Mnoho povyku pro nic

velké množství ne moc dobře rozeznatelných postav se ze začátku hodně plete, takže je pro neznalce předlohy nebo jiného filmového zpracování docela problém se v tom všem zorientovat.. jakmile se to ale povede a přistoupíte navíc na teatrálnost hereckých výkonů i na dosti absurdní zasazení Shakespearova příběhu do současnosti, dostanete hravý filmový zážitek se spoustou milých malých detailů, které člověk ale může naplno docenit asi až po druhé projekci.. z mého pohledu je bohužel největším problémem rozdělení příběhu na dvě dějové linie (třebaže jsou provázané), protože zatímco linie s dohazováním je výborná (btw. obsah filmu zde je úplně vedle), tak linie točící se okolo podvodu mě spíš nebavila.. takže nakonec jen ty nejsilnější 3* (04.11.2013)

Musím zaokrouhlit nahoru, protože je s velkým podivem, že se to navzdory nesmyslnému zasazení do současnosti vůbec nezadrhává a soustředíte se výhradně na osudy postav. Asi už jsme z Buffy zvyklí na ledacos. Brannaghova verze je samozřejmě lepší, co se castingu a posléze tedy i komediálních a dramatických výstupů týče, ale i Whedonovi oblíbenci se se svými party poměrně sžili (jen ten Fillion je prostě až příliš ve stínu geniálního Keatonova výkonu v roli Dogberryho). 7/10 (29.10.2013)

Po dvou projekcích těsně po sobě nemůžu přestat přemýšlet nad tím, jestli si aktuální adaptaci středověké romantiky může užít i nezasvěcený divák. A pravděpodobně nemůže. Ne že by snad bylo k vychutnání nepatrně upravených klasických textů bezpodmínečně nutné vědět, že sledujeme přátelské "ochotničení" u Whedonů doma, ale jsou to právě ti, kdož mají Jossovu seriálovou tvorbu důkladně nakoukanou, kteří si tuto dávku Povyku vychutnají nejvíce. Ať už se jedná o hluboce zasněné povzdechnutí nad tím, že "Wesley" a "Fred" jsou i řádku let po skončení Angela pořád osudová dvojice, nebo jen o potutelný úsměv, když "pan Dominic" z Dollhouse začne jen tak mimochodem po ránu kroutit kytaru. Snad jen Nathan Fillion opět hraje Nathana Filliona a my mu to s blahosklonným pohledem i tentokrát ochotně baštíme, dokonce od něj ani nic jiného nečekáme. A onen pohled mi s klidem vydržel až do závěrečných titulků. Tenhle přátelský art je totiž vším. Vydařeným pokusem i vyznáním lásky k milované klasice - ale hlavně výborným filmem, kde se upřímná vyznání snoubí s pořádnou dávkou postranních vtípků. (01.11.2013)

Pro čtyřku jsem se rozhodla až v momentě, když jsem si přečetla, že byl natočený za dvanáct dní v areálu vlastního domu Josse Whedona. Joss je velký hazardér a já doufám, že si tento jeho Shakespearovský experiment dvacátého prvního století svého diváka najde, protože ne každý ho bude ochotný skousnout. Rozhodně se přikláním k tomu, že kdo nezná Mnoho povyku pro nic v klasickém provedení, například filmové zpracování z roku 1993, tak bych mu tenhle snímek moc nedoporučovala. Novátorské, absurdní, nádherné po vizuální stránce, zábavné, s okouzlující tváří Amy Acker (i když Emmu Thompson v mých očích nikdo nedokáže nahradit), takže kdo má odvahu na zajímavou Williamovu romantickou modernu, ať to zkusí. (01.11.2013)

Tak takáto aktualizácia Shakespearovej komédie mi celkom nesadla. Jedhoducho, jej prístup k uzatváraniu manželstva medzi dospelými ľuďmi je neuveriteľne zvrátený, osobitne s ohľadom na ne-štylizáciu. Podrýva (pretáča) to humor, ktorý pramenil z predlohy. Tá si uťahuje z ľudskej trucovitosti a pracuje s tým, čo v Ľadovom ostrí nazvali "otočením magnetu", trestá intrigánov a vyzdvihuje alžbetínske cnosti až za hranice nebies. Len tie alžbetínske cnosti, no. V každom prípade, táto verzia Mnoho kriku pre nič je milá fanúšikovská záležitosť, či už si robíte prierez Shakespearom, alebo ste už dlho nevideli niekoho z obsadenia v jeho materskej role. (16.06.2014)