Příběh mého syna

1:05:12 Jeden z nezajímavějších kameramanských záběrů, jaký jsem v kinematografii viděla. Krásný. (Místnost, bílá hrdlička na římse). Film po dokoukání nepůsobí příliš sourodě a budí podezření na nedokonalou scénaristickou práci. Je to ale ten typ příběhu, který ještě v divákovi dozní a uzraje. Chápu, že je spletité válečné a mezilidské téma komponované do dvou časových rovin obrovský filmařský level. Nakonec s malým odstupem musím uznat, že se toho zhostili tvůrci obstojně a s grácií. Soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=dZmxv-ASkQg (27.07.2019)

Po úvodních padesáti minutách je divák nucen upadnout do apatie, z níž jej vysvobodí až pískot hlavního sudího Jecha (ano ano, ten, co dostává výživné od příbramského muže no. 1 Jardy Starky). Penélope je úžasná - neustále ječí na svého synátora, že ty brambory chtě nechtě oškrábe, ječí na svého chotě, jež penetruje sarajevskou sboristku a konečně řve na JUGOSLÁVSKÉHO DON JUANA kvůli nečestnému šlapáku na achilovku. Interesantní je rovněž skutečnost, že absolutně netušíte, v jaké že době se právě prezentovaná scéna odehrává. Suma sumárum je to obnažená bída bodující odhaleným trupem té božské la spagnole! 40% (01.05.2014)

Absolútne chápem, že sa môže pre niekoho stať tento film veľmi zásadným emocionálnym pôžitkom. Mohol by som vymenovať všetky jeho klady a zápory, ale čo z toho, keď je to hlavne veľká nuda a subjektívny čas sa tiahne niekam k trom hodinám. Mladí krásni rozorvaní ľudia cítia, že "something in the way" a otvárajú dvere gýčovitej melodramatičnosti a pátosu. Krátke sekvencie vojny pripomínajú klipy MJ typu Heal the world, alebo Man in the mirror. Nechcem, aby takto vyzerali súčasné talianske filmy a nechcem, aby takto vyzerali filmy o vojne v bývalej Juhoslávii. (25.09.2015)

Pre mňa to bolo rozhodne veľké sklamanie. Hoci film pôsobí celkom autenticky a scenár pôsobí dosť zaujímavo, to celé spracovanie a hlavne tá až neadekvátna dramatizácia retrospektívy tomu dosť uškodili. Ja neviem - tešil som sa na toto, veď Penelope Cruz a Emile Hirsch v hlavných úlohách a príbeh zasadený do zaujímavého prostredia vojnovej Bosny, kto by sa na toto netešil? Aj keď to vyzeralo spočiatku veľmi zaujímavo, čím ďalej tým viac mi to prišlo stále viac zvrátené. A čo ma zarazilo najviac - ako môžu dať hrať otca a syna v spoločnej roli, keď ten syn vo filme je len jeho nevlastný, a pri pohľade na Castellittovcov musí asi každého zaraziť tá nepopierateľná fyzická podoba? No neviem, neviem. Keby niet tej úžasnej kamery a krásnych precítených záberov, tak by to bolo fakt už na 2*. (31.05.2013)

Krátce - nedovařený europudink se všemi definičními znaky midcultu. A teď obšírněji. Snímku nelze upřít, že dbá o svůj zevnějšek. Krásná je Penelope, krásná je válka, krásné je umírání. Estetizace nepříjemného a ošklivého drží naši pozornost na povrchu, kde se s případným dojetím manipuluje mnohem snáz (nedojmou nás příčiny, ale následky, které lze v rámci filmu snáz „vyřešit“, z kina proto můžeme odcházet s dobrým pocitem, že nastolené otázky byly zodpovězeny). Vrstvení bezbolestných obrazů a vět jako opsaných z duchovních příruček a z textů rockových balad přitom zprvu nesměřuje za žádným nadčasovým cílem. Okolní svět pro hrdiny začíná existovat až po vyčerpání potenciálu vztahových problémů. Velké dějiny jsou zde jen od toho, aby (dramaturgicky) nakoply ty malé, aby dodaly na závažnosti plytkému rodinnému melodramatu. Neorganické zahrnutí balkánského konfliktu do příběhu navozuje falešné dojem, že jde o víc než jen o to, kdo s kým počal dítě. ___ Definování ženy výhradně skrze její mateřství je pouze jedním z mnoha stereotypů, okolo nichž byl příběh vystavěn. Nemá-li žena dítě, je pro vyprávění irelevantní. Jiná než mateřská role pro ni neexistuje. Neplodnost se v tomto kontextu stává problémem světového významu. ___ Příběh mého syna předkládá utopický model světa, v němž národností, rasové i náboženské rozdíly ustupují myšlence pomoci bližnímu. (Číst film proti srsti, jde o příběh o tom, kterak kapitalistický svět udělal z balkánských zemí kurvy a následně jim sebral naději na lepší budoucnost.) ___ Špatní nejsou primárně lidé, ale to, co je přesahuje – válka a politika, pojmy filmem tak zobecněné, až se stávají bezobsažnými. Špatné jsou ty situace, které hrdinům způsobily trauma a ztížily jim seberealizaci a hledání vlastní identity (krize identity je nejnosnějším tématem filmu, žel nejhůře rozpracovaným). Abstraktní kategorii zla zastupují ti druzí, konkrétně nepojmenovaní, nevázaní na konkrétní dějinné období (ač pravděpodobně pocházející z divokého Východu, ne z vždy nápomocného Západu). Film z nás díky tomu snímá pocit viny a vyvolává příjemné tušení, jak dobře se vlastně máme. ___ Respektuji, že kýčů je třeba. Není ale třeba je nekriticky přijímat a akceptovat jejich banální vidění světa, který má v reálu mnohonásobně více barev a chutí. 50% (12.04.2013)