Prezidentské volby

Většinu filmů, které mě zaujmou a nepodaří se mi je ve Varech navštívit si snažím doplnit v co nejblíže možné době a u Prezidentské volby se mi to povedlo opravdu rychle. Zárukou kvality je především herecké obsazení a také fakt, že se jedná sice o televizní film, ale že je to televizní film pod hlavičkou HBO a to je vždy zárukou velké kvality. Ať si každý myslí o zemi neomezených možností co chce (i já patřím především mezi hatery), tak Prezidentská volba je opravdu zajímavým nakouknutím do tajů volební kampaně republikánské strany před soubojem McCain x Obama. Herecky mě velmi potěšil Woody Harrelson a také strašně otravná Julianne Moore v roli Sarah Palin. Opravdu paráda. HBO zase zabodovalo. (19.07.2012)

Věčná škoda, že se Sarah Palinová nestala nejmocnějším mužem světa. Hned by bylo u nás doma veseleji, když by se vydala navštívit Dalajlámu do Alp, uvalila by sankce na komunistický Japonsko, jela by do Německa nakrmit somálský děti či by si po večerech pro zábavu mačkala červený tlačítko. Po natočení tohoto snímku již patrně nikdy nedostane příležitost pobavit svět, ale předvedený vystoupení rozhodně stálo za to. (15.08.2012)

Paráda, normálně bych řekla, že tenhle film osciluje někde na pomezí dramatu a satirické komedie, ale ono to bohužel vypadá, že to je skutečně relativně pravdivý příběh. Dosadíme si na kandidátku na viceprezidentku ameriky na první pohled hodně sympatickou guvernérku, abychom po chvíli, ale když už je vlastně pozdě, zjistili, že ví o politice úplný hovno. Julianne Moore je ve své roli precizní, nespustila jsem z ní oči, její Palinová mě bavila, na jednu stranu jsem si chvilkama zakrývala oči nad tím, co to zase plácla, na stranu druhou jsem se s ní sem tam dokázala i sžít, páč každej máme něco a mě politikaření a zahraniční politika taky nikdy moc nerajcovala. Dvě hodiny utekly jako voda a já se bavila královsky. 80% (18.05.2013)

Politici jsou hvězdy, ne státotvůrci Jako Lincoln nebo Jefferson (což byl dle mého jeden z největších politiků vůbec). Tak to funguje, ale ne proto, že "ono je to špatně". Ale proto, že my jsme to dovolili. Nechali jsme udělat všechny ty mediální poradce, spin doctory a PR managery z politiky šoubyznys. Už za Kennedyho o jeho vítězství v debatě rozhodl ne obsah jeho řeči, ale to že vypadal líp než Nixon, míň se potil a byl líp oblečenej. Jenže Kennedy ať byl jakej byl aspoň věděl kde leží ten okolní svět. Od roku 1960 jsme to stihli dotáhnout k tomu, že ti, kteří se ucházejí o naši přízeň ve volbách, jsou k tomu kvalifikovaní ne tím, jak rozumějí řízení státu, ekonomice, obraně a tak dále, ale jak působí na voliče. Kdo potom skutečně vládne? Ten politik, nebo ta banda poradců, lobbistů a klik, která mu financuje kampaň? I když co se týče filmu, bejt v kůži Harrelsonovy postavy tak Americe po pár minutách přibude další politickej atentát. Asi bych se neudržel... (19.04.2013)

Mohla jedna nešťastná personální volba změnit průběh voleb ? Na tuto otázku se nepřímo ptá další z řady bezchybných skic politických reálií a zákoutí americké politiky. Prestižní klání o nejvyšší politický post a de facto pozici nejmocnějšího muže planety – je soubojem, ve kterém nerozhoduje filosofie a poselství kandidátů, politický program nebo upřímnost, ale charizma rockové hvězdy, množství vybraných peněz a vizuální a společenská image, často vykalkulovaná a vykonstruovaná do nejvyšší možné míry. Merito věci se přesouvá z proneseného obsahu do prezentované formy, která tak vytlačuje přednesené poselství na vedlejší kolej. Tleskám tvůrcům za to, že přistoupili k analyzované látce nestranně. Nesoudí, nýbrž pouze konstatují fakta, tj. přesně to, co bych od tohoto typu filmu očekával. Woody Harrelson se dostává v poslední letech do znamenité formy, Edu Harrisovi chybí dostatek prostoru, naopak Julianne Moore září a na rozdíl od jí ztvárněné postavy, je po profesionální stránce bezchybná. Právě Sarah Palin je hlavní „hvězdou“ filmu a místy je ze strany medií vystavena laciné, leč pravdivé a zasloužené kritice. Je naprosto bez diskuze, že na tázané otázky měla znát odpověď, nicméně bych rád věděl, jak by na podobně orientované otázky odpověděli zástupy těch, kteří se jí smáli. Obávám se, že znalosti většinové populace týkající se tzv. „všeobecného přehledu“ nejsou o moc hlubší. A nyní k „tragické“ postavě celého volebního příběhu roku 2008 - Johnu McCainovi. Vždy na mně působil jako slušný, zásadový a upřímný člověk. Patriot a vlastenec v pravém a ryze pozitivním slova smyslu, který si moc dobře uvědomuje, že se z politiky něco vytratilo – dle mého názoru ideová upřímnost a sebeurčující přesvědčení. Domnívám se, že mohl být dobrým prezidentem. Naneštěstí pro něj, přišel v nesprávnou dobu. Zkušenosti, politická kontinuita a příslušnost k republikánské straně byly v roce 2008 pro mnoho voličů nestravitelnou překážkou. V konečném důsledku byl poražen, nikoliv svým politickým oponentem, ale dobou a časem ve kterém kandidoval, tj. dějinami. O tom zda byla volba Baracka Obamy ku prospěchu země a ne pouze symbolickým mezníkem a krokem kupředu v oblasti rasové tolerance a rovnoprávnosti, můžeme polemizovat za pár let, až bude hlavním objektem podobné filmové adaptace současný americký prezident. Za sebe palec nahoru. (21.10.2012)