Hon na lišku

Těžké, šedé, bez velkých slov, zato se silnými (i když často schválně potlačenými) emocemi. Zatímco skutečný případ zahaluje rouška tajemství a nejasností, film dle mého poměrně jasně profiluje celý problém a dokáže logicky vystavět jednotlivé body marnosti až k bolestivé katarzi. Silný základ má navíc tu neuvěřitelnou výhodu, že se režisér Bennett Miller pro filmy podle skutečných událostí narodil, přičemž umí dokonale pracovat s herci. Po celou dobu nevidí člověk Tatuma, Carrella ani Ruffala, ale jejich postavy. To je v podobném příběhu to největší vítězství. Silných 90%. (10.01.2015)

Nenadchlo mě to. Foxcatcher mě prostě a jednoduše zklamal. Vypráví sice příběh, který je podle pravdy, a který by mohl být hodně zajímavý, jenže ho vypráví tak hrozně mimo osobně, že mi z toho vlastně bylo hrozně nijak. Během filmu jsem se děsně nudil, pozoroval naprosto průměrnýho Channinga a říkal si, jaké by to bylo s jiným hercem. Channing je tady totiž strašně bez emocí. To Steve Carell pro změnu dokazuje, že dokáže být i jiný herec, než jenom vyblázněný komik, čímž si mě dokázal získat. Stejně tak to dokázal i Mark Ruffalo, který předváděl naprosto perfektní výkon. Nejhorší ale pořád bylo to, jak všichni byli nepříjemní, negativní a nevyzařovali jakékoliv pozitivní emoce. Pak se na takový příběh kouká opravdu hodně těžce. (06.02.2015)

Foxcatcher je presne ten typ filmu (spoločne napr. s Zero dark thirty), pri ktorom by vám nejaký letitý pedagóg na filmovej škole povedal: "No a teraz si predstavte, čo by s tým urobil Hollywood". Aha, lenže on to Hollywood aj urobil a nakoniec je asi správne, že ide skôr o výnimku potvrdzujúcu pravidlo (klasického Hollywoodu), pretože potom takéto odvážne experimenty na poli štúdiového filmu značne vyčnievajú a upútajú pozornosť. Miller sa rozhodol, že vo všetkých smeroch bude "anti" a výsledok je samozrejme antifilm. Emócie vyplávajú na povrch iba raz, v hotelovej scéne, inak je všetko správne pod povrchom. Foxcatcher sa nedá prvoplánovo precítiť, najskôr ho treba rozanalyzovať a až potom je šanca, že niečo pocítite. Ale na rozdiel od mainstreamu tie pocity budú skutočné. V súčasnosti letí nostalgia za osemdesiatkami, Miller to ale zobral z opačného konca, pričom je stále v zobrzení americkej spoločnosti výsostne nadčasový. V podstate by bol Foxcactcher v tejto podobe hardcore aj ako európsky festifalový art. (07.09.2018)

Hon na lišku je podľa skutočných udalostí, ale vyhýba sa tradičným klišé. Nesnaží sa byť dojemný, nechce priniesť žiadne posolstvo, nevytvára žiadnych morálnych hrdinov. Len prevypráva príbeh troch mužov, z ktorých si ani jeden nezaslúžil žiaden obdiv či nebodaj slávu. Dvaja sa venovali športu, ktorý je takmer každému totálne u prdele. Zápasenie je asi ako kanoistika či rýchlobruslenie. Ľudia tieto športy vmímajú len skrz zlaté olympijské medaile, že ich národ dokázal niečo "veľké", ale inak si nikto nepovie, že sa teší až si zarýchlobruslí, omaká inému chlapovi vercajk narvaný do tesného trikotu (gay komunitu neberiem v tomto prípade do úvahy, lebo by silno skreslovala). No a ten tretí do partie zapríčinil, že ich nezaujímavé osudy dosiahli potrebných parametrov pre sfilmovanie. Netradične pôsobiaci športový príbeh, ktorý sa oplatí vidieť vďaka dobre zahraným postávam, ale ktorý Vás ničím neuzemní, ničím vyložene nenadchne. (22.06.2015)

Chladné, strohé na konci až šokující vyprávění. S herci, kteří nejsou vidět, ale i tak svou roli zvládají na jedničku. Zajímavá, ani ne tak sportovní exkurze do doby nedávno minulé. V bizarním spletenci tří vztahů a hlavně s nahlédnutím do příběhu, který se možná takhle opravdu stal. V případě Steva Carella hlasuji pro největší odpudivý xicht, za rok 2015. Jeho výhra je víc, než pravděpodobná. (17.01.2015)