12 let v řetězech

Mainstreamový film o otroctví, jaký Spojeným státům dlouho chyběl. Nepříjemný, brutální, odvážný bořit zažité představy, že Spojené státy jsou už tři století zemí svobody a spravedlnosti pro všechny. Nicméně zatímco jednotlivé scény na mě dojem zanechaly, jako na celku mi na 12 Years A Slave chybělo cokoliv, co by mě přesvědčilo, že se tento McQueenův počin zapíše do dějin. (20.01.2014)

Jdi a dívej se! Píše-li tu někde někdo, že tenhle film nemá přesah/nesouvisí se současností, nepochopil základní premisu filmu - tenhle příběh není o otroctví, ale o zotročení (proto 12 let v řetězech), nebo lépe řečeno je primárně o době otrokářské, ale sekundárně popisuje to, co se všude na světě děje i dnes...obchodování s bílým masem, prodávání dětí, otrocká práce atd. (v evropských poměrech lze komparovat třeba s Iñarritovým filmem Biutiful) Nevím, jestli to byl koncept, nebo je to má osobní podvědomá divácká zkušenost, ale velmi silný je vjem lágru, paralela s děním a atmosférou v koncentráku, ovšem na pozadí nádherné přírody, což některým scénám (které přecházejí ve statické obrazy, což je McQueenova specialita) dává až bizarní rozměr. Americký Jih jako jeden velký koncentrační tábor...paralela s holocaustem je obrovská... (o to silnější při němé scéně, kdy se černí otroci setkají se skupinou severoamerických indiánů...jejich genocida je další z temných stránek historie západní kultury) Fascinující je 12 let v řetězech po filmové stránce, McQueen je ryzí filmař. Už jen ten fakt, že velkolepé drama dělají především hudba a ruchy. Práce s rytmikou, všechno to tleskání, klapání, sborový zpěv, gospely... A pak kamera, která často bloudí mezi exotickými stromy nebo se zastaví úplně. Pomalé vertikální jízdy a dojem statických obrazů. Tento koncept ještě posiluje epizodičnost dějové linie, 12 let v řetězech jako sled jednotlivých epizod příběhu. A také důraz na subjektivitu vnímání, kamera vlastně jen doprovází hlavního hrdinu na jeho strašlivé odysee a jako průvodce se vyhýbá velkým celkům, divák tak vidí jen torzo reálií bezprostředně souvisejících se Solomonovým příběhem. Nedozvíme se nic o okolnostech únosu, neuvidíme zvenku dům, kde ho zprvu vězní, nespatříme vcelku loď, na které ho převážejí na jih, nedozvíme se nic o osudu dětí násilně oddělených od matky...vše postaveno na principu umělecky modifikované 3rd person videohry, což zintenzivňuje divácký prožitek. Jdi a dívej se! (03.03.2014)

Bál jsem se sebe-dojímavé historické fresky o soudržné černošské komunitě a hnusných jižanských otrokářích, ale dostal jsem překvapivě bystrý a komplexní příběh muže, který si snad až příliš rychle osvojí vnucenou identitu a svých 12 let prožije ne v řetězech, ale v odloučení (od rodiny, ale i od "komunity" otroků-negrů). McQueen podobně jako před rokem Tarantino napadá příliš jednoduché škatulky a líbivé katarze. Scénář mu sice mete pod nohy občas až zbytečně velká slova, ale vyprávění obrazem, důraz na nejednoznačné "hledění" do tváře hrdiny i jeho souputníků a vnitřní vrstevnatost jednotlivých Pánů ho udrží poblíž jeho ústředního tématu - nesvobody, která není výsledkem konkrétního zotročení, ale spíš existence samotné. Nakonec tak můžeme dojít k překvapivému zjištění, že víc než cokoli je 12 let v řetězech film o přijetí cizí identity a traumatické ztrátě sebe sama. Odtud mnohde zmiňovaná pasivita hlavní postavy, která je ve skutečnosti bytostnou součástí její volby přežít i prostřednictvím největších kompromisů. Spíš Frantz Fanon než Steven Spielberg, každopádně film i přes svou nevyrovanost v nejlepších momentech mistrovský a silný. V těch ostatních možná bezpečně se blížící konvencím, ale stále přinejmenším fascinující a hodný promýšlení. [85%] (10.01.2014)

Nic jinýho jsem zatim od Stevea McQueena neviděl, takže nevim, jak moc recykloval své předcházející černošská dramata. Letos si ovšem pro akademii připravil odlehčený otrokářský snímek s charismatickým Chiwetelem Ejioforem v hlavní roli, samozřejmě založený na skutečně události, kdy se jednomu svobodnému negrovi, uvězněnému v otroctví, povedlo uprchnout zpět na sever. Twelve Years a Slave je životopisný snímek a má přes dvě hodiny, takže je celkem jasné, že dřív nebo později tempo poleví a vy se začnete nudit, což se také stalo. Šťastný konec ovšem tu předposlední část alespoň trošičku zachraňuje. Rozhodně potěšila účast Brada Pitta, Benedicta Cumberbatche a Michaela Fasbendera, vůbec jsem neměl páru, že tam hrají. PS : Místy zazní několikrát cosi, co připomíná část motivu Time od Hanse Zimmera, ovšem v tom nejlepším to končí. Že hudbu poskytl přímo Zimmer jsem zjistil až tady, je to holt jeden z jeho menších projektů a je to znát...70% (12.01.2014)

Inu, natočené je to důstojně, s mimořádnou pečlivostí, je vidět, že pokud ne sám režisér, tak producent určitě počítal s nějakým tím festivalovým oceněním - ostatně námět je z rodu těch, které si o filmovou cenu říkají dopředu. Přesto 4* jsou v mém případě spíš oceněním formálních kvalit než vyjádřením emocionální sounáležitostí se snímkem. Silný příběh i téma, a přesto jsem se díval na film, který mě po emocionální stránce nijak neoslovil, a co víc, ani mě nijak nepřekvapil. Je tam přesně to, co by člověk čekal, a zatímco na CSFD hůře hodnocený Hlad z dílny Steva McQueena se mi zadřel pod kůži a nutil mě o snímku přemýšlet a vracet se k němu ve vzpomínkách, v případě 12 let v řetězech mám dojem, že jsem si jednoduše udělal čárku. Celkový dojem: 70 %. Někdy se ve filmových komentářích objevuje výraz filmový akademismus - řekl bych, že k tomuhle snímku celkem sedí. (25.12.2015)