Mnoho povyku pro nic

Po dvou projekcích těsně po sobě nemůžu přestat přemýšlet nad tím, jestli si aktuální adaptaci středověké romantiky může užít i nezasvěcený divák. A pravděpodobně nemůže. Ne že by snad bylo k vychutnání nepatrně upravených klasických textů bezpodmínečně nutné vědět, že sledujeme přátelské "ochotničení" u Whedonů doma, ale jsou to právě ti, kdož mají Jossovu seriálovou tvorbu důkladně nakoukanou, kteří si tuto dávku Povyku vychutnají nejvíce. Ať už se jedná o hluboce zasněné povzdechnutí nad tím, že "Wesley" a "Fred" jsou i řádku let po skončení Angela pořád osudová dvojice, nebo jen o potutelný úsměv, když "pan Dominic" z Dollhouse začne jen tak mimochodem po ránu kroutit kytaru. Snad jen Nathan Fillion opět hraje Nathana Filliona a my mu to s blahosklonným pohledem i tentokrát ochotně baštíme, dokonce od něj ani nic jiného nečekáme. A onen pohled mi s klidem vydržel až do závěrečných titulků. Tenhle přátelský art je totiž vším. Vydařeným pokusem i vyznáním lásky k milované klasice - ale hlavně výborným filmem, kde se upřímná vyznání snoubí s pořádnou dávkou postranních vtípků. (01.11.2013)

Tak takáto aktualizácia Shakespearovej komédie mi celkom nesadla. Jedhoducho, jej prístup k uzatváraniu manželstva medzi dospelými ľuďmi je neuveriteľne zvrátený, osobitne s ohľadom na ne-štylizáciu. Podrýva (pretáča) to humor, ktorý pramenil z predlohy. Tá si uťahuje z ľudskej trucovitosti a pracuje s tým, čo v Ľadovom ostrí nazvali "otočením magnetu", trestá intrigánov a vyzdvihuje alžbetínske cnosti až za hranice nebies. Len tie alžbetínske cnosti, no. V každom prípade, táto verzia Mnoho kriku pre nič je milá fanúšikovská záležitosť, či už si robíte prierez Shakespearom, alebo ste už dlho nevideli niekoho z obsadenia v jeho materskej role. (16.06.2014)

Pro čtyřku jsem se rozhodla až v momentě, když jsem si přečetla, že byl natočený za dvanáct dní v areálu vlastního domu Josse Whedona. Joss je velký hazardér a já doufám, že si tento jeho Shakespearovský experiment dvacátého prvního století svého diváka najde, protože ne každý ho bude ochotný skousnout. Rozhodně se přikláním k tomu, že kdo nezná Mnoho povyku pro nic v klasickém provedení, například filmové zpracování z roku 1993, tak bych mu tenhle snímek moc nedoporučovala. Novátorské, absurdní, nádherné po vizuální stránce, zábavné, s okouzlující tváří Amy Acker (i když Emmu Thompson v mých očích nikdo nedokáže nahradit), takže kdo má odvahu na zajímavou Williamovu romantickou modernu, ať to zkusí. (01.11.2013)

Nenápadné a nečekaně vydařené zpracování Shakespearovy konverzačky. Whedonovi a především jeho skvělému ansáblu se podařilo přirozeně, bez jakéhokoli zádrhele přenést příběh, včetně Shakespearových dialogů do současnosti, na jeviště venkovského sídla vyšší třídy a přilehlé zahrady. Vše v sépiově zabarvené jemné a hravě nostalgické atmosféře. (18.01.2015)

Víc dramedy než originál, do screwballu to má žel trochu dál, než by se slušelo (ale moje nejoblíbenější verze od Branagha je ryzí), v některých okamžicích až tragédie. Černobílá filmu sluší, herci se snaží, ale bohužel určité nedostatky občas cáknou divákovi do tváře a natečou mu do uší. Například občasná ztráta rytmu dialogů, to je pro mě hodně nepříjemná záležitost a musím říci, že se to Jossovi občas v této adaptaci daří, a to mu odpustit nedokážu. Každopádně srdcovka pro fanouška jako jsem já. Váhání mezi 3/4, a to těžké. (06.11.2013)