12 let v řetězech

Jdi a dívej se! Píše-li tu někde někdo, že tenhle film nemá přesah/nesouvisí se současností, nepochopil základní premisu filmu - tenhle příběh není o otroctví, ale o zotročení (proto 12 let v řetězech), nebo lépe řečeno je primárně o době otrokářské, ale sekundárně popisuje to, co se všude na světě děje i dnes...obchodování s bílým masem, prodávání dětí, otrocká práce atd. (v evropských poměrech lze komparovat třeba s Iñarritovým filmem Biutiful) Nevím, jestli to byl koncept, nebo je to má osobní podvědomá divácká zkušenost, ale velmi silný je vjem lágru, paralela s děním a atmosférou v koncentráku, ovšem na pozadí nádherné přírody, což některým scénám (které přecházejí ve statické obrazy, což je McQueenova specialita) dává až bizarní rozměr. Americký Jih jako jeden velký koncentrační tábor...paralela s holocaustem je obrovská... (o to silnější při němé scéně, kdy se černí otroci setkají se skupinou severoamerických indiánů...jejich genocida je další z temných stránek historie západní kultury) Fascinující je 12 let v řetězech po filmové stránce, McQueen je ryzí filmař. Už jen ten fakt, že velkolepé drama dělají především hudba a ruchy. Práce s rytmikou, všechno to tleskání, klapání, sborový zpěv, gospely... A pak kamera, která často bloudí mezi exotickými stromy nebo se zastaví úplně. Pomalé vertikální jízdy a dojem statických obrazů. Tento koncept ještě posiluje epizodičnost dějové linie, 12 let v řetězech jako sled jednotlivých epizod příběhu. A také důraz na subjektivitu vnímání, kamera vlastně jen doprovází hlavního hrdinu na jeho strašlivé odysee a jako průvodce se vyhýbá velkým celkům, divák tak vidí jen torzo reálií bezprostředně souvisejících se Solomonovým příběhem. Nedozvíme se nic o okolnostech únosu, neuvidíme zvenku dům, kde ho zprvu vězní, nespatříme vcelku loď, na které ho převážejí na jih, nedozvíme se nic o osudu dětí násilně oddělených od matky...vše postaveno na principu umělecky modifikované 3rd person videohry, což zintenzivňuje divácký prožitek. Jdi a dívej se! (03.03.2014)

V některých záběrech nehorázně zdlouhavé, avšak ze široka vzato příliš zkratkovité. 12 let uteče a divák si to v konstrukci děje ani neuvědomí - resp. není to dostatečně věrohodně zaznamenané. Hans Zimmer používá stále stejně vycizelované durové akordy, které střída s molovými ala Inception, akorát namísto robustních syntezátorů tu tentokráte máme jemné smyčce, či klavír. Pár scén je tam neskutečně silných a z hlediska explicitního násilí dosti nekompromisních, Fassbender je ďábel a pár oduševnělých mono/dialogů by se tam taky našlo, ale chybí mi komplexnější výstup/myšlenka. Jako příběh o jednom člověku možná ucházející, jako komplexní oscarová freska selhávající. Bohužel občas McQueen neví co z toho vlastně chce udělat. (02.02.2014)

Steve McQueen dal jasně najevo, že není režisérem, který by se vyžíval v patosu, který tento žánr pravděpodobně občas potřebuje. Emoce se snaží podat skrz syrovost a reálnost, jednotlivé scény fungují, ale jako celek mě to zase nějak nevzalo. Nejvíce mě překvapil ten můj absolutní nezájem o hlavní postavu. Je to bez debat dobrý film, výborně zrežírovaný, skvěle zahraný, ale ve výsledku jsem vážně postrádala hlubší emoce. Od filmu nominovaného na 9 oscarů bych přece jen očekávala malinko víc. Slabší 4* (25.01.2014)

Silně bez emocí. McQueen se křečovitě snaží v divákovi vzbudit vnitřní gejzír pocitů, ale u mě se mu to nepovedlo. Hlavní postava v podání herce, jehož jméno ani neumím napsat, mi nebyl sympatický, dvě hodiny zvládal se třemi výrazy ve tváři a vlastně mi bylo dost jedno, co se mu stane. Kamera onanuje sama nad sebou, ale ve výsledku je to kočkopes. Film, který se snažil dostat všechny Oscary a další ocenění tak silně, až mi z toho bylo trochu šoufl. (26.01.2020)

Tak nějak přemýšlím nad tou historií USA. Nebyla moc veselá. Pak přemýšlím nad tou naší. Vrátím se k té USA a napadá mě snad jenom to, že lidi v minulosti byli hrozný svině. Neříkám, že dneska nejsou, ale to co se na území USA od její kolonizace dělo, to nemá snad obdoby. Území vykoupené krví indiánů a následně krví Afričanů, co si tam bílá tvář dovezla, není zrovna něco, čím by se v současnosti dalo chlubit. A Anglický hodně zajímavý režisér Steve McQueen jednu takovou etapu převedl do takového příběhu, že mi po celou dobu filmu bylo hrozně zle. A samotného závěru jsem se málem ani nedožil. No a to si myslím, že s těmi filmy už něco vydržím. Holt nevydržím, takhle drsný film jsem dost dlouhou dobu neviděl. V některých scénách byl cítit totální zmar, totální prohra a smutek z každého dne stráveného na poli s bavlnou. Režisér to ale natočil hodně dobře. Některé scény nikdy z hlavy už nedostanu. A nejenom proto, že se v nich dějí šílené věci, ale i proto, že je režisér záměrně natočil dost zdlouhavě, místy i beze slov. Samotný záběr totiž mluví za vše. No a herci? O těch netřeba zdlouhavě mluvit. Ty všichni na mě totálně zapůsobili. Nejenom hlavní černošské role, ale i vedlejší, ve kterých se předvedla celá řádka známých jmen. (28.02.2014)