Hon na lišku

Bennett Miller se začíná stávat specialistou na sportovní snímky, když po vynikajícím basebalovém Moneyballu natočil neméně vynikající zápasnický Hon na lišku. Film, který zpočátku vypadá jako sociální drama, se po expozici ustálí v rovině artový sportovní snímek, s krásnou retro atmosférou, ovšem to nejlepší přichází s druhou polovinou filmu - osobitá studie prázdnoty člověka z vyšší vyšší společnosti, který se do nezměrného bohatství rodí a kvůli hraní správné role v mašinérii rodinného majetku se vytrácí to nejdůležitější, ostatní lidé, přátelé, rodina... Tvůrci také skvěle popsali mechanismus provázanosti kapitánů průmyslu a sportovních hvězd, tu potřebu být ,,mentory" sportovního úspěchu... Hon na lišku je vlastně odpovědí na otázku, proč si Abramovič pořizuje Chelsea, Bakala cyklistickou stáj Omega Pharma-Quick Step, nebo všichni ti další potentáti investují do sportu. Amerika 80. let není reflektována pozitivně, úplně zmizel patos (jinak nedílná součást podobných filmů), Hon na lišku je v podstatě taková filmová antiteze k Rockymu, film, který nemá slepě motivovat, ale historicky revidovat. Už se těším na další Millerův snímek... (31.07.2015)

Ani si nepamätám, kedy som naposledy videl kvalitatívne podobnú velesračku. Tu ani nemá význam rozoberať pointu a obsahovú stránku filmu, jednoducho ide o hlúpy film, pre magorov s magormi v hlavnej úlohe a totálne zle a nudne natočený, kde sa už ani nedá hovoriť o sterilite, tu už ide o brutálnu kastráciu až po prostatu. Kto film videl určite mu je jasné o čom hovorím. Už samotné jadro charakteru hlavných postáv (až na jednu) je otrasné a totálne nesympatické, hraničiace s tuposťou, namyslenosťou a ďalšou charakterovou hnusobou, ktorá vám len napadne. Nosatý šašek je prototyp vymletého amerického tupoidného namysleného, smiešno-absurdne patriotického trotla, čo si myslí, že môže všetko a čuduj sa svete aj môže, dokonca aj kaučovať i keď o tom prd vie. Olympionik je zase polodementná opica, čo si za celý čas zahuhňá popod nos tak možno 10 ťažko artikulovaných kakofonických slov, pripomínajúcich orangutana pred výstrekom. Čo sa týka Tatumovho hereckého kumštu, tak žiadna sláva, otrčiť spodnú gambu a chodiť akoby mal človek medzi nohami 20 kg kozích bobkov naozaj zvládne hocikto. Má vlastne význam baviť sa o dráme, keď ústredné postavy evidentne nie sú duševne v poriadku, tým pádom je všetko jasné, nie? Ale budiž...Vzťahové ťahanice a problémy medzi bratmi zvlášť ako aj s patriotickým šašom a jeho matkou vyznievajú do stratena a úplnej banality, nič zaujímavé a nič čo by sa nedalo čakať. Rivalita medzi bratmi, ako aj problematický vzťah medzi synom a matkou je normálna a všedná vec, hlavne u takých sebestredných, bohatých a poškodených trotlov. Takže čo sa týka drámy - nula bodov, pocitovo na bode mrazu. Áno, kamera je fajn, ale čo z toho, keď všetko ostatné diváka odpudzuje? Ono by sa to možno aj dalo ohodnotiť do podpriemeru, ale to by musel byť film myslený len ako akási filmová paródia, alebo ako nejaká experimentálna, odpudivá satira a nie ako vážne filmové dielo. A hlavne muselo by to byť natočené úplne inak a nie so zámerom diváka k smrti unudiť, bez tempa, bez energie, bez života a s kadenciou 5 slov za pol dňa. O tej kakačke, čo vychádza Carellovi z úst radšej ani nehovorím, ešte teraz mi je z toho trápne. Dokonca to má aj nominácie, pánečku... svet sa zbláznil...odveďte niekto tých starých páprdov na záchytku a dajte riadny klystír, tento hnus predsa nemôže nikto pri zmysloch na nič nominovať, ani na Zlatú malinu nie. Možno tak za masky, ale aj to je diskutabilné. Nepoznám iného režiséra ako B. Miller, ktorý by mal medzi filmami tak brutálny kvalitatívny skok, Moneyball je v porovnaní s týmto hnusom super snímok z inej galaxie. Ak toto myslel vážne tak to je fakt na tabletky. Takže, film odporúčam hlavne ľudom s IQ pod 80 a takým, čo sa vyžívajú v pachoch spoteného podpazušia a vôni upotených zadkov. Ostatní choďte radšej do cukrárne na zákusok alebo si pozrite Sandokana. Nerád dávam odpad, takže 10 percent z milosti, za kameru a v porovnaním s ostatným nenormálnym za normálne masky. 10/100 (04.02.2015)

