleko zaostává. Třetí hvězda tak leda za zajímavý námět a Patrickův vytřeštěný xicht. ()
Ale jo celkem to šlo, Patrick je odpornej hajzl a má u sebe pěknou babu a navíc ovládá telekinezi, problém je že je v komatu, ale to je úplně jedno. Takový dnes již klišový příběh, který je ale rozhodně zajímavý a nejzajímavější na něm je hudba Briana Maye, která je geniální. Bohužel ale film postrádá větší drajv a je strašně roztahaný, proto dávám jen ty 3*, ale špatné to není. ()
Reklama