Stockholm East

[IFF 2011, Bratislava] To ma podrž, už ani Severania sa neunúvajú s navodzovaním (pre nich tak charakteristickej) depresívnosti/úzkosti ako kedysi a radšej sa klonia ku konzervatívnym stanoviskám ktoré v ich podaní moc dobre nepôsobia. Určite sa jedná o grif zriedkavý, ale v prípade prvotiny Simona Kaijser sa mi zdá nešťastný. Ak k tomu pripočítam ešte miestami (pre)schématizovanú fabulu, ktorú síce resuscitujú bezprostredné vystúpenia Iben Hjejle i Mikaela Persbrandta a nadoblačný dohľad cez objektív Pera Källberga (bystré prepínanie medzi snímacími módmi, sýtosť farieb, uvážená výstavba+nadpájanie záberov), no zabíjajú ju alogické náhody/nepredpokladateľné obraty ústiace do "zľaknutého" konca, tak za rovná sa by som napísal toto: "Stockholm east" je ako nové (nie moc odskúšané) autíčko od automobilky Volvo-má riadne vyleštenú karosériu, bezpečne Vás dopraví do cieľa, ale pod kapotou motor občas zaštikúta a pohon inak ambiciózne navrhnutého vozidla neužitočne spomalí. (14.11.2011)

Anders: „Začíná to v půl desáté.“ Anna: „Já vím.“ Anders: „Vážně nepůjdeš?“ Anna: „Ne.“ Anders: „Myslím, že by to bylo dobré. Anna: „Kvůli čemu?“ Anders: „Kvůli tobě. Kvůli nám. Abychom to uzavřeli.“ Anna: „A tím to podle tebe skončí?“ Anders: „Chci ho aspoň vidět. Chci, aby se mi podíval do očí.“ Anna: „A co uděláš? Zabiješ ho? Tím to skončí?“ Prísť o dieťa je situácia, v ktorej sa nechce ocitnúť žiadny rodič. Mama ju prežíva inak (navyše si kdesi vo vnútri vyčíta, že za to môže). Otcovia dávajú svoju bolesť najavo inak. Bolesť, ktorá sa nedá zvládnuť, nedá sa zabudnúť a býva dôvodom rozpadu vzťahu. Potiaľ je to logické. Anna začne navštevovať psychológa, dôležitejšie sú pre ňu však rozhovory s Johanom. Johan tiež kvôli niečomu trpí. Ale kvôli čomu? (17.01.2022)

V první řadě je třeba říct, že se nejedná o standardní skandinávskou pětihvězdičkovou depinu. Tenhle film totiž nešokuje koncem, ale naopak hned z kraje na začátku. Takže prvotní šok vyústí maximálně k tomu, že vytvoří depresivní atmosféru, kterou se táhne celý film až do samotného závěru. A jelikož je závěr naopak pozitivnější, než by milovník skandinávské kinematografie vůbec kdy mohl tušit, tak nelze jinak, než sáhnout k hodně slušné tříhvězdě. Tu si mimochodem zaslouží samotný Mikael s Iben, kteří předvádí parádní herecké výkony. Příběhově tu ale někdo zkoušel pojmout skandinávské drama z trošku jiného úhlu pohledu a přiznám se, že standardní Skandinávie mi je přeci jen trošku milejší. I přesto...hodně slušné drama. (27.05.2017)

Podobný námet ako v Rabbit Hole, akurát že úplne inší koncept príbehu, ktorý bol síce pozoruhodný a zaujímavý, no na druhú stranu naivný a neprirodzený. To, že by práve títo dvaja ľudia našli v sebe vzájomnú oporu by som ešte ako tak veril, no ale to ostatné mi prišlo absurdné, obzvlášť vtedy keď už aj pravda vyšla najavo. No a ten optimistický koniec radšej nekomentujem, ten akurát tak zosunul film aj pod hranicu priemernosti. Takže aj keď bola prvá polovica veľmi sľubná, potom príbeh upadol pod rúškou nepochopiteľných rozhodnutí a egoizmu. (19.06.2014)

Poctivá deprese, kupodivu lehce protkaná optimistickou linkou. Ale nebyli by to Švédi, aby i ta neměla mrazivý podtón. Nedovedu posoudit, jestli je příběh realistický, nebo kompletně vycucaný z prstu, ale nedá se mu upřít podmanivost a osudovost. Smutná tvář Iben Hjejle mě dostala skoro okamžitě. Pak už jsem střídavě trnul strachy a střídavě se nechal unášet obrovskou pocitovostí snímku. Skandinávcům tohlež klišé budu z ruky zobat asi pokaždé, a ještě si hlasitě řeknu o přídavek. Na vysoký nadprůměr vytáhla film dvojice protagonistů. (10.01.2013)