Všechny moje lásky

Takže takto to vyzerá v hlave chlapa po rozchode? Zaujímavá sonda do psychiky postavy, s ktorou sa nedá ani sympatizovať, na druhej strane voči nej nedokážete cítiť odpor. Voči podobným indiferentným filmovým charakterom zaujímam kladný postoj, lebo do filmu vnáša prvok prirodzenosti a reálnosti. Rob je muž, o ktorého bežne žena so zdravým rozumom nezavadí, no predsa priťahuje svojim spôsobom vyjadrovania, svojim zmyslom pre humor, svojou zanietenosťou. Mm rada snímky, po skončení ktorých mám sto chutí ísť na pivo a do rána nad nimi premýšľať. 9/10. PS: kniha taktiež stojí za prečítanie. (22.10.2013)

Dovolil bych si trochu polemizovat s oficiálním textem distributora."Poklad"?Tenhle film je zábavný? Je to tragikomedie toť vše. Nepatři do sta nej filmů, které jsem viděl a myslím, že o nic nepřišel ten, kdo ho neviděl, ale je to film, který musíte vidět, aby jste si udělali názor, protože znám zase mnoho lidí, kterým se velmi líbil. Já sem se na něj podíval a videokazetu vrátil do půjčovny. Určitě ho už shánět nebudu. (18.03.2007)

Film založený v podstatě na deklamovaném monologu hlavního hrdiny, kterým převážně komentuje všechny ex-přítelkyně a vyjadřuje svoje postoje a názory na ně, děj stojící z velké části na hudbě a věčné diskuzi o ní, rozhodně nepatří mezi přístupná dílka. Dle mého názoru je velmi těžké si najít k tomuto filmu cestičku, stejně jako k jemnému a netypickému humoru Nicka Hornbyho, jehož román byl předobrazem pro High fidelity. Někoho možná film nenadchne, protože pojednává o provařeném tématu, navíc je ona pomyslná cesta komplikována zvláštní formou (a ve chvíli, kdy začne hrdina mluvit do kamery, o to víc), nicméně po chvilce naslouchání (po hudební i slovní stránce - to zdůrazňuji), možná divák přijde na to, že se dívá na něco neobyčejně ojedinělého. Ale to jsem tak nějak zjistila až po tom, co doběhly závěrečné titulky. Možná je to tím, že mám ráda hudbu všeobecně, i přestože v tomto filmu jsem se víceméně nechytala, možná je to závěrem, který mi byl nadmíru sympatický a rozzářil mi obličej v úsměv. Možná... (21.01.2007)

Takový trochu zvláštní romanťák se sympatickým hercem obsazenou nesympatickou rolí a klasicky trapným Jackem Blackem. Co mě však na filmu hodně potěšilo a zaujalo, je obsazení ženských rolí. Skvěle vybrané neplnoplánovité (a to včetně zeta-Jones, asi nejepší role, v jaké jsem jí viděl) obsazení. John je fajn ale mám hrozně rád jeho ségru Joan Cusack a žádný film s ní nemůže být úplně špatný. (25.12.2019)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné literární předlohy Nicka Hornbyho. Stupidní český titul filmu i knihy mimochodem postrádá vtipnost dvojsmyslu ukrytého v původním názvu "High Fidelity". Hornbyho kniha je zábavné a nápadité čtení, kterému nechybí vtip ani dobře odpozorované postřehy ze života třicátníků a jejich milostných vztahů. Je to text, u něhož jsem ocenil jeho literární styl, akcentující duševní život hlavní postavy a vypravěče v jednom, a jeho kontakt se čtenářem, s nímž udržuje intenzivní pouto neustálým proudem řečnických otázek (a dalšími oblíbenými triky). Frearsův film mě naopak nijak zvlášť nenadchnul - vadilo mi herecké obsazení (a nezachránila to ani má oblíbená Catherine Zeta-Jones, která se zde stejně jen mihne v pár záběrech v maličké roli jedné z Robových ex) i přílišné lpění na zachování narativní formy knížky - film lze považovat za skoro až otrockou adaptaci předlohy, a tím pádem v podstatě zbytečnou podívanou, protože neobsahuje nic, co by nebylo v knize - naopak z pochopitelných důvodů postrádá komplexitu Hornbyho románu, včetně řady zábavných introspektivních pasáží hlavní postavy, vyprávěných v ich-formě. Pokud člověk četl knihu, nemá podle mě důvod pouštět si i film - pokud se tedy nechce vystavit zklamání z konfrontace s knižními hrdiny v podání nesympatických herců, tak jako v mém případě. Film podle mě moc neobstojí ani jako samostatný zástupce žánru romantické komedie - není zde nic, co bychom neviděli stokrát jinde, a pokud chováte tento typ filmů v oblibě, snadno najdete výrazně lepší kousky. Mimochodem na celé knize i filmu mě nejvíc zaujala myšlenka obvolávat své ex, aby na nich člověk vyzvídal, v čem udělal kdysi chybu - tohle fakt někdo dělá, nebo jsem jediný, koho děsí představa, že mu po 15 letech zavolá jeho ex s otázkou, proč to tehdy nevyšlo? Myslím, že tohle je ten typ filmů, který notně přiživuje stereotypy a životní sebepojetí určité generace tím, jak vám předhazuje, jak byste měli nebo neměli žít, a to mu osobně nemohu odpustit. Když nad tím nad přemýšlím, je mi tenhle film skoro až protivný - jestliže mi Hornbyho vypravěčský styl přijde velkorysý a velkomyslný k nedokonalosti postav jeho literárního světa, film je jen nefunkčním pokusem převést totéž na plátno, kde to však skřípe a hlavně vyzní o dost jinak - ale to by bylo na dýl. (16.12.2012)