Zaujímavý film ukazujúci, že aj bohatí alebo v určitej oblasti úspešní ľudia môžu byť riadne nešťastní chudáci. Film sa sústredí na tri postavy, ktoré si vzájomne ovplyvnia životy až to vyústi v tragédiu. A zase ju spôsobí ten najväčší zbabelec a odnesie to ten najväčší dobrák. Najväčší problém s filmom som mal ohľadom jeho formy. A to dialógov a hereckých výkonov. Dialógy obsahujú dlhé artové pauzy častokrát aj medzi jednotlivými slovami v jednej vete, behom ktorých máte čas ísť na záchod a kľudne aj na veľkú potrebu. Keby sa všetky tie pauzy vymazali, tak je film minimálne o 40 minút kratší. A čo sa týka hereckých výkonov, tak ústredné trio je strašne škrobené a pôsobí neprirodzene. A naviac je film pojatý strašne chladne, takže si ma postavy nezískali natoľko, aby ma ich príbeh dostal a tragické finále nejak emocionálne dotklo. Vďaka finále akurát film konečne získal nejakú pointu nad ktorou som celý film rozmýšľal. Raz sa to pozrieť dalo, ale je to véééľmi pomalý film o divných nešťastných ľuďoch a Channing Tatum celý čas pôsobí jak full retard. 5/10. (17.11.2019)

No, tak dobře, zájem o osobu Marka Schultze se ve vyhledávačích tak o necelé procento zvýší, víc toho však tvůrci tohohle příběhu čekat nemůžou. Divácky nesmírně málo vstřícný snímek, a ač jsem rád, že jsem ho před předáváním Zlatých glóbů stihnul, teď si jen říkám, že Bennett Miller to sice umí bezvadně s herci, ale jinak napotřetí vlastně „zklamal“. Nalijme si čistého vína – Capote, Moneyball i Millerův nejnovější kus patří přesně mezi ty filmy, na kterých recenzenti nešetří superlativy, ale i přes nespornou kvalitu jde o prchavé filmové události, které jsou jimi jen do té doby, než se rozdají nejrůznější filmové ceny daného období. Pak se na ně zapomene a všichni ti obdivovatelé a „odborníci“ si podobné kousky do své soukromé filmové sbírky jednoduše nepořídí. Foxcatcher přesně vyplňuje šablonu „nezávislého filmu s oscarovými ambicemi“, dokáže přitom sdělit i pár cenných životních pravd, možná místy donutí k zamyšlení, ale jinak jeho sledování docela „bolí“. Vůbec nejde o to, že nejsem příznivcem sportu, u kterého se dva upocení chlapi chytají za cokoliv je napadne (i když samozřejmě o zápasení tu ani nejde), jde spíš o to, že u filmů nemívám problém s aktivní spoluprací, ale Tatum čumící do zdi a pojídající konzervy a po přestěhování Tatum čumící do zdi a mlčící s Carellem pro mě asi není to pravé ořechové. Ten tu představuje poměrně komplikovanou postavu (a v závěru výrazně překvapí), která pochází z movité rodiny, která kdysi zbohatla na výrobě střeliva. Často mlčí, je nevyzpytatelný, má problematický vztah s matkou. A díky maskérům hůře rozpoznatelný Steve Carell mu dodal výtečný akcent a dikci. Divák si však hůř získá sympatie ke každému, jenž je na plátně (loutka dřevo Channing Tatum i znovu skvělý Mark Ruffalo). Pokřivený minimalistický svět, který tentokrát není jako pro diváka pro mě. Za mě spíš bronzová medaile. (11.01.2015)

Po Millerovom Moneyball som sa na Foxcatchera tešil. Prvá polovica je veľmi výživná čo sa týka zadefinovania postáv aj celkovej atmosféry. Potom sa z toho stane ale akási variaca na Spielbergovho Lincolna. Začne to byť ukecané, motívy postáv nejednoznačné a celkové vyznenie filmu sa tak nevyhne rozpačitosti. Športu je tam málo a keď tam už je, sú to nejaký chlapci v elasťákoch čo sa objímajú. Má to byť vzťahová dráma, ale všetky vzťahy sú tam podané veľmi chladne a v naozaj jemných náznakoch akýchkoľvek emócií. Netvrdím, že film musí nutne spieť k veľkému finále, ale malo by mu niečo predchádzať. Nie len úder hlavou do skla, prežranie sa a vypustenie skupiny koní. A Hollywood vie natočiť filmy, bez toho aby ich niekto obviňoval z prílišného patriotizmu, alebo sentimentu. Či už sa jedná o Fightera,a lebo už spomínaný Moneyball. Veľké plus je ale fakt, že Miller má zvláštnu schopnosť meniť svoje postavy na nepoznanie. Carell je nechutný a nepríjemný aj bez toho, že nemá vyslovene nejakú WTF scénu. Tatum nie je krásavec, ale skôr akási verzia Rockyho bez vykĺbenej čeľuste a Ruffalo je taký športový Ginsberg. Ale na to aby ma to dostalo do kolien má toho film pramálo čo ponúknuť. Takže pre mňa vlastne ďalší životopisný film, ktorý ma úplne obišiel. (02.02.2015)