Všechny moje lásky

Kam a zejména jak dál? To je otázka, která trápí řadu lidí stojících na rozcestí různého věku, pohlaví, postavení, víry, vzdělání.. K tomu všemu věčná diskuze o hudebním světě dvou podivínů a jednoho, no, hlavního hrdiny Roba (skvěle padnuvší John Cusack). Ten pomocí monologů rozjímá nad svým životem. Fabuluje nad "minulým" typickým způsobem ješitného chlapa, co na otázku odpovídá otázkou. Podobný kousek člověku občas rozlepí oči a nechá ho nahlédnout do minulosti, kdy se uvědomí, co kolikrát taky pěkně zpackal!! Moc příjemné, rafinovaně a pravdivě napsané, se skvělou hudbou, příjemně neokoukanou Iben Hjejle (z dánského Mifune) a.. Jackem Blackem!! (27.03.2007)

Myslím, že na "romantickou komedii" se jedná o dosti povedenou záležitost. Scénáře k tomuhle žánru bývají často velmi tupé. Tady má náš hrdina povahu, chyby i klady, se kterými statečně bojuje. Je myslící bytostí a dokonce se i vyvíjí. John Cusack svého rozkolísaného chlapíka hraje s chutí. Vypráví sice příběh rozchodů se svými bývalkami, ale řeší se tu ta hlavně ta poslední. Je už to tak na světě, že ženská vždycky potřebuje mít pocit, že vztah někam směřuje. Jakmile má pocit, že tomu tak není, uteče. Přitom chlapi si stagnace vztahu, stejně jako náš hrdina, většinou vůbec nevšimnou. Vyhovuje jim to. A náš hrdina je překvapen a trpí ve svém obchodě s gramodeskami, mimojiné nádherném krámku, provázen spoustou příjemné muziky a dvojicí ujetých zaměstanců. Samozřejmě ale zásadní zvraty romanťáku jsou splněny do puntíku, není to art movie, že? Celková filozofie snímku mi dost sedla, i když šlo o mainstream, zaváněly z toho tóny nezávisláku. Příjemné. 80% (06.01.2015)

Nic nového pod sluncem, přesto velmi příjemná odpočinkové romantika odkazující na některé kousky z dílny Woodyho Allena. Asi největší dojem na mě udělala zvolená hudba (převážně rock 70. let) a herci – John Cusack se snaží, ale jakmile se na plátně objeví Jack Black nebo Tim Robbins, nemá šanci. Oba herci jsou také jediní, kdo do filmu vnáší humor, což trochu zamrzí. 7/10 (12.12.2009)

Knižní předlohu mám hodně rád a to jak z důvodu očividné Hornbyho vášně k hudbě (tuhle lásku s ním sdílím), tak kvůli výbornému mixu tragiky (typická nostalgičnost ztracených milostných vztahů) a komiky (ještě typičtější chlapská zbrklost v oblasti citů). Tvůrcům se tyto aspekty podařilo do filmu výborně převést, společně (jak zmiňuje kleopatra) se specifickou náladou románu. Takže u mne spokojenost. Pokud budete mít chuť na romanťárnu bez (nebo přinejmenším se zdravou mírou) sentimentality, tak vřele doporučuji. (28.01.2016)

Film založený v podstatě na deklamovaném monologu hlavního hrdiny, kterým převážně komentuje všechny ex-přítelkyně a vyjadřuje svoje postoje a názory na ně, děj stojící z velké části na hudbě a věčné diskuzi o ní, rozhodně nepatří mezi přístupná dílka. Dle mého názoru je velmi těžké si najít k tomuto filmu cestičku, stejně jako k jemnému a netypickému humoru Nicka Hornbyho, jehož román byl předobrazem pro High fidelity. Někoho možná film nenadchne, protože pojednává o provařeném tématu, navíc je ona pomyslná cesta komplikována zvláštní formou (a ve chvíli, kdy začne hrdina mluvit do kamery, o to víc), nicméně po chvilce naslouchání (po hudební i slovní stránce - to zdůrazňuji), možná divák přijde na to, že se dívá na něco neobyčejně ojedinělého. Ale to jsem tak nějak zjistila až po tom, co doběhly závěrečné titulky. Možná je to tím, že mám ráda hudbu všeobecně, i přestože v tomto filmu jsem se víceméně nechytala, možná je to závěrem, který mi byl nadmíru sympatický a rozzářil mi obličej v úsměv. Možná... (21.01.2007)