Děs v opeře

Poprvé se mi to líbilo hodně, ale s odstupem souhlasím s JohnnymD - Opera, stejně jako před ní Tenebre a Phenomena, má daleko do audiovizuálních hodů a atmosféry Argentových majstrštyků Suspirie, Profondo Rosso a Inferna. A bez toho zůstává jen naivní scénář ještě shazovaný anglickým dabingem. Vypíchnul bych jen zpomalenou scénu zastřelení oběti skrz kukátko ve dveřích, která je podobně epesní jako závěrečná autonehoda ve Čtyřech mouchách na šedém sametu. A zkomplikovanou vraždu kostymérky, která zase upomene na Hitchcockovu Zběsilost, kde měl vrah podobný problém s ozdobným špendlíkem zapomenutým na těle oběti. (16.11.2011)

Opera, narozdíl od mnoha jiných italských hororů 70. a 80. let, měla něco do sebe. Scénář a především pak logické jednání postav jsou opět výrazně podprůměrné, herecké výkony taky za moc nestály, ale dalo se to vydržet. Přesto si snímek dokázal udržet obstojnou atmosféru a od starších Argentových filmů jsem cítil docela výrazný režisérský posun kupředu, dočkal jsem se několika dobrých nápadů a i působivých záběrů. Úplný závěr na mne sice zapůsobil jako hodně špatný vtip, takže jsem chvíli uvažoval o odhození jedné hvězdičky, ale nakonec na čtyřech zůstanu, poněvadž celkově filmem zklamán nejsem. (04.06.2008)

Atmosférický snímek s báječným gore, tak jak to Argento umí. Havrani, červená, nájezdy. Havrani jsou výbornou volbou a zde museli být pěkně vycvičení. Jejich útok na člověka je mrazivý, vytržené oko v zobáku odporné. Kamerové nájezdy beze slov za doprovodu hudby jsou mimořádně působivé, jedno zda jejím okem sledujeme dlouhou chodbu, rozlehlý byt, větrací šachtu či točité schodiště. Oblíbená červená je doslova na každém kroku - světlo, šaty, koberce, závěsy a samozřejmě krev. Zajímavým nápadem je vystřídání klasické hudby v momentě vraždění hudbou metalovou. Vrah v černé masce s černými koženými rukavicemi se zdá být snad všude, není před ním úniku. Herci sice za moc nestojí, dialogy jsou spíše vatou a napětí k zadušení se nedostaví, ale to už by režisérovi fanoušci měli očekávat. Silnou stránkou je divnost v zajímavém obrazovém vyjádření ( Argento se pomalu oprošťuje od rozbitých obrazových kompozic). Pozor, než se podíváte skrze kukátko dveří, dobře si zvažte, zda není lepší zůstat v nevědomosti... (10.01.2012)

Argento tentokrát tematizuje samotný proces pozorování a voyerství - to se dá ostatně od snímku, mezi jehož hlavní lokace patří divadelní jeviště (a jehož prvním záběrem je detail havraního oka), docela očekávat. Motiv pozorování se však objevuje v několika dalších variacích: vrah sleduje hrdinku Betty na televizních záznamech a používá dalekohled; Betty sama je pak nucena pozorovat vrahovo řádění; malá dívka slídí skrze větrací šachty; postavy používají kukátko na dveřích; dále uvidíme i vyklovnuté oko a samozřejmě spoustu virtuózních hlediskových záběrů, při jejichž natáčení Argento bravurně vytěžil možnosti steadicamu._____________ Film zároveň chytře poukazuje na ambivalenci s jakou nahlížíme na (filmové) násilí: Na jednu stranu náš děsí a šokuje, ale na stranu druhou jsme jím fascinováni - jinak bychom si přece ani nepouštěli filmy z žánru giallo, že ano. K tomuto rozporu se Děs v opeře dostává nejen skrze vyprávění (vztah mezi hrdinkou a její matkou), ale i přes stylistické prostředky: Vzpomeňme například na metalovou hudbu podkreslující samotné vraždy: Rychlé agresivní skladby v majestátním prostředí opery podtrhují surovost vraha, ovšem zároveň nám divákům zrychlují tep a nabíjí nás energií. ______________Co se týče kontroverzního závěru, nejprve jsem měl pochopení pro amerického distributora, který jej chtěl nemilosrdně vystřihnout; nicméně pozdější dumání nad jeho smyslem mě dovedlo k myšlence, že jde o završení vnitřního boje Betty, která následkem traumatu z dětství odmítá dospět (má nakonec dětský vzhled; ačkoli pilně trénuje, svého debutu na jevišti se bojí; dělá jí potíže sexuální styk; do bezpečí ji nezavede mačistický režisér, ale křehká holčička atd.) Infantilní závěrečnou tečku tak můžeme vnímat jako její definitivní únik do bezstarostného dětského světa (prostřednictvím přímého odkazu na dětskou hrdinku Phenomeny) nebo její popření sebe samé a pokus o zoufalý únik před temnými stránkami vlastní osobnosti (podle toho, nakolik jí věříme tvrzení, že se nepodobá své matce). ___ (Viděna původní, delší a necenzurovaná verze) (01.04.2013)

Argento je skutočný majster réžie. Dokonalá kamera a strih, proste vynikajúce kompozície obrazu. Túto jedinečnosť neskutočne podkopáva lacný scenár s polotrápnymi dialógmi a nedôveryhodnou pointou. A to nehovorím o hercoch, položke ktorá síce v Dariovych filmoch nikdy nebola najsilnejšia, ale tu je toho debilného prehrávania priveľa. Okázalé, ale hlúpe. (28.12.2011)