Sanitka 2

Po příběhové stránce jde skoro až o další klon odpadové Ordinace v růžové zahradě, jen v dosti nablýskanějším a akčnějším pojetí, v němž hvězdní herci nemají ani moc co hrát. A s tímto scenáristickým mišmašem si bohužel neví moc rady ani sám Renč. Jistota v akčních sekvencích se mu sice odepřít nedá a v některých scénách umí vyvolat ten správný pocit intenzity a napětí (Janderova záchrana pobodaného muže na ulici těžce vládne). Také slušné kamerové nápady a výtečná práce se střihem vyčnívající nad tuzemskou konkurencí mluví v Renčův prospěch a je poznat, že na všemožné záchranářské kousky zbylo zkrátka v kasičce České televize hodně peněz. Jenže jinak si se scénářem a křečovitými dialog neví moc rady a kdykoliv mají postavy něco řešit, tak je zle a seriál se tak mnohdy potácí na hraně nechtěné parodie a ani ty šťouchance do současné společenské situace mu příliš nepomáhají. Kapitální průser ala nové Nemocnice na kraji města se sice nekoná, zase tolik ovšem k další ostudě jedničce nechybělo. (09.12.2013)

Na Sanitce Reborn je nejvíc fascinující ta koncentrace klišé a stereotypů, se kterou je zinscenován snad každý jev, o kterém se za posledních 10 let alespoň jednou psalo v novinách, každý vztahový spletenec, každá dějová linka. Na Sanitce Reborn je také facinující ten nepoměr mezi vcelku dobrým herectvím a naprosto šíleným hereckým neumětelstvím; ten úžasný žánrový mix sahající od komedie až po softporno; ten kontrast mezi technologickou profesionalitou a provinčním amatérstvím. Pokračování Sanitky je tak úchylně rozplizlé, tak neskutečně scénáristicky a dialogově diletantské, že jsem nemohl odolat a (provinile přiznávám) podíval jsem se na všechny dosavadní epizody, abych se elitářsky ujistil, že tento výstup české televizní tvorby symptomaticky předznamenává smrt televize jako média, které lze brát vážně... (01.12.2013)

Když se chystala Nemocnice po dvaceti letech, byla velká očekávání a následoval velkej průser. Proto jsem u Sanitky radši nic moc nečekal. A kupodivu zas až takovej průser to není. Výkony a vývojem postav mě potěšili Vašut a Dvořák. Naproti tomu Hanzlík se tam ploužil bez výrazu a nasazení s rolí celkem o hovně, Adamovská už jenom tak do počtu, aby jako bylo vidět, že navazujeme. Havlové to slušelo natolik, že ani nebyl poznat dost podstatný věkový rozdíl mezi ní a novým amantem. Juřička, v první Sanitce plachý chlapec od klavíru, tady ovšem neohroženě s revolverem nakráčí do cikánského ghetta, případně zmydlí zloděje sanitky. A Mádr, to je teprve kadet! Už za války lítal v Anglii a ještě v roce 2013 pilotuje záchranářskej vrtulník. Bohužel, Jana Budaře mám pořád zafixovanýho jako polodementa z Nudy v Brně, takže v momentě, kdy se představil jako Gordon Mádr, skončil můj pokus vnímat Sanitku 2 jako drama. Plus další otřesně vtipné momenty typu Lábuse běžícího s majákem v ruce po ulici, nemluvě o parodii Srstky na Srstku. Ale jo, mohlo to bejt horší. (12.12.2013)

Z původní lehkonohé víly se stala stará bába, která si kecla na svoji tlustou zadnici. Trapná pididramátka, která se primárně točí kolem sexu, nebo alespoň toho, kdo s kým, kdy a proč. Esence toho nejhoršího, co se potácí kolem bludného kamene všech telenovel, si reklamní režisér (kdeže jsou ty doby, kdy točil filmy?) Renč spletl do tlustého biče a mával tímto kostrbatým lejnem, až se divák bojí, kdy se stárnoucí herecké hvězdy obnaží a jmou se kopulovat před kamerou. Bartákova hudba za něco stojí jen v těch okamžicích, kdy ji ukradl bratrům Ormům. (24.09.2013)

V dnešní sváteční den jsem díky zpomalenému metabolismu a šnečím reakcím, zapříčiněným přemírou metaxy a piva všeho druhu, nestačil dostatečně čile přepnout z kanálu na stoku a viděl jsem akční sekvenci z cigošského gheta, neboli zločin a trest po renčovsku. Nikdy by mě nenapadlo, že senilita přichází po čtyřicítce a já začínám mít opravdu strach, neboť se k této hranici kvapem blížím. A ty, scénáristo, bys zasloužil přes Hubače...při vší úctě ke zdravotníkům, tohle jste si nezasloužili. Ano, ani ty ne, ty kurvo, doktore Vaverko, kterýž jsi mně domrvil tonsilektomii, ani ty, kreténe a sadistický doktore Mádlíku, který má na svědomí můj křivý prst, ani bezejmenný team snů na traumačce, co mi dokonale zkurvil dráhu perspektivního modela, díky jejich plastické operaci a další a další až k drahému Dr.Mengele. No, mazec...never more. Čistě ze studijních důvodů jsem se masochisticky odhodlal ještě ke zhlédnutí jednoho dílu, respektive jeho části a nyní již s klidným svědomím mohu říct, nikomu jsem nekřivdil, je to ještě horší, než jsem si vůbec dovolil myslet. Tady si z nás už někdo dělá bohapustou prdel. (28.10.2013)