Ďábel v těle

Už mě ten rádoby dokumetární styl u hororů začíná pěkně štvát. Vždyť je to pořád o tom samém. Copak někdo nedokáže přijít s něčím novým? Zřejmě asi ne. Nejzajímavější ze všeho je ten filmový plakát. To už větší horor zažívám při jízdě metrem, když musí metro náhodou zastavit na nějakou dobu mezi stanicemi. Souprava při tom zůstane podivně nakloněná. Cítit je spálená guma. Lidská představivost začne pracovat na plné obrátky. Po chvíli se celá souprava dá do pohybu a dojede na konečnou. To se stává celkem pravidelně na Hradčanské. (09.05.2012)

Mám tenhle žánr opravdu hodně ráda (i přesto, že v mém předchozím komentu jsem psala o tom, že nemám ráda křesťany a jakékoliv kecy o Bohu, tudíž jsem pokrytec). Už jsem viděla leccos na téma vymítání, těch filmů je více, než by člověk čekal. Navzájem se jednotlivé filmy od sebe moc neliší, často mi velmi splývají a tento zřejmě nebude výjimkou, jelikož nenabízí nic, čím by byl výjimečný. Handycam styl tomu ale docela sedí, jednotlivá vymýtání jsou opravdu lahůdka, včetně neskutečně akrobatických a krkolomných pozic, ve kterých některé posedlé uvidíte. Škoda, že ke konci to nabírá spád možná až moc prudký a tudíž se film stává poněkud nepřehledným. Navíc je to v docela výrazném kontrastu s rozvleklým a ukecaným začátkem. Zkrátka někde by stačilo přidat, jinde zase ubrat. (26.08.2014)

Já filmy o vymítání různých démonů z žebříčku pekelné hierarchie příliš nemusím, budiž mi tedy omluvou, že se ke mně tento snímek dostal pouze nepředvídanou souhrou okolností. Když jsem ještě navíc zjistil, že ho tvůrci točili stejným způsobem jako Blair Witch, tušil jsem, že půjdu s hodnocením hodně nízko, nakonec se ale ukázalo, že má film celkem slušně tísnivou atmosféru, úmrtnost flanďáků byla na uspokojivé úrovni a nemusel jsem se nudit. (09.08.2019)

Další vymítání démonů z těl a jejich přesunování do jiných těl. A velmi razantní až strašidelné. Navíc nejlepší film, který jsem doposud na tohle téma viděl. Mladá dívka Isabella přijíždí do Říma natočit dokument o své matce, která před dvaceti lety při procesu vymítání zabila tři členy církve. Soudem byla prohlášena za psychicky nezpůsobilou a umístěna do psychiatrické léčebny. Její dcera se pokouší zjistit spolu s dokumentaristou a ostatními kněžími okolnosti kolem jejího případu, který je i po tolika letech obestřen záhadou a nejasnými fakty. Nikdo neví, zda je žena skutečně posedlá dáblem nebo trpí duševní chorobou. A já jako divák budu svědkem snad nejpůsobivějšího vymítání dábla z nepřirozeně zkrouceného těla dívky, jejíž lože raději bylo umístěno do sklepa, jaké jsem viděl. A to nebylo všechno. Film nemá dlouhou stopáž, a tak až na pár keců do kamery, se ve filmu pořád něco dělo. Padaly zajímavé teze a úvahy na téma exorcismu, které v jiných filmech na podobné téma rozhodně nezazněly. Jako pseudodokument to přišlo ve svém žánru s něčím nářezovým a to v subžánru found- footage bývá zřídkavé. Kamera byla sice na mnoha místech přestřeleně autentická, ale jak film postupoval kupředu, přestal jsem její třes a "nekvalitu" vnímat. V závěru jsem měl pocit sugesce, že se nejedná o podvrh, tak silný, že jsem dokonce chtěl zabrousit na webovou stránku, o které je v závěru filmu informace, zda náhodou opravdu neexistuje. Neudělal jsem to, a tak ve mně zůstaly příjemné pochyby o pravosti právě viděného. A tak to asi autoři filmu zamýšleli. Mimochodem, Exorcista a jim podobné bláboly posílám po tomhle do odpadu, a jen mě utvrdily, jak trapné filmy to jsou. 100% (23.02.2012)

Další vymítačská krize, kterých se poslední dobou vyrojilo až nezdravě moc. Je s podivem, jakou vlnu odstartovala taková soudní nuda, jakou byla The Exorcism of Emily Rose. Last Exorcism pouze nahradil klasickou filmařinu moderním FF kabátem a Ďábel v těle v tom jen pokračuje. Pořád je to však stejně křečovité a bez nápadu, takže další nové počiny mě jen utvrzují v to, že s tímhle tématem posedlých lidí (v drtivé většině to ke všemu odserou dívky) se nedá víc manipulovat. Uvidíme, co na to Bornedal. (16.05.2012)