Neodvolatelná mise

Zpochybnění stability míru napěchovaného zbraněmi bylo tématem i původního snímku Sydneyho Lumeta "Selhání vyloučeno" z roku 1964, filmu o tom, jak mylný rozkaz nezvratně namíří americký jaderný bombardér na Moskvu. Remake Stephena Frearse je bohatší o zkušenost jaderné katastrofy v Černobylu, která také byla kdysi naprosto "vyloučená", a o závěrečný výčet zemí vlastnící v současnosti jaderný arzenál. Nečekejte nic akčního, ani bombastického. V televizních kulisách nám George Clooney a spol. mluveným slovem předvedou, že hrozba jaderné války může být reálná v jakékoliv době. (30.10.2010)

Remake Lumetova filmu Fail-Safe z roku 1964, který je tak důsledně stejný, až se nabízí otázka, jestli důvodem jeho vzniku bylo i něco jiného, než dát šanci další herecké generaci. Ta ve srovnání s kalibry typu Henryho Fondy nebo Waltera Matthau uhrála čestnou prohru na body, filmu sluší i černobílý materiál a kratší stopáž, která celkovému výsledku nijak neuškodila. (29.09.2003)

Chybí dělají i stroje, které ale vyrobili lidé... Zpočátku velice zábavná satyra na téma jak odvolat bombardér nesoucí na palubě jaderný arsenál, které ovšem po čase začíná docházet humor. Herci jsou výborní a ve svých partech absolutně přesvědčiví. Hodně se mě líbil hlavní iniciátor jaderné války Hank Azaria, který se vždy dostavil s výborným argumentem proč vybombardovat nepřítele jako první. (05.04.2013)

Neviděl jsem originál z roku 1964, podle ohlasů je toto téměř přesná rekonstrukce původního filmu. Člověk ovšem musí skutečně v jednom kuse myslet na Dr. Divnolásku, protože je to parkticky totéž a rozdíl je jen v pojetí, kdy Divnoláska se na vše kouká se sarkastickým nadhledem, zatímco Fail Safe je zcela a naprosto vážné, a to včetně válečného štváče prof. Groetescheleho. Příběh se odehrává ve třech kancelářích a dvou kokpitech a dokáže být sugestivnější a než většina normální produkce, postavený jen na síle zápletky, scénáři a hercích. Snad přecejen trochu tu přesvědčivost nabourávají parametry bombardérů "vindicator" představovaných ve skutečnosti typem B-58 Hustler, který sice dosahoval dvoumachové rychlosti, ale v žádném případě by nedolétl od Aljašky až k Moskvě, aniž by jej zachytila protivzdušná obrana, kromě toho měl velmi špatné vlastnosti v přízemním letu, proto byl již v roce 1970 vyřazen z výzbroje. Rovněž nikdy neměl obranné rakety vzduch-vzduch. V roce 1964 tak těžko existovalo 6 bombardérů, na kterých by tolik závisel osud lidstva. Ale to je jen malá poznámka technického šťourala. Rozhodně bych byl rád za více takovýchto inscenací, kde se nechá divákův mozek a představivost pracovat. (23.02.2014)

Předvčírem jsem viděl originál z roku 1964 a zároveň jsem se dozvěděl, že existuje i tento remake, takže jsem si ho hned sehnal. Kdybych měl vybrat, která z verzí je lepší, opravdu bych se rozhodoval dost těžko. Nejsilnější zbraní originálu je rozhodně Henry Fonda. Tady jeho roli hraje Richard Dreyfuss a nemůžu říct, že by to zahrál úplně špatně, ale pokud je budu srovnávat, tak je to asi jako srovnávat 12-ti letou skotskou a tuzemák z Božkova. Na originálu se mi taky víc líbil svižnější střih a trochu nápaditější kamera (nájezdy na detail atd...). Tady jsem měl spíš pocit, že se dívám na divadelní hru. Naopak remake mě potěšil vynechánim několika nudnejch a pro děj celkem zbytečnejch scén na začátku a obsazenim vedlejších rolí. Originál byl prostě film Henryho Fondy. Ostatní byli spíš do počtu. Tady mě zaujali i jiný herci (Harvey Keitel, James Cromwell, George Clooney...). Kdyby tu bylo hodnocení v procentech, tak možná dám originálu o 1% víc. Nicméně tento film je jeden z těch mála remaků, co se můžou klidně srovnávat s originálem. Jestli se na to budete chtít podívat, tak si myslim, že je celkem jedno, po který verzi sáhnete. Doporučuju obě. (01.10.2008)