Fantom opery

Jednoduše pecka! Dlouho jsem se muzikálu Phantom of the Opera programově vyhýbala, kvůli mediální masáži a taky nemám ke všemu, co Lloyd Webber napsal, důvěru. Znala jsem jen pár notoricky známých melodií. Ovšem když už vydali 25. výroční edici z Royal Albert Hall jako divadelní provedení originální verze, tak jsem si říkala, že asi na tom muzikálu musí něco být, když se hraje nepřetržitě v Londýně 25 let a pořídím si ji. Výsledek byl nad očekávání. Obsazení bych označila jako dream casting. Já si nedovedu představit, že snad kdy mohlo být obsazení lepší. Všichni tři titulní hlavní představitelé byli bez chyby. Ramin Karimloo jako Erik (Phantom) nádherně trpící, senzitivní, ale i zlověstně nevypočitatelný ke všemu, co mu narušuje jeho plány, Christine v podání Sierry Bogges je nádherné stvoření, ztělesnění nevinnosti a krásy a Raul Hadleyho Frasera je sympatický mladík a nemáte pocit, že by to byla postava navíc, které taky nefandíte. Když k tomu připočtu dokonalé herectví a zpěv všech zmíněných, dostane divák, byť jen zprostředkovaně domů, úžasný zážitek. (15.01.2012)

Nemohu si pomoci, i přes všechna pozitiva tohoto představení, která jsou objektivní a nezpochybnitelná, jsem se po velkou část stopáže hodně nudil. Zdá se mi, že problém bude v samotném jádru. I na muzikál je tu totiž strašně málo děje. A i to málo za moc nestojí, celou dobu jsem se nějak nemohl ztotožnit s Christininým dilematem. Navíc i když hudba se mi převážně líbila, přišlo mi, že celou dobu hrají nějaké 3 hlavní melodie pouze v různých variacích. No a v neposlední řadě je zde faktor, že v televizi to prostě nemůže z podstaty věci být tak dobré, jako když je člověk přímo uvnitř. A u Royal Albert Hall to bude asi platit dvojnásob. (HD, orig.) (05.11.2014)

Na mě moc ukřičeně operní. 1) Sál plný vášnivých fanoušků, bezprostředně reagujících na každou známou melodii, dokazuje, že Weberovo dílo má pro spoustu lidí velký význam. V případě Fantóma opery však mezi ně nepatřím. 2) Mé výhrady výstižně sformulovali tito komentátoři: Sdoom***, eileen (nehodnotila). (02.02.2019)

Můj první Fantóm opery - a hned inscenace s nejvyšším hodnocením, které na ČSFD Fantóm ve všech svých variantách má. Proto mám problém - nevím, zda budu chtít v budoucnu vidět i jiné verze. Tato byla dokonalá. The Phantom Of The Opera, All I Ask Of You. (13.08.2021)

Něco naprosto neuvěřitelného a překrásného. Závan dokonalosti z jiného světa. Muzikál, jehož zhlédnutí mnou hluboce otřáslo a jako mávnutím kouzelné hůlky ze mě sňalo všechnu chmury - tento hudební skvost mě naplnil takovou radostí ze života a dobrou náladou, jako nic předtím. Už několik dní v kuse se vznáším duchem zcela nepřítomný a pořád dokola si pouštím na Youtube nejlepší čísla, především pak duet Fantoma a Christine "The Point of No Return", který je možná tím nejkrásnějším muzikálovým duetem, jaký jsem kdy slyšel. Jaká božská hudba, jaká libozvučná angličtina, jaký vzrušující text! Nejradši bych se rozběhl do ulic a zpíval si Past the point of no return / The final threshold / The bridge is crossed, so stand / And watch it burn / We've passed the point of no return... V neposlední řadě pro mě tento muzikál znamenal zásadní objev Sierry Boggess, která mě neuvěřitelně nadchla a prostoupila nejhlubším obdivem k jejímu nebeskému zpěvu a kráse (naposledy na mě takto snad zapůsobila jen Anna Netrebko v záznamu inscenace opery G. Verdiho La Traviata ze Salcburského festivalu v roce 2005). Dlouhá slova chvály by bylo možno vršit i na fantastické kostýmy, výpravu, choreografii a pěvecké i herecké výkony celého ansámblu. Pozoruhodně dlouhá děkovačka na konci se samotným Webberem mě pak už jen prostoupila jistotou, že lepší muzikál jsem doposud neviděl. Skvost, pro nějž by bylo 10 hvězd málo. (31.12.2014)